Mnoho tváří nepálské svatby

Nepál je multináboženský a mnohonárodnostní stát, což má vliv na množství svatebních obyčejů a zvyků odlišných pro každé etnikum. Stále přetrvává příprava svatby rodiči, kteří využívají pomoc prostředníků lami i astrologů. Ti když zjistí, že se chlapec s dívkou k sobě hodí, začíná práce pro duchovního chlapcovy rodiny, aby podle lunárního kalendáře stanovil nadějné datum, protože svatba se může konat jenom v určitých obdobích.

Otec a děd se pak vypraví do domu vyhlídnuté nevěsty žádat o její ruku. Přinášejí dary v podobě potravin nebo alkoholu, které symbolizují splátku za výchovu dívky. Vychvalují přitom přednosti svého potomka. Na znamení souhlasu musí dívčiny rodiče dary přijmout. Chlapec mnohdy ani o ničem neví. Mirga, 24letý kuchař z kmene Rajů, který pracuje daleko od domova, říká: „Jako každý rok jsem přijel na dva měsíce domů a rodiče mi oznámili, že se budu ženit.“

Kolem 80 % novomanželů tak přijde „k hotovému“. Na chlapce, kteří si nevěstu vyberou sami, pohlíží Nepálci jako na černou ovci rodiny. A pokud nevěsta pochází z jiného kmene, pak většinou mladý pár úplně zůstane bez podpory obou rodin. Ovšem ve městech je situace jiná. Stále více mladých Nepálců se snaží napodobovat způsoby západní civilizace, tudíž chtějí být samostatní i při výběru partnerky.

Svatební obřady v nepálských rodinách trvají obvykle tři dny. Ale chudší rodiny, které si z finančních důvodů honosné a dlouhotrvající veselí nemohou dovolit, zkracují trvání svatby na jediný den.

Mnohé svatební zvyklosti jsou obvyklé u více nepálských národů. Například když ženich v první svatební den přijde do domu nevěsty, je usazen do křesla a nevěsta mu na krk navlékne věnec ze zelených větviček zvaný dubu. My bychom ho pojmenovali spíše chomout. Nevěsty jsou vždy oděny do šatů červené nebo růžové barvy, mnohdy s bohatě zdobenými závoji a v účesech pokrytých rumělkovým práškem. Rumělka ve vlasech ženy je totiž pokládána za znak manželství. Obleky ženichů jsou však velmi odlišné podle kmenové tradice.

Značná část svatebních rituálů slouží k očistění duše a těla ženicha, nevěsty i svatebčanů. Velmi častý je obřad gór dhuva, což znamená omývání posvěcenou vodou, kdy každý přítomný příbuzný nevěstě umyje prsty u nohou a pokud ji chce více uctít, použitou vodu pak vypije.

Hlavní částí svatby tvoří náboženský ceremoniál, odlišný podle vyznání jednotlivých etnik. Buddhističtí Tamangové pozvou vysoce postaveného lamu – rinpočheho, který vede púdžu. Během modliteb, při nichž část mnichů předvádí rituální tance, je zapálena dřevěná hranice, jejíž shoření symbolizuje uzavření manželství.

Hinduisté staví před svými domy improvizované svatyně z větví, kde se obřad odehrává. V den, kdy se vdá, se mění ženin způsob života i její postavení. Bráhmani a Čátrijové pokládají své manželky za otrokyně, takže během ceremoniálu nechybí scéna, kdy nevěsta položí hlavu na zem a nechá na ní šlápnout nohu budoucího manžela na znamení poddajnosti. Jakmile čerstvá nevěsta přijde do domu svého manžela, je pod velením své tchýně. S výjimkou několika prvních dní po svatbě, kdy je rozmazlována, musí velmi tvrdě pracovat, aby získala důvěru nejen svého manžela, ale i všech dalších členů jeho rodiny. To obvykle trvá několik let, dokud neporodí syna.

Nejširší nabídku průvodců a map Nepálu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Nejdůležitější částí čátrijského ceremoniálu je kanjádan, kdy rodiče nevěsty předají svou dceru jako dar ženichovi. Na začátku obřadu stojí ženich a nevěsta proti sobě v těsném kruhu mezi příslušníky ženichovy rodiny. Dívka natáhne ruku dlaní dolů, její nastávající dá svoji ruku pod její a dospod připojí své horní končetiny další příbuzní. Kněz za odříkávání modliteb nalévá do misky nad rukama vodu, ta dírou ve dnu vytéká postupně na všechny ruce a tak stvrzuje přijetí nevěsty do nové rodiny. Pak jsou novomanželé bílými šerpami svázáni k sobě a za doprovodu nábožných textů musí sedmkrát obejít svatyni, na každé straně pokleknout a pomodlit se. Poté si nevěsta sedne na zem a její vyvolený provádí obyčej zvaný sindura. Od dívčina čela napne pruh bílého plátna směrem k ohni uprostřed svatyně a na něj musí nakreslit tři tlusté barevné čáry. Na tom, jak jsou rovné a nepřerušené, závisí spokojenost jejich společného života. Potom jsou novomanželé přikryti červenou látkou na znamení ochrany před zlými silami a pod ní si hází mincemi. Dělají to proto, aby jejich manželství bylo hrou.

Žádná svatba v Nepálu se neobejde bez množství obětin, kterými jsou různé druhy ovoce a především rýže, symbol plodnosti. Její zrnka jsou rozhazována téměř bez přestání kvůli usmíření božstev. Tamanžskému svatebnímu páru dělají všichni příbuzní znamení na čelo rýžovou kaší pro štěstí, takže po skončení obřadu mají novomanželé celá čela oblepená mazlavou hmotou.

Během další svatebních dnů probíhají velkolepé hostiny džantí až pro několik stovek hostů. Většinou se jedná o přátele, kteří přinášejí dary. Obvyklé jsou obálky s penězi. Nejbližším příbuzným bývá vyhrazen samostatný svatební den, kdy se oslavy konají v kruhu rodinném. Vše se odehrává za doprovodu řízné kapely. Pompéznost obřadu se totiž často poměřuje počtem decibelů.

Velkou roli hraje také věk. Ve venkovských oblastech je chlapec podezřelý, pokud ve svých pětadvaceti letech stále zůstává svobodný. Většina bráhmanských dívek je provdávána již ve věku deseti či jedenácti let.

V horských oblastech přetrvává i přes oficiální zákaz polygamie či polyandrie. Bratrská polyandrie, kdy si dva bratři mohou vzít jednu společnou ženu, existuje mezi Šerpy. Některá etnika připouštějí příbuzenské svatby: Thákurové připouštějí sňatky mezi bratranci z matčiny strany, ale nedovolují svazky mezi bratranci z otcovy strany. Chlapec se tedy může oženit s dcerou matčina bratra, avšak nemůže si vzít dceru otcovy sestry. U Šerpů má mladší sestra právo vdát se za manžela své zemřelé starší sestry. Tamangové upřednostňují sňatek s dcerou matčina bratra nebo s dcerou otcovy sestry a vdova se může vdát za mladšího bratra svého zemřelého manžela, nikoli však za jeho staršího bratra.

Důležitým znakem nepálských manželství je existence minimálního počtu rozvodů. Právní řád je sice povoluje, ale rozvedení manželé jsou fakticky vyloučeni ze svých rodin i ze společnosti, která vnímá rozvody velmi negativně. Většina ženichů vidí svou nevěstu těsně před svatbou nebo dokonce až v den svatby, přesto komentuje tento fakt slovy: „Není důvod, abych ji nemiloval.“