Ve středověku nebyl Mnichov příliš významným městem, hlavním centrem umění i moci bylo sousední silné arcibiskupství ve Freisingu a o něco vzdálenější Augsburg. Ve 14. století po zvolení Ludvíka IV. Bavora římským císařem se karta začala obracet a dnes je srdcem Bavorska Mnichov.
V porovnání s jinými německými městy Mnichov není nikterak malebný, přesto má ale silné osobité kouzlo. Je to město nesmírně exkluzivní a luxusní, kdo tady chce žít, musí počítat s astronomickými nájmy. Ovšem to, co dostanete od města zpět, takovou cenu nepopiratelně má.
Z pamětihodností stojí za vidění Frauenkirche v samém srdci města (U-, S-Bahn Marienplatz). Tento relikt cihlové pozdně gotické architektury je plný nádherných sochařských památek. Žádný návštěvník nemůže minout kenotaf Ludvíka Bavorského z černého mramoru, jenž roku 1622 vytvořil Hans Krumper. Málokdo si však obejde celý chór (ne vždy je to možné). V místě, kde se severní loď mění v chórový ochoz, můžete například najít působivé sousoší sv. Kryštofa od landshutského sochaře Hanse Leinbergera, které je krásným příkladem umění takzvané „podunajské školy“ v době prolínání gotiky a renesance.
Dalším kostelem, který by návštěvník neměl minout, je nedaleký Alter Peter, doslova Starý Petr. Je to nejstarší kostel ve městě, v jádru románský, jeho dnešní podobu mu dalo pozdní baroko. Za výstup stojí kostelní věž, z níž je nádherný výhled na celý Mnichov. A když vane fén (jižní vítr z Itálie), můžete vidět Alpy.
Konečně je třeba zmínit také tzv. Asamkirche (Sendlinger Straße 32), kostel sv. Jana Nepomuckého, jedno z prvních patrocinií tohoto světce vůbec. Kostelík je miniaturní, ale uvnitř se skrývá doslova rokokové divadlo, využívající průzorů, zrcadel a hry světla a stínů. O sobotách tady běží jedna svatba za druhou.
Pro milovníky novodobé historie stojí za návštěvu Königsplatz (U2 Königsplatz), kde Adolf Hitler zkoušel zrealizovat svůj plán na vybudování reprezentativní metropole Třetí říše. Architektura odkazuje na antické imperiální stavby, ovšem mramor je pochopitelně německý. Do náměstí se vstupuje mohutnými propylejemi, kompozice je přísně symetrická se dvěma antickými chrámy po stranách (jeden býval kostelem sv. Bonifáce). Náměstí uzavírají dvě protějškové stavby, v jedné z nich byla mimo jiné podepsána Mnichovská dohoda (dnes je v ní Hochschule für Musik), v jejím pendantu sídlí Zentralinstitut für Kunstgeschichte, protože sem po válce Američané sváželi fašisty ukradená umělecká díla. K Hitlerovým stavbám, jež kupodivu nebyly za války vůbec poškozeny, ačkoli zbytek města se proměnil v ruiny, patří i monumentální Haus der Kunst na Prinzregentenstrasse.
Kde si sníst svačinu a odpočinout?
Vedle tohoto pomníku němectví vyvěrá podzemí potok Eisbach a tvoří se tu vlna, na které můžeme vidět v létě, v zimě, v dešti i sněhu surfaře. Eisbach poté protéká jedním z největších městských parků na světě, Englische Garten. Pro chvíle odpočinku a posezení na trávě, konzumaci svačiny, případně i koupel v Eisbachu je toto místo jako stvořené. Další oázou pro příjemnou a velmi romantickou procházku je park kolem zámku Nymphenburg a rozhodně se vyplatí udělat si metrem výlet do Olympiaparku (architekt Günther Bahrnisch, U1 Olympiazentrum), kde se roku 1972 konaly letní olympijské hry, nechvalně proslulé únosem a vraždou jedenácti izraelských sportovců. Kdo by neměl dost sportovních staveb, nechť nasedne do U6 směr Garching-Forschungszentrum, kde se může za nekřesťanské peníze podívat do slavné mnichovské fotbalové arény.
Biergarten a pak dále
Pokud jste si nesnědli svačinu v parku, nabízí se „polévkárna“ na Viktualienmarktu v centru, takřka hned vedle kostela Alter Peter. Ceny na tomto trhu nejsou zrovna lidové, ale dají se zde najít opravdové lahůdky, od bratwurstů a alpských sýrů až po středomořské speciality a samozřejmě pivo, se kterým se můžete usadit v místní Biergarten. Pravidlo pro konzumaci je jednoduché – kde je prostřeno, tam si musíte objednat jídlo, kde ubrus chybí, tam si můžete sníst donesenou svačinu.
K večeru je příjemné uchýlit se do některé z restaurací, ovšem ceny jsou všude velmi „mnichovské“. Nejlepší je hledat posezení za univerzitou. Oblíbenou studentskou hospodou je Türkenhof (Türkenstrasse 78), jako jedna z mála je také otevřena až do jedné v noci. Poté se lze přesunout do některého z klubů, většinou se ale platí vstupné a uvnitř je narváno. Pro milovníky rocku je tu klub Sehnsucht (Amalienstraße 26), který je sice malý a většinou plný k prasknutí, ovšem hrají tam skvěle, a když jim dáte podprsenku, dostanete pití zadarmo. Pro seriózní večery doporučuji jazzový klub Unterfahrt (Einsteinstrasse 42, U4/U5 Max-Weber-Platz). Na druhé straně města, vedle Theresienwiese, na níž se koná Oktoberfest, je příjemným podnikem Mariandl (U3/U6 Goetheplatz, Goethestraße 51). Často tu hraje živá hudba od klasiky po jazz.
Při nočním tahu Mnichovem je důležité mít na paměti, že zdejší noční spoje nejsou nikterak časté a mnohdy nejede vůbec nic. Finančně i časově výhodnější je kolo, které si lze vypůjčit téměř na každém rohu, je však třeba mít na paměti, že místní policie podnapilé cyklisty netoleruje. Vzhledem k popularitě cyklistiky si při procházce městem dejte dobrý pozor, jestli náhodou nekráčíte po cyklostezce, a pokud uslyšíte zvonek, raději preventivně uskočte stranou. Je to lepší, než později řešit následky.
Až budete v hotelu či herberku uléhat k spánku, nechť vám alpský vzduch přivane nějaké hezké bavorské sny.
