Kdyz se podivate na mapu Tanzanie zjistite, ze ze Sumbawangy do Mpandy vede vyasfaltovana silnice a cast cesty je pres narodni park Katavi. Mysleli jsme si, ze kdyz vyrazime rano, budeme nekdy odpoledne v Sitalice, coz je vetsi vesnice pred Mpandou tesne za NP, a ze pri prujezdu parkem uvidime nejaka zvirata. Nas plan byl narusen hned rano. Vstavali jsme na sestou a byli domluveni s nasimi ridici z prejezdu hranice, ze nas hodi na roscesti k Mpande. Rano ale lilo tak, ze jsme do osmi zustali v posteli. K rozcesti jsme se dostali kolem desate a tady se nas ujmul policista kontrolujici auta jedouci na Mpandu a na Zambijskou hranici.
Problem byl za prve v tom, ze nejezdila skoro zadna auta, nedoslo nam, ze je sobota. Za druhe nam to vse zkomplikoval dest. Schovani na zaprazi domu jsme sledovali nepretrzity lijak a potoky, ktere vznikaly po stranach silnice. Obdobi destu je proste obdobi destu… Nakonec se pocasi umoudrilo a my mohli cekat primo na rozceti. Od kohosi nas policista zjistil, ze ve meste je auto jedouci do Mpandy a jeho ridici obedvaji. Takze jsme plni nadeje cekali co prijede. Byly dve hodiny a stacil jeden pohled na auto a na skutecny stav silnice a bylo jasne, ze do tmy v Katavi nebudeme. Po prasne silnici, nyni plne kaluzi a vymolu po desti, skakal nas nakladak se jmenem Sauti ya simba mtoto (hlas lvicete) jak nadmuta koza. Navic se ukazalo, ze z hadicky na vstrikovani vyteka benzin a nemame olej. Pres tyto nedostatky jsme postupovali zvolna kupredu. Sedeli jsme s Magdou a Tobim za ridicem a jeho dvema kumpany v kabine. Batohy jsme meli vzadu na korbe spolecne s bicykly, ktere auto vezlo.
Nejširší nabídku průvodců a map Tanzánie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Cervena silnice se vynula mezi zelenymi kopci, obcas jsme projizdeli nejakou vesnickou jejiz domy byly nahodne rozmisteny kolem cesty. Kdyz cestjute v obdobi destu je vse krasne zelene, rozkvetaji kvetiny a kere, neni moc komaru a uplne nejlepsi je, ze rostou manga! Jen co jsme vyrazili uz nezaprselo. Cestou jsme jeste nabrali vojaka Jimmyho, ktery jel do Sitaliki jako my, takze nas v kabine bylo sedm.
Jak se zacalo stmivat, padala na me unava a zdrimla jsem. Probralo me turovani motoru a jekot, ktery vzdy, kdyz auto chciplo, ohlasoval nedostatek oleje. Auto uvizlo v nejakem vymolu. Ridic se nejdriv snazil dostat ven, ale pak uz bylo jasne, ze to nepujde. Nejdriv jsem nechapala, proc se ridicum nechce ven zacit auto vyprostovat, ale pak se ukazalo, ze uz jsme v narodnim parku a ridici se boji lvu. Nakonec prece jen semknuti ve skupine vylezli a chvili kopali. Auto na druhy pokus vyjelo.
Vsichni jsme upirali oci do tmy pred nami, kterou vzdy na chvilku zahnaly svetla reflektoru. Najednou v dalce na ceste vidime dva svitici body. Ridici zacali ve svahilstine septat, rozumeli jsme jen simba – lev. Jak jsme se ale priblizili, ridici se uvolnene rozesmali a zacli volat fisi – hyena. Mala hyena se klidila tesne pred autem do buse. Vzapeti jsme vjeli do obrovske kaluze a zustali tam. Definitivne.
Ridic asi dvakrat zkusil vyjet a pak to vzdal a zhasl svetla. Ostatni prohlasili, ze ven teda rozhodne nejdou a zacli se ukladat ke spanku. Jeste by se dalo zvladnout, ze nas bylo v kabine sedm, ale ridici hned zavreli okna, aby nahodou simba neskocila dovnitr! Pod zadkem nam velmi zvolna chladnul motor a my se varili uvnitr nakladacku uvizleho v samem stredu Katavi. Ridici si nejdriv povidali mezi sebou a my zas rozumeli simba a porad rikali suka, coz, jak jsme se nakonec dozvedeli, znamenalo, ze lvi nam naskacou do auta. Nakonec jsme se zacli bavit mezi sebou a nastala ohromna legrace. Byli jsme vsichni unaveni a napul vareni, ridici vystraseni, my prekvapeni a semleli jsme ve svahilstine a anglictine pate pres devate. Dvakrat jsme presvedcili ridice u dveri, aby vyvetral. Vzdy nejdriv nastevrel dvere jen trochu a obezretne vyhlizel do tmy a pak teprv chvilku poradne vetral.
Najednou v dalce vidime svetlo. Ridici mi pripadali divne neklidni. Vypadalo to jako kdyz se k nam blizi nekdo pesky s baterkou. Probehli mi hlave pribehy o pytlacich v parku a mela jsem mnohem vetsi strach nez predtim ohrozovana pomyslnymi lvy. Svetlo se blizilo hrozne pomalu, alespon nam to tak pripadalo, ale nakonec jsme rozpoznali, ze je to dzip s jednim svetlem rozbitym. Bez zastaveni projel kolem nas a vsichni jsme si ocividne oddechli. Postupne jsme na nejakou dobu usnuli.
Svitalo, kdyz nas probudilo dalsi auto jedouci proti nam. Protoze uz bylo videt, ridici si dodali odvahy a vsichni jsme se vysoukali ven. Spolecne s chlapy z druheho auta se ridici pokouseli vyprostit nas nakladak. Z buse se ozyvaly roztodivne hlasy ptaku a bylo stale vic a vic svetla. Auto se nehnulo ani kdyz ridici kopali ani kdyz ho druhy nakladak tahal na retezu. Zacli jsme zkoumat stopy zvirat. Nasli jsme obrovske stopy kopytnika a s Magdou jsme se shodly, ze to musi byt zirafa. Pak jsme objevily stopy selmy, bylo jich kousek od auta docela hodne. Na lva ale byly male a navic jsme si vsimly, ze jsou u prstu otisky od drapu. To uz se do naseho urcovani vlozili ridici a zacli tvrdit, ze to lev chodil kolem. Magda se nejdriv snazila objasnit proc stopy nemuzou byt od lva, ale nakonec jim dala za pravdu. Hyena, co jsme ji videli, pravdepodobne letala vzduchem a lev, co tu chodil, byl neviditelny.
Druhe auto nas nechalo svemu osudu a odjelo. Chvili jsme cekali a pak prijel dalsi nakladak plny pytlu s kukurici. Ani ten s nami nehnul a tak nas nasi ridici presadili a my je opustili. Posadili jsme se na pytle na korbe, ale za moment jsme byli vsichni na nohou a vyhlizeli, protoze kousek u cesty stala zirafa. Videli jsme pak jeste nekolik antilop a spoustu ptaku, ale na simbu jsme stesti nemeli. Ridici co nas vezli o dva dny pozdeji rikali, ze pri ceste pres park videli 4 lvy. S nasimi ridici ze Sauti ya simba mtoto jsme se potkali po trech dnech v Mpande. Rikali, ze tam jeste den trceli a ze lvy videli. My mozna budeme mit stesti priste.
