(* 21. 7. 1880 Košiariská, † 4. 5. 1919 Ivanka pri Bratislave) – slovenský astronom, letec a politik
„Dnem i nocí zůstávám na palubě a můj zrak bloudí od severovýchodu, kde jsou zapuštěné kořeny mého srdce, k jihozápadu, kde snad dozrává ovoce mých snů. Ráno před východem slunce pozoruji Halleyovu kometu. Už je v plné kráse a řítí se šílenou rychlostí, aby nezmeškala rendezvous se Zemí, které si stanovila na 18. květen.“
Citované řádky napsal v květnu 1910 na lodi Mariposa slovenský astronom Milan Rastislav Štefánik. Do blízkosti naší planety se blížila Halleyova kometa a třicetiletý astronom ji chtěl vidět co nejlépe. Pro svá pozorování si vybral souostroví Tahiti v Tichém oceánu.
Syn evangelického faráře se rozhodl po střední škole studovat stavební inženýrství v Praze. Záliba v astronomii jej ale přiměla k přestupu na univerzitu. Absolvoval v roce 1904, kdy obhájil disertační práci O nové hvězdě v souhvězdí Kasiopeia z r. 1572.
Po dokončení pražských studií Štefánik odešel do Paříže. Toužil poznat tehdy proslulého francouzského astronoma Camilla Flammariona a spolupracovat se stejně slavným badatelem Julesem Janssenem. S ním se mu podařilo sblížit se na hvězdárně v Meudonu, Štefánik vystoupil několikrát ze Chamonix na Mont Blanc, kde tento francouzský astronom zřídil pozorovatelnu.
Koncem roku 1906 se Štefánik vypravil do Ruska, aby společně s ruskými astronomy ve střední Asii pozoroval zatmění Slunce. Z Taškentu se celá expedice vydala do městečka Ura-Ťube v Turkmenistánu. Tato výprava neměla štěstí, v rozhodující den (13. 1. 1907) hustě sněžilo a viditelnost se značně zhoršila. Účastníci výpravy se před zpáteční cestou ještě zastavili v Samarkandu, kde obdivovali Ulug-begovu hvězdárnu z 15. století.
Po zastávkách na Slovensku a v Praze se Štefánik v květnu 1907 vydal znovu do Paříže. Nové vedení hvězdárny v Meudonu mu mnoho příležitostí k práci neposkytovalo. Nedostal se do expedice, která se chystala na jižní pól, a proto se raději v květnu 1908 uchýlil do Chamonix. Snaha vybudovat novou observatoř Štefánika zavedla do severní Afriky. Procestoval pohoří Atlas a v dubnu 1909 se zastavil v oáze Zaghouát na okraji Sahary. Navštívil Tunis, prošel se zříceninami Kartága a došel až na hranice Tripolska (Libye). V červnu 1909 se vrátil do Paříže.
Začátkem roku 1910 žil svět blížícím se setkáním s Halleyovou kometou. Štefánik nezískal stipendium francouzské vlády k cestě do Oceánie, odkud chtěl pozorovat mimořádný astronomický jev. S penězi od přátel se proto vydal přes Atlantik. Projel napříč Spojenými státy americkými a po překonání řady byrokratických překážek se mu podařilo odplout 15. 4. 1910 ze San Franciska a o dva týdny později (27. 4.) přistát v Papeete na Tahiti.
Ani tentokrát neměl potřebné štěstí: „V okamžiku, kdy se Země nacházela ve chvostu komety, nebe se zatáhlo, tytam byly moje výpočty a půlroční práce,“psal Vavro Šrobárovi v květnu 1910. Štefánik chtěl setrvat na Tahiti do června 1911 a potom se vydat k dalším ostrovům, aby zde pozoroval zatmění slunce. Vypravil se o něco dříve a přes Cookovy ostrovy doplul 7. 4. 1911 k ostrovu Vava’u v souostroví Tonga. S primitivním dalekohledem dosáhl v mnohém lepších výsledků než lépe vybavené výpravy. Po tomto vědeckém úspěchu se v červenci 1911 vrátil do Francie.
Za dalším zatměním Slunce se Štefánik vydal v srpnu 1912 do Brazílie. Výjimečný astronomický jev pozoroval z observatoře Passa Qualio ve státě Minas Gerais. Získal přitom alespoň částečný úspěch, podtržený zájmem brazilského prezidenta o jeho pozorování.
Na Tahiti se vrátil znovu o rok později, tato cesta však byla krycím manévrem. Cílem Štefánikovy cesty byl Ekvádor, kde chtěl od vlády v Quitu získat povolení ke zřízení radiotelegrafní stanice na Galapágách. Dostal se do složité diplomatické hry, ve které se zájem Francie střetal s americkým a německým. Štefánik sice získal souhlas ekvádorské vlády ke zřízení francouzských meteorologických a radiotelegrafních stanic (12. 12. 1913), ale jeho úsilí znehodnocovaly neklidné politické poměry v této zemi. Navíc se ukázalo, že ani politické kruhy ve Francii nejeví přílišný zájem o zřízení radiotelegrafního spojení mezi Oceánií a Jižní Amerikou. Přesto byl slovenský astronom, za působení v diplomatické misi, vyznamenán titulem rytíře Čestné legie (10. 7. 1914).
Světová válka zcela změnila Štefánikův život. Nastoupil vojenskou službu ve francouzském letectvu (28. 1. 1915) a jako pilot bojoval na frontě ve Francii i na Balkáně. Pomáhal získávat slovanské vojáky do války proti Rakousko-Uhersku a Německu. Spolu s T. G. Masarykem a E. Benešem v Paříži vytvořil Československou národní radu (1916) a po přestupu Itálie na stranu Dohody v této zemi organizoval československé legie. Podnikl sondážní cestu do Ruska v září 1916 a přispěl ke sjednocení zdejších odbojových organizací a k vytvoření podmínek pro nábor do legií. V červenci 1917 se vydal do Spojených států amerických. Získal souhlas vlády USA pro získávání českých a slovenských krajanů pro evropská bojiště (20. 7. 1917). Do Francie se vrátil 5. 11. 1917 s prvním kontingentem českých a slovenských legionářů.
Jako ministr války právě ustavené Československé republiky v listopadu 1918 projel, na inspekční cestě za legiemi, Sibiří a Mandžuskem do Japonska. Štefánik tragicky zahynul při leteckém neštěstí na vajnorském letišti v květnu 1919.
• Polívka V. (ed.): Zápisník M. R. Štefánika z Equadoru z roku 1913. Banská Bystrica 1933; Rajchl R.: Štefánikova pařížská léta. Praha 1937; Juríček J.: M. R. Štefánik, Bratislava 1969; Mlynárik J.: Cesta ke hvězdám a svobodě. Praha 1991.
Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri
