Další z řad významných ruských polárníků M.V. Somov, který na Antarktodě postavil významné polární stanice
SOMOV Michail Vasiljevič (* 25. 3./7. 4. 1908, Moskva, † 30. 12. 1973, Leningrad /dnes Sankt Petěrburg/, Rusko) – ruský (sovětský) polárník
Marně se SSSR domáhal podílu při dělení Antarktidy na jednotlivé sektory a marně zdůrazňoval prvenství ruských mořeplavců Bellingshausena a Lazareva při objevu šestého kontinentu. V 50. letech změnilo sovětské vedení taktiku. Jeho diplomaté se zasazovali o uzavření Smlouvy o Antarktidě, která byla po řadě jednání podepsána 1. prosince 1959 ve Washingtonu (Československo k ní přistoupilo roku 1962). Přinášela zákaz vojenského využívání jihopolární oblasti a vyzdvihovala spolupráci ve vědecké oblasti, kterou zahájil (ještě před podepsáním smlouvy) Mezinárodní geofyzikální rok 1957–58.
Ruská vědecká expedice na Antarktidě
V jeho rámci vyslali Sověti na podzim 1955 z Kaliningradu ledoborce Ob a Lena. Jejich úkolem bylo dopravit do Antarktidy početnou vědeckou expedici, která měla na ledovém kontinentu vybudovat polární stanici. Ob dostal navíc řadu úkolů v oceánografickém výzkumu polárních moří a Pacifiku.
Vůdcem sovětské polární výpravy byl Michail V. Somov, zkušený polárník, jenž v letech 1950–51 velel polární plovoucí stanici Severní pól 2. Vlajková loď Ob připlula k Zemi královny Mary na východním pobřeží Antarktidyv polovině ledna 1956. S pomocí leteckého průzkumu vyhledali polárníci vhodné místo pro zřízení stanice nazvané podle Bellingshausenovy lodi Mirnyj. Umístili ji na břehu Davisova moře a 14. ledna 1956 na ni vysadili dvacetičlennou skupinu polárníků. 20. února téhož roku začala stanice Mirnyj pracovat.
Zakládání vnitrozemské stanice pod Somovovým vedením
Ambiciózní program sovětské antarktické operace předpokládal vytvoření další polární základny ve vnitrozemí. Od počátku dubna postupovaly motorizované skupiny průzkumníků pod přímým Somovovým vedením do nitra kontinentu. Ve vzdálenosti 375 km od Mirného začali Sověti budovat v nadmořské výšce 2 700 metrů vnitrozemskou stanici, která dostala jméno Pioněrskaja a byla otevřena 27. května 1956. Čtyřčlenná skupina, kterou vedl A. M. Gusev, zde prožila antarktickou zimu (od června do listopadu 1956), kdy mrazy přesahovaly 67°C.
Výsledky měření a pozorování na stanicích Mirnyj a Pioněrskaja mohli vědci porovnávat s poznatky ze základny Oáza, kde pracovala od 15. října 1956 trojice badatelů, k nimž se už v prosinci přidali geologové ze 2. sovětské antarktické expedice. Výprava vedená A. F. Trešnikovem přistála v Antarktidě v prosinci 1956. Vystřídala polárníky ze Somovovy expedice, kteří 15. února 1957 opustili na lodích Kooperacija a Lena šestý světadíl.
Náčelník 1. sovětské antarktické expedice M. V. Somov se do jihopolární oblasti vrátil v letech 1962–65, kdy vedl sovětské výpravy do Antarktidy s číslem osm a devět. Pod Somovovým vedením vznikla tehdy stanice Moloděžnaja, na které pobýval v letech 1967–69 československý polární badatel Josef Sekyra.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
