Cesta kolem světa zaručila ruskému mořeplavci Lazarevovi velkou prestiž, a proto se stal velitelem dalších velkých námořních expedicí. O několik let později byl dokonce jmenován kontradmirálem.
LAZAREV Michail Petrovič (* 3. /15. 11. 1788, Vladimirská oblast, Rusko, † 11./23. 4. 1851, Vídeň, Rakousko) – ruský mořeplavec
Carské vlastnictví Aljašky přivádělo ruské námořníky ve službách Rusko-americké obchodní společnosti do vzdálených moří a přinášelo mnohé geografické objevy. Michail Petrovič Lazarev podnikl třikrát cestu kolem světa a podílel se na významných objevech v Oceánii, Antarktidě i v severních oblastech Pacifiku.
Dráhu námořního důstojníka mu poručníci určili už v jeho jedenácti letech. Sloužil v Baltské flotile a v srpnu 1808 se účastnil první bojové srážky ve válce se Švédskem. V roce 1812 se účastnil výsadku ruských námořníků u Gdaňska. V polovině září 1813 byl poručík M. P. Lazarev vybrán za velitele lodi Suvorov, která se chystala na cestu kolem světa. Vyplula 9. října 1813 z Kronštadtu a zamířila do švédské Karlskrony (21. 10.). Proplula Skagerrakem a Kattegatem a pokračovala do britského Portsmouthu (27. 11.).
Po nutné údržbě a naložení zboží pro Rusko-americkou obchodní společnost zvedla Lazarevova loď 16. března 1814 kotvy a zamířila přes Atlantik do Rio de Janeira (21. 4. 1814). Po čtyřech týdnech se 24. května znovu vydala napříč Atlantikem a rozbouřeným Indickým oceánem kolem Tasmánie do Port Jacksonu (dnešní Sydney, 14. 8.). Počátkem září pokračovala loď Suvorov do málo známých oblastí Pacifiku. Lazarev se svými námořníky objevil uprostřed Tichého oceánu v Cookově souostroví řetěz drobných atolů, které dostaly Suvorovovo jméno.
Obchodní zájmy vedly Lazareva přes Havaj k severozápadnímu pobřeží Ameriky a na Aljašku. Jeho loď přistála v Novém Archangelsku (dnes Sitka na Barrowově ostrově) a odtud se vydala za kožešinami na ostrov Unalaska v souostroví Aleuty (30. 5. 1815) V červenci 1815 se obrátila k jihu, neboť nejlepší námořní cesta zpátky do Ruska vedla v té době kolem mysu Horn. Lazarevův koráb se během plavby zastavil v San Francisku (9. 8.), v peruánském přístavu Callau (24. 11.) a 22. března 1816 minul nejjižnější bod Ameriky. Po krátké zastávce na ostrově Fernão de Noronha u pobřeží Brazílie zamířil do Evropy a 15. července 1816 zakotvil v Kronštadtu.
Druhá Lazarevova výprava míří na Antarktidu
Úspěšná plavba Suvorova znamenala pro Lazareva doporučení pro účast v další výpravě. Stal se velitelem lodi Mirnyj, která spolu s korábem Vostok a pod hlavním velením F. F. Bellingshausena tvořila expedici do jižních ledových moří. Vyplula 4. července 1819 z Kronštadtu, přeplula Atlantik a o Vánocích 1819 se přiblížila k Jižním Sandwichovým ostrovům. Přiblížila se k šestému kontinentu a ruští námořníci uviděli jako první lidé obrysy antarktického pobřeží (16. 1. 1820). Ruská výprava se po opravách v Sydney vydala do málo známých oblastí Oceánie a objevila několik ostrovů v Tuamotu, které dostaly jméno „ostrovy Rusů“.
V říjnu 1820 se lodi Vostok a Mirnyj vrátily k Antarktidě. Dokončily její obeplutí a přitom objevily pobřeží Alexandra I. (17. 1. 1821) a ostrov Petra I. (10. 1. 1821). Koncem ledna 1821 se ruská expedice obrátila k domovu. Minula Jižní Shetlandy a Jižní Georgii a 26. února zakotvila v Rio de Janeiru. Po delší přestávce v Brazílii pokračovala do Evropy a 24. července 1821 ji slavnostní salvy uvítaly v Kronštadtu.
Cesta za obranou ruských kolonií
Třetí cesta M. P. Lazareva začala v srpnu 1822, kdy byly fregata Krejser a šalupa Ladoga (pod velením Lazarevova bratra Andreje) v Kronštadtu spuštěny na vodu. Vedle obchodu měly tentokrát posílit obranu ruských kolonií v Americe. Mezi důstojníky byl i budoucí obránce Sevastopolu za krymské války P. S. Nachimov (1802–1855). Obě lodi se zastavily v Kodani a po silné bouři v kanálu La Manche se jim podařilo zakotvit v Portsmouthu. Po naložení zboží odpluly ke Kanárským ostrovům (8. 12. 1822) a přes Atlantik do Rio de Janeira (21. 1. 1823).
Kapitán Lazarev znovu přeplul Indický oceán a jeho lodi zakotvily u Tasmánie (17. 5.). Po delší přestávce pokračovaly Pacifikem k Tahiti (7. 7.) a 2. září se rozdělily – Krejser pokračoval přes Havaj k pobřeží Ruské Ameriky a Ladoga plula ke Kamčatce (do Novoarchangelska na Aljašce dorazila v listopadu 1823). V prosinci 1823 doprovodila Ladoga šalupu Apollo, která do té doby chránila ruské kolonie, do vlasti.
Krejser zůstal u pobřeží Aljašky až do října 1824, kdy ho vystřídala loď Predprijatije pod velením O. E. Kotzebue. Zamířil rozbouřeným oceánem do San Franciska (20. 11.), po měsíční přestávce pokračoval k rovníku (16. 1. 1825) a mysu Horn a 23. března zakotvil v Rio de Janeiru. Přes Atlantik se Krejser přeplavil do Portsmouthu (3. 7.) a po měsíci (5. 8. 1825) spustil kotvy v Kronštadtu. Záhy po ukončení třetí cesty kolem světa jmenoval car kapitána I. třídy M. P. Lazareva velitelem lodi Azov. V říjnu 1827 se Azov zúčastnil bitvy proti turecké flotile u Navarina. Lazarev byl povýšen na kontradmirála a roku 1830 jmenován velitelem eskadry. Stal se náčelníkem štábu Černomořské flotily (1832) a o dva roky později jejím velitelem a guvernérem měst Nikolajev a Sevastopol.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
