Kde se v Mexiku dobře vykoupat, zaplavat si se žraloky a kde najdete jednu z mála legálních nuda pláží v tomto státě? Přečtěte si článek z pera Jirky Kaláta.
Au! Au! A ještě do třetice Auvajs! Všude je to samý komár. Bodají, sají a otravují. Přítelkyně se usmívá, na ní (bůh ví proč) ty mrchy nejdou. Hledám díru v moskytiéře, nacházím jich několik. No dobře, teď už je to jedno. Je ráno a slunce právě vychází v ráji zvaném Zipolite.
Cestování je prostě skvělé. Noví lidé, místa i zážitky. Někdy, je ale potřeba z tohoto dobrodružného kruhu vystoupit, jak říká Cimrman „udělat krok stranou“, a odpočinout si. Při mojí několikaměsíční cestě Střední Amerikou to bylo právě mexické Zipolite, kde jsem hledal klid.
Zipolite je vlastně jen pár domků postavených kolem jeden a půl kilometru dlouhé pláže. Stačí se dostat autobusem do městečka Puerto Ángel ve státě Oaxaca. Poté už jsou to necelé tři kilometry na pláž, jež omývají vody Tichého oceánu. Ten dostojí svému jménu jen občas a koupání na pláži v Zipolite tak není vždy úplně bezpečné.
„Pokud uvidíte červený praporek, nechoďte do vody! Není to frajeřina, je to hloupost!“ vysvětloval mi hned první den na pláži Australan Andrew. Oceán je zde mimořádný zrádný. V pravidelných intervalech se tu vody „bouří“, vytváří silné proudy i víry, což i zkušeného plavce může dostat do problémů.
V zapotéckém jazyce znamená název tohoto písečného pásu „pláž mrtvých“. Trochu děsivé, ano, ale o to větší klid a pohodu tu znavený cestovatel nachází.
Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Nikdo tu není. Tedy skoro nikdo. Sezóna skončila a ranní procházka je tak úchvatným zážitkem. Po přeplněných městech a turistických destinacích Mexika přímo balzámem na duši. Pro místní jsou teď na podzim důležitější věci k návštěvě i oslavám. Američtí študáci jsou zpět ve školách a turistů z jiných zemí tu i v hlavní sezóně člověk příliš nepotká. Prostě paráda.
V Zipolite je možné nalézt jedny z mála legálních nudistických pláží v Mexiku. Proslavená je zvláště „Playa del Amor“. Zde se setkávají převážně homosexuální či lesbické páry, ale ještě jsem neslyšel, že by nějakého heterosexuála vyhnali. K „soukromému“ nudismu je také k dispozici několik malých ukrytých míst.
Městečko u pláže má uvolněnou atmosféru, pohybují se zde staří lidí, mladí batůžkáři, hipíci i turisté. Noční život, ve stylu jiných mexických letovisek, tu nečekejte. Krásná žena, petrolejová lampa, studené pivo, zvuk moře a pláž. To byl můj plán na každý večer, neomrzel, vždy to byl nádherný zážitek.
„Pojeďte s námi na moře,“ ozvalo se od jedné z lodí při ranní procházce po pláži. Nechce se nám, ale kapitán je přesvědčiví. Vlastně opravdu hodně přesvědčiví a ještě nabízí poloviční cenu oproti normálu. Potřebuje zaplnit dvě místa a za deset minut odjíždí. Bereme.
Ramón, kormidelník, průvodce i instruktor v jednom, naskakuje do lodi, sundává si tričko a jede se. Jedna s přítomných žen si se zájmem prohlíží jeho tělo. Tedy, ne, že by bylo nějak svalnaté. Naopak, je to spíše takový koblih. Má na sobě ale celou řadu velice zajímavých jizev. Ramón si všímá jejího pohledu a usmívá se. „To se ke mně jednou při šnorchlováni tulil jeden žralok. Ale nebojte, dnes jsou nažraní,“ dodává jako by nic. Pro paní se najednou šnorchly a ploutve složené na palubě nezdají tak přitažlivé, jako ještě před minutou.
| Jirka Kalát procestoval většinu Evropy a řadu zemí celého světa. Pokud hledáte tip na výlet v dojezdové vzdálenosti, přečtěte si o opevněných horách nad italským Tridentem. |
„Hele velryba“, křikne od kormidla Ramón a z ničeho nic mizí ve vlnách. Loď míří dál, ale pomalu zastavuje. Jsme bez kapitána, ohlížíme se přes palubu a někteří přemýšlí and tím, jak se dostaneme domů. Ramón je však rychle zpět a mumlá si něco o gringos bez smyslu pro humor a jedeme dál. Šnorchl nasadit a potom už jen žasnout. To děláme další dvě hodin. Podvodní svět je nádherný, stačí jenom ležet na hladině a pozorovat dění pod sebou.
To půjde. Rozbíhám se. Koukám se pod sebe. Děsím se a jen někde tam dole tuším posměšný úsměv Ramóna. Je to sakra vysoko. On to věděl a já mu na tu sázku skočil. Jenže už není cesty zpět, všichni se koukají. Když už si nabít pusu, tak stylově. Beru to po hlavě a snažím se, aby moje šipka vypadala sebejistě. Nevypadá. Letím vzduchem a čekám náraz o hladiny. Bum. Dopadá to dobře, žiju, hlava sice bolí jako čert (usmívám se a nedávám na sobě samozřejmě nic znát, ale uvnitř pláču), ale neutopil jsem se. Zase jedna zkušenost. Odnáším si trochu modifikované staré poučení: „Nejdříve dvakrát koukej a pak jednou skákej.“
Večer sedíme opět na pláži u světla petrolejky, usrkáváme pivo a držím se za ruce. Slunce zapadá. Je to klišé, tak hrozné klišé, ale i to má někdy něco do sebe.
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.
Výběr testerů Světa outdooru
