Mexiko již opustil strach z prasečí chřipky. Choroba napáchala značné ekonomické škody, ale zlepšila vztah k hygieně.
Martín Yedra sedí u svého pole s kaktusy a pokašlává. Kolem zrovna prochází s houfem ovcí jeho kamarád a z dálky na něj se širokým úsměvem haleká: „Tak co? Chytil jsi virus?“
Půl roku po vypuknutí prasečí chřipky, která celé zemi navlékla chirurgické roušky (experti ke konci minulého týdne evidovali v 74 zemích světa téměř 400 000 potvrzených případů prasečí chřipky včetně 4 735 úmrtí), si Mexičané z epidemie velkou hlavu nedělají.
Dokládá to i scéna z letiště. Hned po příletu mi jeden z úředníků vrazil do ruky papír, abych vyplnil, zda netrpím některým z příznaků prasečí chřipky – těmi jsou kašel, rýma, bolest hlavy, únava, vysoké teploty.
Popravdě přiznávám, že jsem si z Česka dovezl nachlazení a plný nos. Čekám, co se bude dít. Jiný úředník si ode mne papír vezme, aniž na něj pohlédne. Tím chřipková prevence končí.
Obrázky, na kterých všichni nosí roušky, už dávno nejsou v Mexiku všední realitou. Během osmnácti dní pobytu v metropoli Ciudad de México a centrální části země jsem napočítal pouhopouhých 43 lidí s rouškou.
Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Restaurace prodělaly miliony
„Celá chřipka byla jen mediální psychóza,“ říká vysokoškolský učitel Juan Pablo Cordoba. „Podívej, ještě stále s sebou nosím v tašce desinfekční krém,“ ukazuje. Dozvuky psychózy ještě jsou patrné. Například v mexickém World Trade Center stojí u eskalátorů pracovnice, která každému návštěvníkovi stříkne dávku gelu do dlaní. Jenže před půlrokem podobná služba fungovala ve všech velkých institucích.
Chřipka dosud zabila nejméně 255 Mexičanů (v nejvíce postižených USA pak asi šest stovek obyvatel). Nemoc ovšem v Mexiku napáchala hlavně ekonomické škody. „Když chřipka vypukla, téměř se u mě nikdo nezastavil. Všichni kolem jen rychle přeběhli,“ vzpomíná Roberto Flores, pouliční prodavač nejtypičtějšího místního jídla tacos, které má pro rozšiřování chřipky tu nevýhodu, že se jí rukama. Teď má Flores kolem pojízdné kuchyňky plno.
Odhady o ztrátách restaurací v týdnech, kdy byli Mexičané vyzýváni, aby co nejméně vycházeli ven, činí asi 4,5 milionu dolarů na den.
Podobně virus oslabil i turistický ruch, který se nyní teprve vzpamatovává. Vláda dělala všechno možné proto, aby těžký dopad na základní ekonomický zdroj země zmírnila.
Mexické ambasády všude po světě žádaly média, aby neužívala spojení mexická chřipka, ale raději šifru viru A/H1N1. V centru mexické metropole se uskutečnily reklamní akce, které měly dokázat, že pod Popocatépetlem už je vše v pořádku.
Ernesto: „Chřipku si vymyslel Obama.“ Vláda také tlačí na národní hrdost movitějších Mexičanů a žádá je, aby dovolenou trávili ve vlasti.
Průvodce Ernesto Valadez, který shání klienty na místě zjevení mexické patronky PannyMarie Guadelupské, je jedním z těch, kterým chřipka podstatně snížila výdělek.
Z epidemie viní amerického prezidenta. „Chřipku si vymyslel Obama. Slíbil sice, že ukončí všechny války, ale o epidemiích neřekl ani slovo,“ tvrdí Valadez přesvědčeně.
Konspirační teorie kvetou. A v pozicí zlých jsou – v duchu zdejšího tradičního antigringismu – vždy „Severoameričané“. Domněnkám nahrává, že jen týden před vyhlášením chřipkového poplachu Obama navštívil mexického kolegu Felipe Calderóna. S pravicovým politikem se prý dohodl na vytvoření nemoci a obětování Mexika ve prospěch zisku farmaceutických společností…
Dalším důkazem pro spiknutí řízené z Washingtonu je prý to, že o hůře postižených USA se média v souvislosti s nemocí zmiňovala údajně jen okrajově.
Chřipka je však i zdrojem jisté vlastenecké hrdosti. Student architektury Joab Jiménez svůj národ chválí: „Zvládli jsme to bez paniky, spořádaně. Informace byly dobře šířeny. Nikdo z nemocných nebyl stigmatizován, jak jsem se obával. To jenom ze zahraničí posílali mexické turisty bezdůvodně domů.“
Opatření typu nošení roušek si za své vzali hlavně vzdělanější obyvatelé země. Z chudších předměstí Ciudad de México jsou známy případy, kdy lidé využili proti všem doporučením týden volna – tehdy se zastavil provoz ve školách, restauracích, úřadech, továrnách či diskotékách – k domácí fiestě s kamarády. Přesto včasná mexická reakce pomohla ostatním zemím připravit se na epidemii, která se nakonec neukázala tak nebezpečná, jak Světová zdravotnická organizace varovala.
Umírali hlavně lidé, kterým chřipka zhoršila jiné nemoci. Nebo ti, kteří ji podcenili a léčili se po svém.
Dnes obchodník s bezpečnostními kamerami Rafael Mendoza už jen pobaveně vzpomíná na fotbalový zápas, v němž jeden z hráčů – podezřelý, že má prasečí chřipku – zblízka dýchal na soupeře. Neboť mu prý hráli příliš na tělo.
„Dohadovali jsme se o tom, jestli se to dá považovat za faul, nebo ne,“ říká s úsměvem Mendoza.
Výše zmíněný pedagog Cordoba na chřipce vidí jednu pozitivní stránku: „Kvůli epidemii proběhla nejlepší kampaň na zlepšení hygienických návyků v historii Mexika.“
A zemi se rozšíření znalosti pravidel o mytí rukou před jídlem nebo o dlani před ústy při kašli bude hodit. Podzimní sezona nejspíše přinese mnohem více onemocnění než na jaře. V září média hlásila denně v průměru 483 nových případů.
Těžko však očekávat, že by nyní opět všichni navlékli roušky. Smrtelný strach z chřipky už Mexiko přešel.
Cesta byla podpořena Expedičním fondem.
Článek vyšel v MF DNES.
