Lidé přestávají naši hudbu poslouchat, spokojí se s popem z přehrávače, stěžují si TRADIČNÍ MEXIČTÍ HUDEBNÍCI. Naštěstí je tu ještě den matek a serenády pod oknem.
Muži v bílých a černých oblecích s ornamenty bohatě vyvedenými zlatou nití stojí ve dvojicích při silnici a mávají na projíždějící auta. V nevábné části mexické Guadalajary postávají ve dne v noci a čekají na klienty. Zvláště po setmění jejich počínaní připomíná placené sexuální profesionálky. Na rozdíl od nich však nenabízejí potěchu těla, nýbrž duše. Jsou to mariachi -proslulí hudebníci, kteří se stali mexickým poznávacím znamením v zahraničí.
Jenže v Mexiku už se jim nedaří tak jako dříve. Germán Gutiérrez Corona, zakladatel a šéf skupiny Mariachi Internacional, spouští litanie: „Naše profese už není tak vážená. V rádiích už nás nehrají tak jako před deseti lety, ani vláda hudbu mariachi nijak nepodporuje.
Když jdu po ulici v našem tradičním oděvu, často se mi mladí posmívají. A dokonce i ti, kteří si zaplatí naše služby, se k nám chovají jako k odpadu.“
Proto přestal postávat na ulici a svoji nabídku přesunul na internet, kde si ji vyhledávají movitější a slušnější zájemci, kteří si před objednáním živého vystoupení mohou poslechnout hudbu v ukázkách.
Banderas nás poškodil
Slovo mariachi světu připomněly akční komedie s Antoniem Banderasem. Osamělý hudebník v nich nosí v kytarovém pouzdře namísto kytary arsenál střelných zbraní a zabíjí nepřátele na potkání. Filmy ke zlosti Gutiérreze a jeho kolegů vytvořily mylný dojem, že mariachi může vystupovat sám.
„Aby se dalo mluvit o dobrých mariachi, musí být ve skupině aspoň deset členů,“ tvrdí Gutiérrez. Potřeba jsou trumpetisté, houslisté, kytaristé, větší skupiny mají s sebou také harfistu. Samozřejmostí je zpěvák, kterého hlasem doplňují i ostatní členové kapely, kteří se zrovna nevěnují svému nástroji.
„Je nás osm. Za hodinu hraní na tvé fiestě nám zaplatíš 2 500 peso,“ předkládá ceník Rafael Ramírez ze skupiny Mariachi Nacional. Písnička tady na místě vyjde na sto peso, zhruba 130 korun.
Ramírez, akční sedmdesátník, svoje služby nabízí ve vymezeném sektoru Guadalajary, která je považována za hlavní město tohoto hudebního stylu, již 54 let. Dokládá to i letitou průkazkou. „Kvůli krizi nemáme tolik zákazníků jako dříve. Lidé šetří a třeba na svatbu si místo mariachi pozvou raději jen tři kytaristy nebo se spokojí s hudbou z přehrávače. Ale řekni mi, co je to za veselku bez živé hudby,“ podivuje se.
Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Ze seznamu fiest, na kterých mariachi dříve hráli, vypadly také oslavy dívčích patnáctin. Ty se v Mexiku slaví s velkou pompou, neboť děvče se tehdy oficiálně stává ženou. Ovšem pro adolescentku by před jejími vrstevníky bylo společenské faux pas, aby na její party vystupovali mariachi. Den matek, to je rito Jak se to množství muzikantů vůbec může uživit? Odpověď najdete v Tlaquepaque, koloniální části města. Jedna skupina v červených oblecích vyhrává před kostelem novomanželům, jiná v restauraci na narozeninovém dýchánku a další jubileum se s hudbou slaví v sousedním pohostinství.
Přes celkový úpadek je v Mexiku stále ještě dost zájemců. Například zamilovaný mladík prokáže svou lásku nejlépe tím, že najme kapelu, která ráno probudí jeho vyvolenou milostnými serenádami pod okny. „A na den matek tady na Plaza de los Mariachi nepotkáš ani jednoho muzikanta. Všichni jsou rozebraní dlouho dopředu,“ vypráví Ramírez své zkušenosti s proměnlivou poptávkou. Ale jedna věc zarazí na první pohled – jak to, že jsou všichni hudebníci čekající na klienty bez nástrojů?
„Jsou hodně drahé, tak je máme uložené v jednom z blízkých bytů. Když si pro nás někdo přijede, vyzvedneme je a mikrobusem přejedeme na místo fiesty,“ vysvětluje obtloustlý třicátník Juan Carlos Cotillo ze skupiny Tierra de Jalisco.
„Učit se budeme v Americe“ Na Plaza de los Mariachis jednoznačně převažují muži, ale profesi si pro své pohlaví neuzurpují. Ženské kapely tu také zkoušejí své štěstí. Častěji však zahlédnete malé klučiny oblečené do zmenšených verzí zlatě prošívaných obleků.
„Jen co umějí trochu hrát, hned je rodiče pošlou vydělávat peníze. Nenutí je dále se zlepšovat,“ zlobí se Gutiérrez na své kolegy z ulice a dodává. „To v USA v přistěhovalecké komunitě, která si váží starých tradic, se hudbě mariachi věnují s plným nasazením. Jestli to bude pokračovat, budeme se ji v budoucnu muset učit v Americe.“
Cesta byla podpořena Expedičním fondem.
Článek vyšel v MF DNES.
