Mexický stát Chiapas: I anti-kapitalisté prodávají suvenýry

V Lakandonském pralese mexického státu Chiapas vypukla před lety revoluce. Vedl ji charismatický, tajemný a milovaný Subcomandante Insurgente Marcos (zástupce velitele Marcos). Věřil v lepší život, spravedlnost a rovnost tamního domorodého obyvatelstva s ostatními Mexičany. V roce 1994 zaútočil s armádou místních indiánů na San Cristóbal de las Casas. Město sice získal, ale s revolucí neuspěl. Se svými revolucionáři se poté stáhl do džungle a stal se legendou. Ta přitahuje mladé turisty z celého světa i nyní, více jak dvacet let po jeho největších dnech slávy.

„Zbraně, drogy nebo peníze?“ zeptal se nás během průjezdu džunglí na hranicích Mexika a Guatemaly lámanou angličtinou mexický voják. „Ne, děkujeme, všeho máme dost,“ odpověděl se smíchem Etienne, můj francouzský spolucestující. Dlouho se nesmál. Voják strčil do auta hlaveň své pušky a otázky zopakoval. Etienne se už nekřenil, jen suše polkl a odpověděl: „No, seňor.“ Vojáci auto prohledali, nic nenašli a tak jsme mohli jet dál. Psal se rok 2008 a hon na zapatistické povstalce a jejich přívržence pokračoval i čtrnáct let po jejich slavné revoluci. Nyní je situace již jiná, klidnější, ale odkaz Subcomandanta Marcose stále žije. Minimálně v suvenýrech pro turisty.

Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Mexický Che Guevara

S balaklavou (maskou) na hlavě a dýmkou v ústech, tak zná svět muže, jenž si říká Subcomandante Insurgente Marcos. Svou identitu si pečlivě chrání. Podle některých zdrojů je jeho pravé jméno Rafael Sebastián Guillén Vicente a je bývalým univerzitním profesorem. Této teorii by odpovídalo i to, že Marcos si vydobyl prestiže v převážně intelektuálních levicových kruzích. V rozmezí let 1992 a 2006 publikoval na 200 esejí a historických statí. V nich se snaží popsat a vysvětlit své politické i filozofické postoje. Marcos je nejenom revolucionářem, ale také spisovatelem, básníkem, humoristou a hlavně anti-kapitalistou.

Jak léta ubíhala, a revoluce pomalu umírala, novináři i politici viděli v Marcosovi spíše jakousi kuriozitu, než legitimní sílu bojující za práva indiánů. V roce 2006 se bez úspěchu zapojil do boje o prezidentské křeslo. O osm let později oznámil svůj odchod z čela hnutí.

Post-revoluční turismus

Skomírající revoluce, ani události posledních několik let, však neodradily mladé evropské intelektuály od podpory rebelů. V mexické džungli hledají inspiraci antikapitalistická hnutí jako Occupy Wall Street nebo španělské Indignados. První evropští „levičáci“ přicházeli do Chiapasu již v počátcích působní indiánské gerily EZLN (Zapatistické vojsko národního osvobození). Přijížděli podpořit revoluci. Někteří z nich i přiváželi peníze nebo zbraně. I proto v Lakandonském pralese stále hlídkuje armáda. Většina bývalých partyzánů se již násilí zřekla, ale výjimky se najdou všude.

S postupně uklidňující se situací přijíždělo do oblasti stále více „revolučních“ turistů. Chtěli procítit a možná i na vlastní oči spatřit legendu. Zapatisté stáhli do hor. Tam si za tichého souhlasu mexické vlády založili své vesnice, které se nazývají caracoles (španělsky „šneci“). Zde pokračovali v životě, který si vysnili, uzavřeni před vnějším světem. Návštěvníci však stále přicházeli a nakonec se i tyto komunity otevřely světu. Mnozí turisté však nepřijíždějí z politického nebo aktivistického zapálení, ale prostě proto, že muži a ženy v maskách jsou novodobou atrakcí.

Navštívil jsem malé „zapatistické“ městečko San Juan Chamula ležící asi 20 kilometrů severně od San Cristóbal des Las Casas. Nedělal jsem si velké iluze o tom, že zde naleznu ty pravé revolucionáře. Však i tak mě realita místa překvapila. V dnešní době už ani pro anti-kapitalisty není nepřijatelné si přivydělat nějaké to peso na turistech. Domy v San Juanu (stejně jako i v jiných podobných obcích) zdobily krásné malby zobrazující zapatisty ve vesnicích při obyčejných každodenních činnostech. Tu chytají ryby, tam zase pracují na poli, jinde perou prádlo a tak dále. Revolucionáře poznáte celkem jednoduše, své kukly a zbraně totiž nikdy nedokládají.

Suvenýry na každém rohu

Panenky zapatistů, trička s Marcosem, magnety na lednici s rudou hvězdou uprostřed, placky a desítky dalších suvenýrů bylo možné si pořídit u stánků lemujících ulice San Juanu. Z revoluce se stal dobrý business. Turisté „artefakty“ kupují po stovkách. Pozor ale, mexická policie i armáda nemaní vždy pro houpající se postavičky zapatistů na batozích pochopení.

Kapitalismus i turismus si tedy našly cestu do temnoty Lakandonského pralesa. Ale i tak stále věřím, že někde hluboko v jeho srdci stále žijí lidé, kteří své ideály svobody, rovnosti a bratrství neopustili.