Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro HedvabnaStezka.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých článků o zemích světa, cestopisy, reportáže. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s cestovatelskou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce HedvabnaStezka.cz
Mexický Isla de las Muñecas: Zde vládnou panenky a duchové!
22. 7. 2017
Jiří Kalát
Že i panenky mohou být někdy děsivé, to se můžete přesvědčit ve Ciudad de México na Isla de las Muñecas, kde jsou jich stovky uloženy na připomínku (a uklidnění ducha) utonulé holčičky.
Stovky plastových očí zírajících do prázdna. Hlavy, trupy i údy rozvěšené po stromech. Scény jako z nejhoršího hororu často přibarvuje mlha a skučící vítr. Podle místních se kolem potulují duchové. Zánovní i poničení, oblečené, otrhané i nahé panenky jsou všude. To ony vládnou ostrovu Isla de las Muñecas (Ostrov panenek) v Mexiku. Máte strach? Tak tam raději ani nechoďte.
Ostrov naleznete jen necelých 30 kilometrů od Mexiko city na kanále La Xichimilco. Nepatří mezi místa, které by primárně lákala turisty. Své příznivce si ale našlo. Není prostorem oddychu, ale spíše hrůzy a nočních můr. Pokud nemáte rádi horory a temné stránky lidské duše Ostrovu panenek se raději vyhněte. Plastová tělíčka, jejich torza i další znetvořené části budí pocit stísněnosti a strachu. Pro slabší jedince to nemusí být příjemný zážitek.
La Xochimilco patří mezi 16 městských částí Ciudad de México (Mexico City). Prostor o rozloze 118 kilometrů čtverečních obývá zhruba půl milionu lidí. Od roku 1987 je systém kanálů a umělých ostrovů v Xochimilcu zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Pokud vás Mexiko láká, ale máte přece jen trochu strach o vlastní bezpečnost, můžeme vás uklidnit – situace se v posledních letech mění k lepšímu a při dodržování určitých zásad si můžete užít dovolenou bez obav. Přečtěte si rozhovor s Ivanou Hrbkovou, která Mexiko procestovala a také v něm nějakou dobu žila.
Mrtvá holčička a její duch
Všechno to začalo již před několika desetiletími. V močálech u ostrova voda vyplavila tělo. Patřilo malé holčičce, která utonula za podivných okolností. Mrtvolku objevil farmář jménem Don Julian Santana Barrera. Na stejném místě o něco později nalezl panenku. Domníval se, že patří mrtvé. Chtěl uctít její památku a uklidnit jejího ducha. Proto hračku pověsil na strom jako upomínku na dívku. Poté se začaly dít divné věci.
Barrera byl pověrčivý, a hlavně hodně osamělý, muž. Podle některých svědků i trochu bláznivý. Sám Don Julian vyprávěl o tom, že se mu začal zjevovat duch mrtvé dívky a žádal po něm další a další hračky.
Silnému tlaku nedokázal odolat a tak se jich nyní na ostrově nacházejí tisíce. Nejde pouze o celé kousky, za ta léta z některých zbyly už jen děsivé fragmenty. Po 50 let přinášel Barrera další a další artefakty. Nakonec našli Dona Juliana utopeného na stejném místě, kde utonula nešťastná holčička. Podle některých zdrojů spáchal sebevraždu, jelikož neměl peníze na nové panenky a nedokázal vzdorovat nátlaku dívčina zlého ducha.
Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Strach a děs
V noci je ostrov opravdu hrůzným místem. Přespat zde si troufne jen málokdo. Ani ve dne ale panenky pověšené (někdy vlastně i oběšené) na stromech nepůsobí zrovna optimistickým dojmem. Podle zkazek návštěvníků si hračky mezi sebou tiše šeptají, lákají turisty, koulejí očima a dokonce se pohybují. Podle žebříčku sestaveného turistickým web CNN patří Isla de las Muñecas mezi sedm nejpodivnějších míst světa.
Kdo někdy viděl fotografie zde dnů „Día de los Muertos“ tak ví, že v Mexiku se k smrti přistupuje jinak než u nás. Ostrov panenek je tak zajímavou součástí mexické kultury i mytologie.
Pokud byste se chtěli na hrůzu ostrova trochu připravit tak můžete zavítat třeba do Království panenek ve Zruči nad Sázavou nebo do Muzea panenek a medvídků pod Troskami. Sice to není ten pravý děs, ale se vším se musí začínat po troškách.