Mexické zajímavosti 1.část

– Všechny benzínky jsou PEMEX, což je státní ropná společnost. Nikde viditelně nemají uvedené ceny. Asi to není potřeba, když není konkurence.

– Většina umyvadel, aspoň těch na záchodech, má zvláštní „kohoutek“. Voda se pouští páčkou, která vede přímo z vyústění baterie. Do páčky stačí zatlačit jakýmkoliv směrem a voda teče. Ale jen když se do ní tlačí. Moc jsem nepochopil, jak mám zároveň tlačit a umývat se. Přijde mi to podobný nesmysl, jaký mají Britové se svojí jednou baterií na teplou a druhou na studenou vodu.

– Viděli jsme na ulici prodávat zmrzlinu. Byla žlutá (ananasová), posypaná něčím červeným. Dělali jsme si srandu, že paprikou. Dostali jsme ochutnat a byla to paprika. Jiný kraj, jiné chutě. Dali jsme si, ale bez papriky.

Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

– Nikde jsme neviděli kočárky. Matky nosí děti buď v náruči, nebo přivázané na těle v „ranečku“. Těžko říct, jestli kočárky neznají, nemají na ně a nebo nechtějí. Každopádně děti takto vypadají velmi spokojeně a téměř nebrečí. Matky se ale určitě dost natahají.

– Co jsme viděli, tak Mexičané skoro nečtou. Za celou dobu jsme viděli jediné knihkupectví (a ještě spíš určené pro turisty) a téměř žádné obchůdky nebo stánky s tiskem. Taky při dlouhých cestách autobusem si nikdo nečte.

– Mexickou hudbu jsme nuceni poslouchat celkem často, ale moc se nám nelíbí. Aspoň ta, co nejvíc zní v autobusech, obchodech, na tržištích, rádiích … tedy jakási dechovka s prvky lidových písní. Jmenuje se (aspoň myslím) mariachi a zní tam nejvíc dechové nástroje, housle a zpěvák či zpěvačka. Po dvou hodinách „umcaca umcaca“ se mi skoro stýská po Helence Vondráčkové. Modernější hudba, aspoň podle našich měřítek, téměř není slyšet. Asi budou rádia, která ji hrají, ale k těm my nemáme přístup.

– Mexičtí muži opravdu nosí klobouky. Ale nejsou to většinou ta velká kulatá sombrera jako z filmů. Spíš takové zahnuté kovbojské slamáky.

– Holky jsou různé. Krásné i míň krásné. Ale dost často tlusté. Zdá se, že to je dáno spíš dispozicemi. Mají i takové širší obličeje. Každopádně se za to nijak nestydí a zřejmě to tady není ani handicap. Už jen proto, že se i „silnější“ holky vodí se zjevnými frajery a machry.

– Zdálo se nám, že holky málo nosí sukně. Aspoň ve vnitrozemí a teplotách kolem 25°C. Těžko říct, jestli to je kvůli cudnosti a nebo 25 je pro ně málo. Zajímavé ale je, že prsa už tak schované nemívají…

– Skoro všechny holky mají dlouhé a krásné vlasy. Aspoň stejné procento, jako je mají muži nagelované. Vyjímečně nosí kratší vlasy ženy středního věku.

– Všimli jsme si hodně mladých těhotných žen, nebo spíš dívek. Není se pak co divit, že z 20 mil. v roce 1940 to dotáhli až na 100 mil. dneska. Roční přírůstek je prý 1,8 mil.