(Sobota, 12.listopadu 2005)
Addis Abeba je relativně nové město. Vzniklo teprve koncem 19. století a jeho zakladatelem byl císař Menelik II., považovaný za „otce moderní Etiopie“. Právě za jeho vlády přijel do země první vlak, byl zaveden telefon, vznikla pošta, osobně dokonce řídil první automobil.
Dnes má Addis Abeba téměř 5 milionů obyvatel a patří mezi tři nejvýše položená hlavní města na světě – leží v nadmořské výšce 2300 metrů n.m.
Náměstí Meskel /:meskal:/ čili Náměstí kříže je největším prostranstvím ve městě. Právě zde se konají demonstrace a veřejná shromáždění a každý rok v září oslava pálení kříže.
Katedrála sv. Trojice byla postavena v roce 1941 na památku těch, co padli za druhé světové války. Jedná se o klasickou baziliku, která má jednu hlavní a dvě vedlejší lodě. Co se týče slohu, je to pseudobarokní značně eklektický styl. Vitráže zobrazují příběhy ze Starého zákona – od Adama s Evou přes Noemovu archu až po příjezd královny ze Sáby ke králi Šalomounovi. Na čestném místě katedrály stojí hrobky císaře Haile Selassieho a jeho manželky Mennen. Uloženi sem byli společně ovšem až v roce 1993.
Národní muzeum v Addis Abebě
Národní muzeum v Addis Abebě patří k nejvýznamnějším v Africe. Přízemí zachycuje v kostce vývoj všech etiopských říší – od předaksúmského období (cca 500 př.n.l.) přes Aksúmskou říši (1.st.př.n.l.-7.st.), Lalibelu (11.-13.st.), jezero Tana (14.-16.st.) a Gondar (17.-19.st.) až k poslednímu císaři. Je zde vystaven dokonce trůn Haile Selassieho ze dřeva a slonoviny, který byl odvezen Italy za druhé světové války a navrácen do Etiopie v roce 1972.
První patro je zaměřeno na obrazy a to od těch nejstarších („Svatá archa“, „Přivítání královny ze Sáby u krále Šalomouna“, „Bitva u Adwy“, „Banket císařovny“, „Poslední večeře“) až po moderní díla, reprezentovaná například obrazem Afeworka Tekleho „Africké dědictví“.
Druhé patro muzea je vyhrazeno etnologické expozici. Vidíme zde massinqo /:masinko:/, typický etiopský hudební nástroj s jednou strunou, a také sošky mrtvých, které vyřezávají kmeny v jižních částech Etiopie a umisťují je na hroby svých příbuzných, aby byly trvale zachyceny jejich charakteristické vlastnosti.
Nejstarší nálezy jsou umístěny ve sklepě. Jedná se zejména o vykopávky, prováděné v Africké příkopové propadlině, která se táhne od Sýrie přes Mrtvé a Rudé moře, Etiopii a Tanzánii až do Mosambiku. Nejstarší datované fosílie mají 3,5 miliónu let a přes kosti zvířat a lidoopů se dostáváme k hominidům. Vrcholem sbírky je pak samozřejmě téměř ucelená kostra ženy, známá jako Lucy.
Lucy byla objevena v Hadaru v roce 1974 etiopsko-americkou expedicí a jméno dostala podle písničky Beatles „Lucy In The Sky With Diamonds“, která právě zněla z rádia. Pod tímto jménem ji zná celý svět, Etiopané jí ale říkají Dingenash /:dingenaš:/, což znamená „ty jsi tak úžasná“.
Lucy je stará 3,2 milionů let a je to australopithecus africanesis, považovaný za nejstaršího předchůdce člověka. Kostra je vysoká 110 centimetrů, což by dnes sotva odpovídalo dítěti, další znaky ale dokazují, že ve svou dobu to byla dospělá žena.
Hora Entoto
Hora Entoto se nachází na severu Addis Abeby a leží podstatně výš než zbytek města (ve výšce 3000 metrů n.m.). Právě tady ale začínají jeho dějiny. Císař Menelik II. totiž původně založil v roce 1892 novou metropoli Entoto. Byl to ovšem spíš vojenský tábor, což se nelíbilo císařovně, která si vybudovala své sídlo dole pod horou. A protože to byla ženská, tak nakonec přesvědčila svého manžela k tomu, aby přenesl dolů celé hlavní město. To se stalo v roce 1897 a nové město dostalo jméno Addis Abeba, což znamená „nová květina„.
Cesta na horu Entoto vede kolem Paláce Haile Selassieho. Císař se ovšem v roce 1960 přestěhoval do Jubilejního paláce a tuto budovu daroval Addisabebské univerzitě. V jejím areálu je dnes umístěno také Etnologické muzeum.
Trh a moderní čtvrti
Merkato zabírá v Addis Abebě plochu 60 km2 (!) a je to největší tržnice v celé Africe. Koupit se zde dá opravdu všechno – třeba taky jenom jedna ponožka nebo jedna bota. Nedoporučuje se ale chodit mimo hlavní cesty, protože stánky slouží zároveň jako slumy, odkud se v lepším případě můžete vrátit jen bez peněženky. Taky dotírající děti tady už nejsou zdaleka tak milé jak v Lalibele nebo na etiopských vesnicích…
Moderní Addis Abebu představují budovy, kterými se prezentovali císařové Menelik II. a Haile Selassie (Nádraží, Komerční banka, Jubilejní palác, Hlavní pošta, Radnice), spíše na památníky se zaměřovala zase strana Derg, která představovala vedoucí sílu po pádu císařství v době socialistické orientace státu.
Před odletem domů nás čeká ještě večeře s folklórním programem. Typickým etiopským jídlem je indžara, která se připravuje z teffu. Indžara je placka kyselé chuti, která vypadá jako guma, voní jako guma, trhá se jako guma a chutná jako guma. Indžarou se nabírají ostatní přílohy a omáčky a po jídle se do ní zabalí zbytky, takže indžara slouží zároveň jako chleba, příbor i ubrus.
Postřehy z Etiopie
Etiopský ortodoxní kalendář se liší od našeho, takže v Etiopii mají momentálně rok 1998, jak se lze přesvědčit také na přiložených účtenkách za videokameru.
Jediným etiopským jezerem, v němž se můžete koupat, je jezero Langano, nacházející se ve Východoafrické příkopové propadlině. Všechna ostatní jsou zasažena bilharziemi.
Malárií je nejvíce zasažen kraj v okolí Bahir Daru na jižním břehu jezera Tana. Denně zde údajně na tuto nemoc umírá 6 lidí.
Přestože jsme bydleli vždy v těch nejluxusnějších hotelech v daném místě, tak jsme byli většinou bez vody (o teplé ani nemluvě) a dovezli jsme si domů bezpočet blech.
Celkově lze říci, že jídlo v Etiopii bylo levné a velice dobré. Snad až na jeden případ bylo vždy čerstvé a správně kořeněné. Z lokálních specialit byla nejlepší tilapia, ryba z jezera Tana, ať už byla připravena na roštu nebo jako rybí guláš.
Celkem 7 etiopských lokalit je zařazeno na seznam světového dědictví lidstva UNESCO. Z míst, která jsme navštívili, mezi ně patří čtyři: Lalibela, Aksúm, Fasil Ghebbi (Gondar) a národní park Simien.
Převzato z www.kasp.cz
