Město budoucnosti? Bangkok

Sedím v internetové kavárně otevřené do dvou ráno. Veškerý ruch a život na ulici bují s plnou asijskou intenzitou. Je teplo a vlhko a obchody, restaurace, stánky a další podniky se podobně jako lijány v pralese předhánějí, předstihují, přerůstají a proplétají. Tahle krátká ulička je plná Nigerijců a dalších černochů, kteří mi nabízí heroin. Z jejich baru zní reggae. Do liberijské restaurace v druhém patře se ani neodvažuju. Za rohem je skupina dlouho zavedených indicko-pákistánsko-bangladéšských restaurací, z nichž některé se pyšní nápisy „Jsme hrdi, že podporujeme Hamás a Hizballáh“.

Malá Arábie či nejmodernější nemocnice

Přes ulici začíná čtvrť zvaná Malá Arábie, plná restaurací a obchodů jako vystřižených z Káhiry nebo Casablancy. Na rozích se otáčí shawarma (gyros), na terasách pokuřují vodní dýmky, kádě jsou plné garnátů, humrů a ryb. Nebo chcete zajít k Libanoncům, Uzbekům či Etiopanům? Žádné napodobeniny samozřejmě, vše provozují lidé dané národnosti. A co takhle gulášovka a řízek v restauraci Hamburg, kde thajské servírky obsluhují v bavorských krojích?

Pět proudů silnice je nacpaných pomalu popojíždějícími taxíky, většinou oranžovými a růžovými, mezi nimiž se proplétají taxi-motorky. Tuktuky už používají jen hloupí turisté. Křižovatce vévodí tyrkysově modrý vánoční stromek.

300 metrů vzdušnou čarou od mé kavárny je špičková soukromá nemocnice Bumrungrad, nejlepší zdravotní zařízení mimo půdu USA (dle časopisu Newsweek). Její odborné úrovně i způsobu jednání s pacienty nedosáhne naše zdravotnictví ještě hodně dlouho (podstoupil jsem tady dvě operace).

Nana Plaza

300 metrů opačným směrem je Nana Plaza, asi další světový rekordman – čtyřpatrový komplex se 40 gogo bary a dalšími podniky, více než tisícovkou tanečnic, společnic a dvěma sty transvestitů, někdy od žen nerozeznatelných. V jeho přízemí je velká fotografie krále a královny v životní velikosti, ozdobená jako oltář. Stánkaři před Nana Plaza prodávají kromě jiného i smažené kobylky a moučné červy, holky, které čerstvě přijely z venkova je prý mají rády). Proudu lidí vstupujícímu dovnitř kážou mladí muži v oblecích – jehovisté z USA. Samozřejmě různých podniků pro muže, ženy, homo, hetero, bi a cokoliv dalšího je v okolí nespočetně. V nedalekém krejčovském salóně si nechávají šít obleky diplomaté (i z naší ambasády). Naproti před Starbucks a McDonaldem začíná dlouhá řada stánků s „Rolexkami“, suvenýry, pirátskými DVD a dalšími nutnými potřebami (většinou je provozují Barmánci). Vede až ke „Korea City“, stále se rozrůstajícímu bloku korejských restaurací, obchodů a hotelů.

Bangkok

Město budoucnosti

Napravo od mé kavárny vede dvoupatrová čtyřproudá dálnice (tedy nahoře 2×4 pruhy, dole 2×4 pruhy a také billboardy ve dvou patrech), zatímco vysoko nad hlavou na betonových vzpěrách pravidelně prohučí „skytrain“, který vás doveze třeba do obchodního centra velikosti dvou Václavských náměstí s dvěma sty restauracemi a obchody nejluxusnějších značek (třeba v 5. patře autosalón Maserati a Lamborgini).

Celou scenérii zastiňují mrakodrapy, kterých je v tomto městě více než v celé Evropě dohromady. Davy Thajců a místních thajských Číňanů se vrací z práce domů, hltají nudle a polívky u všudypřítomných malých pouličních vývařoven a mísí se s bělochy, Indy, Japonci, Araby. Rabín v plnovousu a černém klobouku si vybírá u stánku s 20 druhy ovoce  Za frajerama v bílých hábitech z Perského zálivu se táhnou početné zahalené manželky a ještě početnější filipínské služky obtěžkané nákupama. Někteří jsou krátkodobí turisté, jiní sem utíkají na celou zimu a další před trestním stíháním (i z vraždy je prý možné se vyplatit, pokud nezabijete nikoho důležitého).

Ale baťůžkáři mají své hotely jinde a drtivá většina krátkodobých turistů tahle zákoutí vůbec nepozná. Cestou do hotelu procházím spletí karaoke barů, kulečníkových heren, tetovacích salónů, pizzerií, koktejl barů postavených přímo na chodníku, masážních a kadeřnických salónů všeho druhu a stánků vykladaček karet. Potkávám bizarní postavičky bělochů, kteří v tomto labyrintu uvázli už před mnoha lety. Stará babka mi nabízí velké plyšové medvědy, nese je na vahadlech na ramenou jako se nosí na venkově vědra s vodou. Od stánků voní krevetová polívka, ale po půlnoci už na ni nemám chuť …

Až jednou bude na světě 10 miliard lidí a velká města budou ještě větší a až se národy ještě více smíchají a zvyky a hodnoty se promísí a nikdo už nebude vědět, co je dobře a co není … pak to bude vypadat asi takto. Není to úplně ideální představa, ale je to fascinující podívaná. Toto město je prostě nepřekonatelné.