Mešity

Mešity nejsou jen místa tichých modliteb, ale centra společenského dění. V katolickém kostele je vyžadováno naprosté ticho a po modlitbě lidé obvykle rychle odchází. V mešitách to ale žije. Muži a ženy posedávají (většinou odděleně) na kobercích i na nádvoří a klábosí, dětí vesele běhají kolem. Někdo svačí, jiný se natáhne a na hodinku si zdřímne (však tam taky bývá příjemný chládek). Pořádají se zde také náboženská a politická setkání, doprovázena někdy společnými večeřemi. V přilehlých prostorách bývají madrasy, tj. náboženské školy, ale i studenti světských oborů se svými učebnicemi a sešity často zamíří do mešit. Pamatujte, že dovnitř nesmíte v botech!

Prostory pro ženy a muže bývají ve větších mešitách oddělené. Ženám, kterých je v mešitách skoro vždy mnohem míň než mužů, bývá někdy smutně přidělen jen zapadlý tmavý kout. V Číně jsou dokonce na některých místech zvláštní mešity pro ženy a jiné pro muže. Separace se týká hlavně místa pro modlitbu, takže se většinou nedotkne turistek, které si chtějí mešitu jen prohlédnout. Zatím jsme od žádné cestovatelky neslyšeli, že by v mešitě nebyla vítána. Samozřejmě je ale potřeba mít hlavu a ruce zahaleny.

Všechny mešity v Turecku a Číně a velká většina v Íránu, Pákistánu a Afghánistánu jsou přístupné nemuslimům. Není ale vhodné vyrušovat (a např. fotit) během modliteb. V některých jiných zemích světa bezvěrci dovnitř vůbec nesmí.

Architektura mešit na celém světě má podobné prvky. Na nádvoří nebo před vstupem je vždy fontána nebo umývárna na povinnou očistu. Mešita není zdobena žádnými portréty osob nebo zvířat, protože zobrazovat Boha nebo se modlit k jeho soše či obrázku je v islámu nepřípustné. Výzdobu zajišťují kaligrafie a verše z Koránu, barevná skla, mozaiky a kachličky s ornamentálními či geometrickými motivy. I u malinkých mešit je obvykle aspoň jeden minaret, odkud muezzin svolává věřící k modlitbě. Dnes už nestoupá pětkrát denně po schodech nahoru a neničí si hlasivky. Téměř všude uslyšíte nahrávku jeho volání zesílenou tlampači na vršku minaretů.

Uvnitř mešity, obvykle naproti vchodu, je zdobená stěna zvaná qibla ukazující, kterým směrem je Mekka. Věřící při modlitbě poklekají otočeni právě tímto směrem. Uprostřed qibly je mihrab, tedy místo, odkud imám vede modlitby a případně promlouvá k věřícím. Někdy je vyvýšené, jindy jen vizuálně označené.

Půdorys mešity může být různý – od čtvercového po tvar písmene T. V suchých oblastech, např. v Íránu, nejsou prostory pro modlitbu zastřešeny.

V místech popisovaných v této knize jsou nejvýznamnějšími mešitami Sultanahmet a Aya Sophia v Istanbulu, nádherné stavby Esfahanu, Faisalova mešita v Islamabadu (největší na indickém subkontinentu) a Id Kah v Kashgaru.