Mekka rakouských lyžařů jménem Zillertal

Vymodeloval překrásné hory, zčásti zaledněné, zčásti skalnaté, vystupující vysoko nad údolí, a tomuto ráji dal jméno Zillertal… Přitažlivost okolních hor je dána především smělou a mohutnou stavbou vrcholů a hřebenů, které ostře kontrastují s rozsáhlými plochami firnovisek a ledovců. Nejmarkantnějším vrcholem je Olperer, vysoký 3476 m.

Zillertalské údolí je téměř 30 km dlouhé. Nachází se ve východní části Tyrolska a táhne se podél stejnojmenné řeky, chráněné ze všech stran třítisícovými Zillertalskými Alpami, pouze na jih je otevřené do údolí Innu. Horní část Zillertalu se rozděluje na čtyři údolíčka, kterým místní říkají Gründe: Zillergrund, Stillupgrund, Zemmgrund a Tuxertal. Ve dvou z těchto údolí byly vybudovány přehradní nádrže, napájené vodou z ledovců.

Ledovec Hintertux je využíván lyžaři po celý rok. Lanovka zde vede až do výšky 3250 m – nejsou to snad ideální předpoklady pro prašan? Ledovcový areál je vybaven 18 vleky a lanovkami s kapacitou 25 000 lyžařů za hodinu.

To však není jediná technická zajímavost Zillertalu. Lyžaře překvapí nejen promyšlený řád skibusů, které zdarma pendlují mezi penziony, hotely a dolními stanicemi lanovek, ale i skutečnost, že lze zdarma místo skibusu využít nostalgické úzkokolejky, která spojuje Zillertal tak jako v minulosti s údolím Innu. Tam mohou zájemci přesednout na jednu ze tří rakouských zachovalých „zubaček“, a sice na ozubnicovou dráhu v Jennbachu k největšímu tyrolskému jezeru Achenskému.

Dodnes zde jezdí parní lokomotivy, vyrobené v roce 1889 ve Florisdorfu, vídeňském předměstí. Prastaré mašinky jsou zážitkem technicko–historickým i přírodním – vždyť Achenské jezero leží na úpatí velehor ve výšce 930 m! Promyšlená síť skibusů, železnice, spolehlivá infrastruktura, ale zejména nekonečné lyžařské terény, čítající celkově více než 400 km sjezdovek propojených 154 lanovkami, na kterých platí jediná lyžařská permanentka, činí lyžování v Zillertalu bezkonkurenčně různorodým, kvalitním a přitom cenově výhodným.

Zillertal je jedním z rakouských středisek s nejstarší tradicí. Sami Rakušané ho nazývají mekkou lyžařů. Kromě lyžařů si zde dostaveníčko dávají i sáňkaři, které zde očekává 18 drah o celkové délce téměř 40 km. Není to záležitost pouze pro „profíky“. Romantikové i celé rodiny sjíždějí za měsíčního svitu či umělého osvětlení nebo s hořícími pochodněmi, často posilněni svařeným vínem, z horské chaty dolů do údolí. Západem slunce nekončí díky umělému osvětlení den ani pro lyžaře. Jsou to v neposlední řadě i horské chaty, které získávají srdce příznivců lyžování v Zillertalu.

Obyvatelé Zillertalu jsou známí svou pohostinností. Návštěvníkům neunikne jejich upřímná srdečnost, vynikající a bohatá kuchyně, ani pálenka obstler. Nezapomínají na dávné tradice předků a většina z nich se neděli co neděli obléká do lidových krojů a navštěvuje bohoslužby ve zdejších kostelíčcích. Boží svatostánky jsou roztroušené po celém údolí a jejich štíhlé i baňaté kostelní věže ční vysoko nad vesnicemi. Někde mají červenou, jinde zelenou střechu. To proto, že kdysi tudy probíhala hranice mezi salcburskou a brixenskou diecézí. Červená střecha označovala příslušnost k brixenské oblasti, zelená k salcburské.

Nejširší nabídku průvodců a map Rakouska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Tak jako dříve, jde se i dnes z kostela do hospůdky na obstler a trochu si popovídat. Třeba o lovu, protože většina mužů se hrdě hlásí k mysliveckému, nejoblíbenějšímu z četných spolků. Při takových ale i jiných příležitostech si rádi zazpívají i zajódlují.

Než do Zillertalu pronikl cestovní ruch, byl zde život velice obtížný a hory, které dnes jsou lákadlem pro turisty, byly tehdy spíše překážkou. Nepříznivé životní podmínky přiměly v dřívějších dobách mnoho lidí k odchodu z údolí, jelikož s rostoucím počtem obyvatel klesala šance uživit se v zemědělství. Neodcházeli však natrvalo, ale jen za obživou, kterou se od 16. stol. stával obchod se zemědělskými přebytky, jako např. sádlo, sýr, ale také dobytek a v neposlední řadě slavná zillertalská pálenka. Její výroba dávala práci kořenářům, paličům, obchodníkům i pašerákům. Dobrou pověst si získali zdejší obchodníci s rukavicemi (ty se však nevyráběly přímo v údolí) a mastičkáři. Svou roli sehrálo také hornictví. Svého času se těžilo zlato, měď, magnezit a také granáty, které se mj. prodávaly i do českých skláren.

Zillertal nejsou jen hory, ale také krásné vesničky. Chloubou místních vesniček jsou stará selská stavení s malovanými fasádami, kterým se říká Lüftlmalerei. Průčelí domů oživují výjevy s náboženskými, loveckými či přírodními motivy i pestré ornamenty a k tomu v létě rozkvetlé květiny v oknech. V samém centru údolí leží Zell am Ziller, městečko s 1800 obyvateli, které je nejstarší obcí Zillertalu. Jak již název napovídá, je jeho historie spjata s klášterem a kostelíkem (z latin.= cella). O něm se dochovaly zmínky v nejstarších salcburských kronikách z doby kolem roku 1200, kdy byl Zell významným sídlem probošta. Náboženskou i správní důležitost si Zell udržel dodnes.

Zell se rovněž může pochlubit bohatými tradicemi, které jeho obyvatelé po celá staletí ctí. Obzvláště oblíbená je velká lidová slavnost, zvaná „Gauderfest”. Na programu je hudba, tanec, zápasy muže proti muži i proti kozorohu, ale samozřejmě nechybí klobásy (Gauderwurst), ani pivo (Gauderbier), které se vaří ve speciálním pivovaru od roku 1500 a jehož původní majitelé jsou duchovními otci těchto bujarých slavností. Stručně řečeno – historie a tradice vás v Zell am Ziller doprovází na každém kroku. Nikterak však nebrání sportovnímu vyžití, především lyžování.

Vysoko nad Zell vás vyveze ve dvou sekcích moderní kabinová lanovka. Ocitnete se v blízkosti třítisícovek a údolí, tvořené říčkou Ziller, vám připadne nicotné oproti báječným možnostem lyžování v této aréně, nazvané podle jejího dominantního vrcholu Kreuzjoch (2559 m). Tratě Kreuzjochu jsou propojeny se sousední oblastí Isskogel a dále s Könegsleiten, a tím je zaručeno fantastické lyžování vyšší dimenze s lyžařskými houpačkami mezi Zellem a Gerlose.

Zell am Ziller obklopuje z jedné strany romantická vesnička Aschau a z druhé světoznámý bombastický Mayrhofen. Předkové dnešních obyvatel mu dali do znaku kozoroha se zlatými rohy, inspirováni spoustou zvířat, která se kdysi na okolních skalách pásla. Dnes žije v Mayrhofenu 3300 obyvatel, kteří se rádi chlubí tím, že v jejich obci je více turistických cest než silnic a více horských vůdců než policistů. Mayrhofen vznikl ve středověku jako součást Zell am Ziller, od něhož se oddělil již v 17. stol. Dnes je jeho nejslavnějším občanem, horolezec Peter Habeler, který zdolal v roce 1978 spolu s Reinholdem Messnerem Mount Everest bez kyslíku a na svém kontě má i další, mezi horolezci ceněné výstupy: severní stěnu Matterhornu, „velké stěny” Yosemittech včetně pověstného El–Capitana a celé řady himalajských osmitisícovek. Své zkušenosti nyní předává žákům ve své horolezecké škole.

Lyžařské terény obklopují Mayrhofen po obou stranách údolí. Na jedné straně lze kabinovou lanovkou vyjet na Ahorn a zde vychutnávat mírné slunné svahy s vleky, a nebo se vrhnout vstříc dobrodružství na nefalšovaně černé sjezdovce. Na druhé straně se otevírají rozsáhlejší lyžařské terény, tvořící lyžařskou houpačku mezi Mayrhofenem a Schwendau přes vrchol Penkenu, vyhlášený v roce 1956 za přírodní rezervaci, jejíž smysl zpochybnila pozdější výstavba lanovek.

Rozsah lyžařských i jiných možností Zillertalu ve všech jeho 11 střediscích a ohromující panorama hor si člověk bez vlastní zkušenosti těžko představí. Návštěva Zillertalu není pro našince problémem, vždyť jej od Prahy dělí jen něco málo přes 500 km, tedy přibližně 6 hodin jízdy.