Mazury na kole, lodí i pěšky

Oblast byla dříve pod nadvládou Řádu německých rytířů, jejichž hrady a tvrze tu zůstaly jako památka na doby dávno minulé. Na novější dějiny nás zase upomenou zbytky bunkrů a pevností z různých období. Projíždím desítky a stovky kilometrů vlnící se krajinou Mazurských jezer křížem krážem. Malé kopečky střídají pole nebo pastviny, otevřené výhledy se mění ve voňavý borový les, u vodních ploch se důstojně procházejí čápi. Ve volné přírodě tu uvidíte kromě čápů a labutí také další vodní ptáky, bobry, lišky a možná i vlky.

Do nekonečna se zrcadlí hladiny jezer a jezírek, zarostlých rákosím nebo travnatými plážičkami. Téměř tři tisíce vodních ploch propojených desítkami řek a kanálů jsou opravdovým jezerním královstvím. Je pozdní polovina června a rád se čas od času v křišťálově čisté vodě vykoupu nebo si jen tak polenoším na břehu. Vzdálenosti mezi městy nejsou velké a pro cyklisty je ještě něco stejně tak atraktivního jako jezera sama – dlouhatánské aleje starých stromů, které tvoří romantické zelené tunely.

Pokud do oblasti Mazurských jezer nedorazíte autem, určitě můžete využít nočního autobusu Flixbus do blízkého města Olštýn nebo letu do Varšavy. Z Olštýna, kam se dostanete pohodlně i s vlastním kolem, to už je na Mazury jen hodinka a půl vlakem. Vystupuji na nádraží Ruciane-Nida a prakticky hned vstupuji do Mazurského parku „krajobrazového“. Mimochodem nádherný výraz pro nádherná místa.

Do Mikołajek po říčce Krutynia nebo na kole podél jezer

Cyklostezka vede po levém břehu jezera Bełdany přes vesnici Iznota. Tady pozoruji říčku Krutynia, což je ta nejhezčí mazurská trasa pro vodáky. Celá splavná trasa řeky Krutynia má přes 100 km a začíná v Sorkwitech. Nejsnazší část trasy začíná v malebné vesnici Krutyń a meandruje celých 29 kilometrů nádhernou krajinou, pozorovatelnou ze dvou rozhleden – jedna je za mokřady u vesnice Wojnowo, druhá kousek za Uktou, kde najdete i několik kempů, kdybyste si chtěli více než osmihodinovou plavbu rozdělit. Za Uktou se ponoříte do divoké přírody rezervace Dolní Krutynia a vpádlujete postupně do dvou malých jezer.

Přes jezero Bełdany se dostávám lanovým přívozem na území u obce Popielno, kde se v polodivokém stavu chovají polští „konici“, tarpani. Jsou to znovu šlechtění evropští divocí koně, vyhynulí na konci 19. století.  Pak už to šlapu rovnou do nejelegantnějšího mazurského prázdninového městečka Mikołajki, ležícího na břehu jezera Śniardwy. Do přístavu a oblíbených hospůdek se sem sjíždějí hlavně jachtaři, kteří se plaví po tomto nejznámějším a největším ze všech Mazurských jezer. Je asi dvacet kilometrů dlouhé a přes třináct kilometrů široké – právem se mu přezdívá „mazurské moře“. Blížím se k městečku a zastavuje mě nádherný pohled – až kýčovitě modrá obloha odrážející se ve vlnách, bílé plachty jachet vyplouvajících z maríny a na obloze naducané bílé mraky.

K barevné dokonalosti chybí snad už jen letící hejno labutí, jejichž divoká populace sídlí na pět kilometrů vzdáleném jezeře Łuknajno. Toto mělké sladkovodní jezero ledovcového původu obklopují mokřady a louky a je spojeno s nedalekým jezerem Śniardwy kanálem. Celá oblast je přírodní rezervací a labutě samozřejmě nejsou jedinými obyvateli z ptačí říše.

Pokud máte chuť vyzkoušet nějakou místní dobrotu, určitě si zajděte v Mikołajkách do nějaké hospůdky či rybárny. Kromě výtečných čerstvých ryb byste měli ochutnat také typické polské gofry, podobné našim vaflím. Ať už s čerstvým ovocem nebo se šlehačkou, na Mazurách je mají nejlepší. Nejpůsobivější jsou v Mikołajkách večery, kdy se námořníci a jachtaři setkávají v tavernách. Přístavem pak zní zpěv námořních písní a zvuk kytar a je tu veselo až do pozdních hodin.

Za kulturou křižáckých hradů a měst

Z Mikołajek se vydávám na okružní trasu za kulturou a historií. Nejprve na sever podél jezera Talty přijíždím do města Ryn. Tady je úchvatný hrad křižáckých rytířů ze 14. století a pěkné zděné domy. Kdo by si chtěl výlet prodloužit a dát kolu trochu zabrat, může za kulturou pokračovat i do Reszelu, kde najde krásně dochované historické jádro, hrad a gotický most. O několik kilometrů dále dorazí do poutního místa Svatá Lipka. Působivá je barokní architektura mohutného kostela, ale také jeho umístění – nikoliv ve městě, ani na návrší, ale v poklidném zeleném údolí. Dobrými cíli jsou i Kętrzyně s další křižáckou pevností nebo Mrągowo, historické město na břehu jezera Czos s elegantní nábřežní promenádou.

Takto se dá dojet i do městečka Giżycko, které je téměř povinnou další zastávkou v průzkumu jezerního království. Ovšem v tomto případě je nejlepším způsobem dopravy plavba. Z Mikołajek můžeme podniknout krásnou tříhodinovou cestu lodí Mazurské plavby (Żegluga Mazurska) přes jezera propojená průplavy až do Giżycka.

Giżycko mezi jezery

Giżycko, ležící na rozhraní jezer Niegocin a Kisajno, je šikovně položené i pro případné hvězdicovité výlety, ať už na kole nebo jinak. Večer, když se vrátíte z výletu, potěší vás některá z kavárniček nebo rybáren na nábřežích nebo se můžete jen tak toulat přístavišti a prohlížet si lodičky a jachty. Jezero Kisajno je plné ostrůvků, kolem nichž můžete plout jednou z mnoha vyhlídkových lodí – třeba až dále na jezero Dobskie. Tam se z jezera noří Ostrov kormoránů s hnízdištěm těchto ptáků a spoustou chráněných rostlin.

Základy města položili v roce 1340 křižáci, kteří zde vybudovali pevnost proti litevským nájezdům. Hrad byl nazván Loetzen, což je také německý název pro město. Při procházkách se zajděte podívat na jediný evropský funkční otočný most přes Łuczańský kanál, postavený ve druhé polovině 19. století. Je to opravdu unikátní technická památka a představte si, je na ruční pohon! Podívat se do kraje z výšky můžete ze starého vodojemu, na němž byl zřízen vyhlídkový ochoz. Delší průzkum si zaslouží pěticípá pruská pevnost Boyen. Ta byla postavena v úžině pevniny mezi dvěma jezery v první polovině 19. století a tvořila hlavní článek řetězu opevnění východního Pruska. Kromě muzea historie nabízí i možnost nahlédnout na zbytky pevnostní architektury při dlouhé procházce po hradbách.

Cestou do Węgorzewa, za čápy do Haszu a Vlčím doupětem do Gierłoże

Z Giżycka se vydávám na sever do města Węgorzewo, kde se nachází jeden z křižáckých hradů. Je tu hned několik možností, co přitom zažít a tyto možnosti se dají snadno spojit do okruhu. Nádherná je plavba po jezerech Kisajno, Dargin a Mamry. Další možností je 30 kilometrů dlouhá etapa přes vesnici Harsz plnou čapích hnízd nebo východněji položená šedesátikilometrová trasa přes pahorkovité Mazury Garbate a Borecký prales, nejrozmanitější lesní komplex oblasti, kde se můžete podívat mimo jiné na chov zubrů ve vesnici Woliska.

Já vyrážím na okruh kolem západních pobřeží jezer Kisajno a Dobskie a potom přes ostrůvky mezi ostrovy Dargin a Mamry do čapího Harszu. Cestou odbočuji na nedobytné „Vlčí doupě“ u Gierłoże. Z křižovatky za vesničkou Doba u Dobskieho jezera je to asi šest kilometrů na západ. V samotném srdci Mazur se nachází lesem porostlé sídlo Adolfa Hitlera. V roce 1944 místnosti obývalo více než 2000 osob. Skryté město v lese obsahovalo 200 budov: úkryty, kasárna, dvě letiště, elektrárny, železniční stanici, klimatizaci, vody, topení, dvě centrály dálnopisného spojení. Adolf Hitler tu strávil většinu času mezi lety 1941 a 1944 a přežil tu i atentát známý pod krycím jménem Operace Valkýra, kdy se ho vzbouření důstojníci pokusili pomocí bomby v kufříku zavraždit. Ruiny vůdcova sídla jsou pořád dostatečně ucelené, abyste si udělali představu o vojenském stavitelství nacistického Německa. Pokud ještě nemáte chmurné historie dost, mnohem lépe dochované bunkry velení pozemních vojsk najdete v Mamerkách, kam se dostanete stezkou na sever do Wegorzeva kolem břehu jezera Mamry. Odtud se můžete projít podél nedokončeného Mazurského kanálu, který měl umožnit spojení s Baltem. Betonová zdymadla zarůstají od roku 1940 pomalu lesem.

Článek byl zpracován ve spolupráci s  Polskou turistickou organizací