Mazlení se žraloky, to je adrenalin pod vodou

Bylo úžasné pozorovat klauny válející se ve svých obřích sasankách, obdivovat množství a velikost ryb, které nás pod hladinou obklopovaly. Také v bungalovech nad vodou nám podmořský svět doslova ležel u nohou, když jsme jej pozorovali prosklenými průhledy v podlaze. Dokonce, když jsme odklopili skleněnou desku konferenčního stolku, mohli jsme krmit ryby a tím jich přilákat a pozorovat ještě víc.

V průzračné vodě oceánu můžete obdivovat nejen pestrobarevné korály a hejna korálových ryb, ale také želvy, delfíny, tuňáky a barakudy. Avšak výprava za rejnoky a žraloky patří do vyšší kategorie, nazvala bych ji safari adrenalinových zážitků. Ti, kteří žijí v lagunách Společenských ostrovů jsou menší a prý nejsou člověku nebezpeční.

„Už jsme kdysi plavali se žraloky velrybími, tak proč nezkusit krmení žraloků?“ A tak jsme do toho šli. Do nitra laguny jsme se plavili na vahadlové kánoi a přitom jsme se hecovali vzpomínkami na film „Čelisti“. Pak jsme zastavili a rozhlíželi se kolem. Nikde ani rybička, jen průzračná voda. Náš průvodce vylovil z kyblíku syrovou rybu a vhodil ji do vody. Během chvíle k nám zamířila první černá hřbetní ploutev. Další kus masa a další žralok, a tamhle další a další a…

Nejširší nabídku průvodců a map Francouzské Polynésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

„Čelisti“ na vlastní kůži

Za pár vteřin jich kolem nás plavalo asi sedm, tak metr a půl dlouhých. V tom nás průvodce vybídl, abychom mezi ně vystoupili z lodi. Koukali jsme jeden na druhého a čekali, kdo se osmělí jako první. Srdce jsme měli až v krku a doufali, že to nemyslí vážně. Myslel. Popadl nádobu s rybami a klidně po schůdkách sestupoval do vody mezi žraloky. My jsme popadli brýle a šnorchly a hrdinně jej následovali po té, co nás ujistil, že žraloci mají radši ryby než lidské maso. Měl pravdu.

Dále krmil zubaté predátory, kteří kroužili kolem nás a vychutnávali si svou svačinu. Když se k někomu z nás přiblížili přespříliš, plácl otevřenou dlaní do vody, žralok to otočil a udělal pár temp směrem od nás. Průvodce dobře věděl, že je v každém z nás malá dušička, a tak přidal, s humorem jemu vlastním, pár důležitých pokynů. „Když zvednu ruce nad hlavu, znamená to nebezpečí, tak rychle utečte. Ale když sepnu ruce dlaněmi k sobě, jen se modlete. Na útěk už je stejně pozdě“. Když je začal krmit z ruky, nejhorší tréma z nás spadla a začali jsme mezi nimi plavat a pozorovat je pod vodou, kde vypadali ještě větší a nebezpečnější, hlavně když plavali přímo proti nám.

Cestou zpátky jsme se shodli na tom, že tento výlet patřil k těm nejnapínavějším a už jsme se těšili na zítřejší setkání s rejnoky, s kterými jsme se nakonec i mazlili. Byli jako houf štěňátek, který vás obklopí a loudí pohlazení. Realita je však jiná, touží jen po kousku „žvance“. Přestože se k nám chovali přátelsky, měli jsme před nimi respekt. To když z vody vystrkovali své asi čtyřiceticentimetrové bodce, které používají k obraně. Vždyť i tomu nejostřílenějšímu přírodovědci, Stevu Irwinovi, se setkání s rejnokem stalo osudným. Ústní otvor s drobnými zuby mají na spodní straně ladně se vlnícího těla. Potravu jsou ale schopni přijímat i jiným otvorem, žábry, kterými filtrují vodu. Rejnoci do nás jemně naráželi svými, na dotek velmi příjemnými, těly a žadonili o kousek tuňáka. Byl to ten nejsilnější prožitek.