Mauricius … tak trochu jiná pracovní cesta

O Mauriciu se říká, že je to ráj na zemi. Najdeme tu nádherné pláže, tyrkysově modré moře a rozmanitou přírodu. Převládá zde tropické podnebí a dá se říci, že je tu stále teplo. Místní obyvatelé zde žijí v harmonii, a to i přesto, že se tu mísí hned několik náboženství a ras. Už když jsem poprvé navštívila tuto zemi, věděla jsem, že se sem musím jednou vrátit.

Rok na tropickém ostrově aneb práce snů

No a jak se říká, slovo dalo slovo a moje přání se vyplnilo. Tak dlouho jsem mluvila o nápadu pracovat mimo Českou republiku, až mi paní majitelka Dovolené Snů nabídla, zda nechci odjet na delší pracovní cestu na Mauricius. Taková nabídka se nedala odmítnout, a když delší, tak proč ne rovnou na celý rok. Mohla jsem tak pro naše klienty prožít hned všechna roční období v této na zážitky různorodé zemi. V ten moment se pro mě Dovolená Snů stala prací snů. Kdo z nás suchozemců si někdy nepředstavoval ostrovní život? Ráno se jít koupat do moře, procházet se po pláži za ranních červánků či západu slunce, mít celoroční přístup k čerstvému ovoci a mořským plodům. Samozřejmě si nepředstavujte, že jsem si sem jela odpočinout a válet se, právě naopak.

Hlavním lákadlem Mauricia přitom pro mě nebyl jen oceán, ale především místní obyvatelé. Jsou velmi přátelští, otevření a srší optimismem. V některých částech ostrova bydlí lidé velmi skromně a stejně si najdou každý den důvod, proč se radovat ze života. Každý by si z nich měl brát příklad. Díky místním se zde cítím jako doma. Vyhovuje mi zdejší poklidnější rytmus života, na který jsem si rychle zvykla. Člověku i tak nic neuteče. Ostrovní čas je pomalejší proti tomu našemu a často se stává, že místní neberou čas tak vážně jako my. Pro někoho z Evropy to může být trošku znepokojující. Naštěstí v hotelech jsou vyškoleni tak, aby vše fungovalo jako hodinky, a proto se nemusíte bát, že byste čekali třeba déle na svůj koktejl.

Ostrov je vcelku malý, zhruba 58 km dlouhý a 47 km široký. Pokud jste ale akční a nespokojíte se pouze s hezkou pláží, přijdete si i tak na své a týden vám nejspíš na všechny aktivity stačit nebude. Nebudu se tu rozepisovat o možnostem vyžití na Mauriciu, protože věřím, že o tom už bylo napsáno spoustu článků. Chci povyprávět o svých zážitcích a situacích, které mě pobavily či překvapily. Zkrátka o běžných věcech, které můžete při své návštěvě také zažít.

Nejširší nabídku průvodců a map Mauricia (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Mauricijci prožívají svátky i zábavu

Musím říct, že mít na jednom místě zastoupení tolika různých náboženství má svoji výhodu. Přes rok je o mnoho více státních svátků než u nás, takže je často volno z práce a pořád je co oslavovat. Místní jsou velmi vřelí a otevření lidé, i když jde o turisty, rádi vás zasvětí do svých zvyků a života. V největším zastoupení jsou hinduisté a ti uctívají několik stovek bohů. Já jsem se jednou nevědomě ocitla na oslavách boha Ganéši. Šli jsme se s kamarádem projít přes den po pláži a všude bylo spoustu lidí oblečených v barevných slavnostních oděvech. Pak mi kamarád vysvětlil, že dnes je Ganesh Chaturthi – festival, který tohoto boha se sloní hlavou a čtyřma rukama oslavuje. Lidé si dva až tři měsíce před festivalem vyrobí menší, ale i větší sochy boha, oblečou ho do různých šátků a květin. V den festivalu s ním jdou do chrámu, kde mu nabízí kokosy a puding. Potom vezmou sochy do průvodu, k němuž jsme se přidali i my, a na pláži pak provádí různé modlitby, ke kterým přizvali i mě, nezasvěcenou. Moc jsem netušila, o co přesně jde, ale to místním nevadilo. Vrazili mi do rukou kahánek se svíčkou a musela jsem jím kroužit nad sochou boha a opakovat po nich nějaké říkání. To jsem stoprocentně říkala špatně a ostatní jsem tím velmi pobavila. Nakonec vzali sochy Ganéši do moře a potápěli se s nimi.

Nezapomenutelným zážitkem pro mě byla návštěva koňských dostihů na stadionu Champ de Mars v hlavním městě Port Luis. Mauricijský manžel mojí kamarádky vlastní procenta jednoho ze závodních koní a je do dostihů hodně zapálený. Jednou mi nabídl, že pokud mě to zajímá, sežene lístky a půjdeme se všichni podívat. Dostihy probíhají jen v určitou sezonu v roce, ale pokud se zrovna do onoho termínu trefíte, určitě se jděte podívat. Atmosféra je na místě opravdu skvělá. Ve spodní části stadionu, kde se neplatí za vstup, je nejvíce narváno a vaří se tu místní jídlo. Lidé velmi živě diskutují a hádají se o tom, který kůň má největší šance vyhrát. Samozřejmě si tady také můžete vsadit na svého favorita. Já jsem dostala horký tip a vyhrála jsem pár set rupií. Už když jsme tam přišli, prodírali jsme se davy lidí. Když pak koně poprvé vyběhli, připadala jsem si jako ve filmu. Všichni fandili, pískali a křičeli jména koní, zkrátka to opravdu hodně prožívali. Plná radosti jsem křičela s nimi. Po konci závodu jsme šli ještě nahlédnout do stájí pro koně. Ti vyklusávali a byli stále plní adrenalinu. Byly to pro mě první dostihy a byla jsem z nich nadšená.

Interakce s místními na denním pořádku

Některé zážitky a někteří Mauricijci se do mé mysli zaryli víc než ti druzí. Každou neděli se v městečku Flacq, které je na severovýchodě, konají trhy. Největší trhy jsou sice v hlavním městě Port Luis, ale mně se ty ve Flacq líbí víc. Přijdou mi více autentické a taky většina návštěvníků jsou místní obyvatelé. Babičky a dědečkové tu prodávají plodiny, které vypěstovali, zároveň se navzájem překřikují, aby upoutali vaši pozornost. Je to skvělá podívaná. Seženete tu čerstvé chilli, kokosy, koření, ale je tady také velká část s oblečením a místními pokrmy. Najdete tu zkrátka všechno. Nejlepší je zavítat sem brzy ráno.

Můj oblíbený pán, která vypadá jako Umpa-lumpa (vzpomeňte si na film „Karlík a továrna na čokoládu“), prodává ty nejlepší pickles – nakládané chilli, česnek, mango a jiné ovoce a zelenina podle sezony. To se pak dá přidat k masu nebo k zeleninovým pokrmům. Má to opravdu luxusní. Chodila jsem tam tak často, až si mě zapamatoval a nechával mi tam pod pultem moji oblíbenou nakládanou karambolu. Vždycky má kolem sebe naskládané skleničky s pickles, takže se ani nedá odhadnout jeho výška. Jednou jsem ale nahlédla zezadu do jeho stánku a zjistila, že stojí na velké bedně a je třeba o dvě hlavy menší než já. Zkrátka Umpa-lumpa se vším všudy.

Velmi autentické jsou malé vesničky na jihu kolem Le Morne a dále směrem k Bel Ombre a Surinam. Někdy, když jsem tu projížděla ráno, stáli u cesty pánové, kteří v ruce drželi sáček s právě ulovenými rybami. Jednou jsem míjela i pána, již očividně unaveného po nočním rybaření, a tak se trochu posilnil alkoholem. V ruce držel chobotnici a lehce se i potácel. Chapadla chobotnice se houpala všemi směry a byl to věru velmi zábavný pohled. Neměl ani sáček, a tak jsem si říkala, jestli by mi ji dal přímo do klína nebo na sedadlo spolujezdce.

Netradiční kurzy plavání

Někdy se nemusíte ani moc snažit a zážitky dostanete naservírované přímo na pláži. Stačí například zajít o víkendu na jednu z těch, kde se pravidelně schází místní. Často tu navečer potkáte skupinku lidí, kteří hrají na hudební nástroje a tančí segu. Jedná se o tradiční hudbu a tanec, který vznikl v dobách, kdy na ostrově bylo otroctví. V tehdejší době to bylo pro otroky jedno z mála potěšení. Po celém dni práce si vzali do rukou buben z kozí kůže („ravanne“), k němu triangl, hráli, zpívali a tančili kolem ohně, tím mohli alespoň na chvíli zapomenout na své životní strasti. Otroctví bylo zrušeno v roce 1835, ale tato tradice vydržela až dodnes a můžete se s ní setkat i vy. Místní velmi ocení, když se přidáte a zatančíte si segu s nimi. A pokud tanci zrovna neholdujete, stačí si vzít místo trianglu do ruky láhev od rumu či piva jako já a přidat se k hudební produkci.

Asi je každému jasné, že na pláži jsem byla téměř každý den. Díky tomu jsem měla možnost být kromě hudby a tance svědkem často úsměvného kroužku seniorek, kteří vyrážejí jednou týdně „plavat“. Jsou to babičky oblečené v celkových plavkách s plavacími čepičkami. Mají také instruktora, který se zhruba po dobu 15 minut snaží upoutat jejich pozornost a dává jim rady ohledně plavání. Plavkyně se ale chichotají jako malé děti a většinou po zmiňovaných patnácti minutách ve vodě utvoří lachtaní kroužek, kde už si jen povídají a smějí se. V tu chvíli to instruktor vzdává a odchází si sednout na pláž.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Nezvaní hosté a Freddy

Abyste si nemysleli, že Mauricius znamená jen nádhernou přírodu a pláže, řekla bych ráda pár slov o pověstném hmyzu, který k tropickým zemím bohužel patří. Konkrétně o mých spolubydlících, kteří ale neplatili za nájem – švábech. Když jsem se na začátku nastěhovala s kamarádkou do prvního bytu, měly jsme vedle domu z obou stran prázdný pozemek zarostlý trávou. Rychle jsme zjistily, že je to ideální prostředí pro tuto havěť a že pokud po setmění nezavřeme všechna okna a dveře, budou nás navštěvovat zas a znova. Zpočátku jsem bohužel nevěděla, že existuje sprej přímo na šváby, tím bych si ušetřila pár infarktů. My je nejprve lovily a nelítostně likvidovaly smetákem. Měla jsem dokonce i období, kdy jsem viděla šváby i tam, kde nebyli. A pak jsem se přestěhovala. Tam už to bylo bez hmyzu, ale pro změnu s gekony. To jsou ale kamarádi, protože chytají komáry. V lepších hotelech se samozřejmě nemusíte bát, že by vám při setmění dovnitř létala hejna švábů. Kolem jsou totiž upravené zahrady a veškerá ubytování se pravidelně starají o průběžnou likvidaci nadbytečného hmyzu.

Na Mauriciu jsem zažila v únoru i cyklon, konkrétně Freddyho. Přestože hrozilo velké nebezpečí, bylo to zároveň velmi vzrušující. Ještě než se vůbec přiblížil k ostrovu, všichni o něm pořád mluvili a psali, že je to nejintenzivnější cyklon, který kdy procházel kolem ostrova. Ten den ráno, kdy měl Freddy navečer přijít, bylo krásné počasí a já si s tím nelámala hlavu a rozhodla se jít na kitesurf. Večer pak přišel celkem silný vítr a déšť. Pršelo necelé tři dny. Byla jsem dost překvapená, protože jsem na místě zažila bouřky, které byly daleko horší než tento cyklon. Samozřejmě nechci nebezpečí cyklonu bagatelizovat, ale zároveň není třeba ani panikařit. Ve většině případů cyklony Mauricius míjejí a výrazně nenaruší vaši dovolenou.

To bylo jen pár střípků z mého pobytu. Hodně mi dal a jsem neskonale vděčná, že jsem poznala různé stránky tohoto místa a jeho obyvatel.

DovolenaSnu.cz je cestovní kancelář, která vám pomůže vymyslet a naplánovat luxusní dovolenou v ráji.