Neobvykle odvážnou ženou byla Britka Mary Hanriette Kingsleyová. Dvakrát se vydala do Afriky, kde se sestkávala s domorodci, objevovala nové živočichy a jako první žena zdolala sopku Mount Cameroon.
Mary Hanriette Kingsleyová
Zatímco bratři Landerové udivovali v Africe svými obrovskými klobouky a Thomson své nosiče překvapoval vyndáváním svých dvou umělých zubů, Mary Kingsleyová se – jako pravá dáma viktoriánské Anglie – proslavila svým cestováním po tropické Africe v upjaté blůze až ke krku a dlouhé sukni. Přesto podnikla dvě cesty, které se zapsaly do dějin zkoumání afrického vnitrozemí.
Kingsleyová byla dcerou lékaře a amatérského přírodovědce, jako dívce jí ale bylo studium odepřeno, a tak se věnovala péči o nemocnou matku. Své rozsáhlé znalosti o etnografii i přírodních vědách získala jen vlastním studiem. Až když oba její rodiče zemřeli (1892), mohla realizovat své sny a rozjet se do Afriky.
První zaleknutí a sebrání odvahy
V srpnu 1893 nasedla Mary Kingsleyová v Liverpoolu na parník Lagos, který plul podél pobřeží Afriky přes Freetown, Zlaté pobřeží (nyní Ghana), Lagos a Bonny (v Nigérii), až se dostala až do angolské Luandy. Poměrů v Africe, pro cudnou Angličanku poněkud drsných, se zpočátku zalekla; proto si v Luandě najala člun a doufala, že v nejsevernějším angolském přístavu – Cabindě – parník dožene. To se jí (pro etnografii naštěstí) o jediný den nepodařilo.
V Cabindě se navíc setkala s obchodníkem a etnografem R. E. Dennettem, který jí nejen nalezl ubytování, ale hlavně ji inspiroval k dalšímu výzkumu. Z Cabindy Angličanka plula proti toku Konga do Matadi, z něj pak po železnici (jedné z prvních v Africe) do Léopoldvillu (nyní Kinshasa), a opět přeplula Kongo. Z Brazzavillu na pravém břehu veletoku pak postupovala, doprovázena skupinou nosičů, jen velmi zhruba známým vnitrozemím Francouzského Konga a Gabonu. Místní domorodce si získávala obchodováním s látkami a tabákem, vnitrozemím prošla bez větších obtíží a dostala se až do Librevillu. Z této cesty se vrátila se zastávkou v Calabaru (jihovýchodní Nigérie) počátkem roku 1894.
Podruhé v Africe ve službách Britského muzea
Podruhé se nadšená přírodovědkyně vydala do Afriky 23. prosince 1894. Tentokrát už jela sbírat faunu i etnografický materiál pro Britské muzeum. Po zastávkách ve Freetownu a Akkře doplula do Calabaru, kde se věnovala botanickému průzkumu, nějakou dobu strávila i etnografickým sledováním málo známého kmene Bubiů na ostrově Fernando Póo (nyní Bioko). Stále ji to ale táhlo do Gabonu…
Proto se Mary Kingsleyová z Nigérie vydala do Librevillu a z něj parníkem proti toku řeky Ogooué do Lambaréne. Proti jejímu proudu pak dále postupovala na malé kanoi, pouze v doprovodu osmi nosičů (Kingsleyová dokonce kanoi sama řídila). Doplula až k vodopádům Alembe ve středním Gabonu. Tam byla řeka už téměř nesplavná a celá posádka musela několikrát skákat do vody, a to včetně velitelky v její dlouhé, černé a těžké sukni.
Od vodopádů se M. H. Kingsleyová vrátila do Lambaréne, ale tentokrát pokračovala v další cestě k severu – do pralesů, kde žili domorodci z kmene Fangů. O těch se vyprávěly historky, že jsou kanibalové, což Kingsleyová potvrdila. Fangové sice pojídají lidi svého kmene, ale současně si rádi něco z nich nechávají na památku …, popsala etnografka jeden ze svých nálezů, když se ve fanžské vesnici na ni vysypala seschlá ruka, uši, oči a několik prstů… Z osad Fangů pak Angličanka přešla k řece Remboué, po ní doplula až do širokého ústí Gabonu a pak do Librevillu. Svou druhou cestu ještě korunovala, když na podzim 1895 jako první žena vystoupila na vrchol sopky Mount Cameroon (4 070 m).
Po návratu do Anglie musela Kingsleyová vést domácnost svého bratra, který nebyl příliš „způsobilý pro praktický život“, ale zároveň zpracovávala početné sbírky ze svých cest (mj. objevila 18 druhů plazů a 65 druhů ryb), pronesla množství přednášek a v cestopise Travels to Western Africa (1897) s nečekaným humorem popsala své cesty. Afrika se jí nakonec stala osudnou, když se v březnu 1900 vydala na černý kontinent potřetí, aby ošetřovala zajatce z britsko-búrské války. V zajateckém táboře v Simonstownu nedlouho po příjezdu podlehla epidemii střevního tyfu.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
