M. Spansberg pod ruskou vlajkou měl za úkol objevit novou cestu do Nového světa. Během patrání po této cestě stihl prozkoumat území Kamčatského poloostrova, japonského ostrova Honšú či zmapovat Kurilské ostrovy.
SPANBERG Martin († 1761) – dánský námořník v ruských službách
Krátce předtím, než zemřel, vydal car Petr I. instrukce pro výpravu, která měla podle idejí německého filozofa G. W. F. Leibnize najít novou cestu do Ameriky. Za jednoho ze zástupců V. Beringa jmenoval dánského námořníka Martina Spanberga. Na přelomu ledna a února 1725 vyjela Beringova expedice z Petrohradu a po řekách i těžko prostupných cestách se v červnu 1726 dostala do Jakutska.
Do historie se dánský námořník Spanberg zapsal velmi strohým vztahem k ostatním účastníkům a surovým přístupem k obyvatelům oblastí, jimiž výprava procházela. Bering mu svěřil nejtěžší část přepravy nákladu po neschůdných a neprobádaných cestách z Jakutska k moři. Na člunech a na saních se snažil dopravit do Ochotska materiál ke stavbě lodí. Koncem ledna 1727 dorazilo k moři čtyřicet saní (z původní stovky), ale jejich cestu vroubil poztrácený materiál a desítky mrtvých Jakutů a Tunguzů provázejících psí spřežení od řeky Judomy.
Průzkum Kamčatky
Pod Spanbergovým velením přeplula v červenci 1727 nevelká loď Fortuna z Ochotska na Kamčatku a zakotvila v ústí řeky Bolšaja na západním pobřeží poloostrova. Spanberg s pouhými dvěma loďkami převezl většinu výpravy do Bolšorecka a obtížně se v krutých mrazech prodíral napříč Kamčatkou na její východní pobřeží k ústí stejnojmenné řeky.
V červenci 1728 spustila ruská výprava na moře loď Sv. Gabriel a Spanberg se zúčastnil její plavby podél pobřeží Sibiře na sever do polárního moře. Beringova výprava však nenalezla cestu do Ameriky a nezjistila ani, jak daleko jsou od Dálného východu břehy Nového světa. Nespokojená Admiralita proto vyslala na jaře 1734 znovu Beringa na Dálný východ a spolu s ním se vydal složitými cestami na Sibiř opět i Martin Spanberg jako jeho pomocník. V létě 1735 dojel s nákladem do Jakutska a odtud pokračoval do Ochotska.
Ve srovnání s pasivním Beringem, který tři roky zůstal v Jakutsku, Spanberg přímo hýřil energií. V Ochotsku postavil dvě menší lodi (Archanděla Michaela a Naděždu) a opravil Sv. Gabriela. V červnu 1738 s nimi vyplul do Bolšorecka na Kamčatce a pokračoval k Japonsku. Zaznamenal do mapy řadu Kurilských ostrovů, ale nedostatek potravin jej nutil k návratu. Přezimoval na Kamčatce a v květnu 1738 se znovu vydal na jih. 16. června poprvé spatřil břehy japonského ostrova Honšú, ale neodvážil se přistát u jeho pobřeží, i když jednal s některými představiteli japonských úřadů. V polovině srpna se Spanbergovy lodi vrátily do Bolšorecka a pokračovaly do Ochotska.
Pevná obrana Japonců…
Samostatně se k Japonsku vydala loď Naděžda pod velením poručíka Williama Waltona († 1743). Pronikla jižněji než zbývající dvě ruské lodi. Její velitel vyslal k břehu ostrova Honšú člun s několika námořníky, kteří se krátce prošli japonskou osadou. Záhy však početné japonské loďky s ozbrojenci obklopily Naděždu a Walton se rozhodl k návratu do Ochotska (22. 8. 1739). Cestou prozkoumal a zaznamenal do mapy část pobřeží Ochotského moře (mezi ústím řek Inje a Ulje). Poté, co se Bering nevrátil z plavby k americkým břehům, stal se Spanberg vůdcem expedice, která pokračovala v mapování tichomořského pobřeží na Dálném východě.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
