Martin Adámek

• Martin Adámek

• Na dvacet nebo méně. A proto se divím, když mi mí vrstevníci, třeba 16letí studenti, vykají. A to i když jsem v civilizaci, kde si udržuji holou tvář. Dle dokumentace mi během r.2008 prý bude 25.

• V sedle naloženého kola, větší pocit svobody a nezávislosti neznám. Zvlášť, když při tom, kvůli nedostupnosti elektřiny, máte vypnutý mobil 🙂 .
• A pak taky mezi písečnými dunami v litevské části Kuršské kosy a v N.P.Plitvická jezera v Chorvatsku. A v rumunských horách, v Alpách, a všude kde člověk spí pod širákem za zvukové kulisy kravských zvonců, bublajícího horského potůčku, nebo šplouchajícího moře.
• Samozřejmě nesmím zapomenout na Čechy nebo, přesněji, na náchodsko. Cestování by se nemělo zvrhnout v bezprizornost. A cestovatel by měl mít oči otevřené i když je doma. Republiku jsem sice ještě moc podrobně neprojel, ale beru to tak, že až budu starší, tak se může stát, že mě nemoc, práce nebo rodina nebude muset na velké cesty pustit (to jsem se dozvěděl od jednoho Němce na německém odpočívadle – za mlada cestoval, a teď kvůli práci a rodině už nemůže). Pak budu mít čas na objevování bližšího okolí. To proto teď využívám možností daných mládím, a cestuji spíše dál. Ale rozhodně ne proto, že bych bližším okolím pohrdal. Spousta cestovatelů sice cestuje celý život, ale každému se to nepodaří, někdo se usadí, a tak chci radši něco stihnout teď.

• Každá, při které uvidím něco pěkného, něco se dozvím a naučím, na které potkávám zajímavé lidi, a se kterou jsem spokojený.

• vzdáleností: Přes Litvu na Ukrajinu, 3783 km (r.2006)
• časem: Přes Rumunsko do Bosny, 50 dní (r. 2007)

• Vzalo:
  • V r.2005 jsem nemohl být na svatbě kamarádky, a v r.2007 jsem chyběl na oslavě velice kulatých narozenin velice dobrého kamaráda. Po návratu z 50denní cesty mě nepoznala 10ti měsíční neteř a skoro ani můj roční pes. Jo a taky jsem vlastně prošvihnul několik vlastních narozenin 🙂 A samozřejmě jsem taky nestíhal „vodu“ a další sportovně-turistické akce mých známých, kterých bych se rád zúčastnil, kdybych byl býval nebyl někde úplně jinde.
  • Pocit, že si dokážu poradit v mnoha situacích, že se o sebe dokážu postarat, že se dá všechno nějak (vy)řešit, a že lidé jsou všude v podstatě hodní a dobří. A když píchnu, tak k tomu přistupuji jako k normální součásti života, prostě vím, že můžu odepsat půl hodiny času, a že pak po opravě budu mít špinavé ruce… ale už se kvůli tomu nijak zvlášť nestresuju, protože to nemá smysl. Smysl má jednat a opravit. A podobně pak přistupuji i k některým „poruchám“ v životě – prostě se snažím nestresovat, a zaměřit se na řešení „problému“. „Je to špatně? Co mám teda udělat, aby to bylo dobře?“. A pochopil jsem i ten přístup asijských pracovníků, kteří se prý, v případě že něco provedou, smějí. Ono je to fakt lepší řešení, a určitě to má velký podíl na asijské technologické pokročilosti – protože s optimistickým přístupem se lépe pracuje, a to i když se právě nedaří. Teď ještě, aby si Evropané zvykli na to, že když někdo něco pokazí, tak se tomu zasměje – zatím je taková reakce docela provokující 🙂
  • Není špatné si uvědomit, že mnoho věcí může vypadat nebo fungovat úplně jinak, než jsme zvyklí z domu, aniž by to bylo špatně. Což i podpoří přesvědčení, že není dobré posuzovat lidi podle zjevu, neřku-li podle ceny oblečení. Člověk pak mnohem víc věcí přijme úplně v klidu, jako by se nechumelilo, a není z každé abnormality vydřený.
  • A taky mi to dalo spoustu zkušeností z různých dalších oborů, třeba komunikace s médii, apod. Rozmluvil jsem se anglicky, polsky a trochu rusky – ne nijak závratně, ale jsem schopen se v zahraničí domluvit, a hlavně se nebojím mluvit, což je to nejdůležitější. A samoučně jsem po cestě pochytil střípky němčiny – čímž jsem pochopil, že když se někdo ve středověku vydal pěšky třeba do Itálie, tak tam pak byl schopen vystudovat, aniž by se předtím italštinu doma učil.
  • Trochu to pomůže ve všeobecném přehledu – když se někam podíváte, tak vám to v hlavě utkví spíš, než od zeměpisáře nebo dějepisáře.
  • Nedocenitelné jsou noci pod širákem na lukách a snídaně v trávě.
  • Zjistil jsem, že napříč Evropou žije spousta dobrých lidí, kteří vám jsou ochotni nezištně pomoci, přestože vás vidí poprvé v životě. Společnost je plná negativních odsudků, jak jsou dnes všichni zkažení, ale díky cestování vím, že to není pravda. Kromě lidí, kteří si jedou sami na sebe, existuje také velká skupina lidí, kteří si v případě potřeby pomůžou – a ta skupina je rozlezlá všude. Jeden pomůže druhému, a ten to pak oplatí třetímu. No není to krása, když to tedy funguje v omezené míře a dobrovolně?
  • Adolf Parlesák
    • Na kole projel hodně zemí, s jednodušší výbavou než máme dnes.
    • Uměl hodně jazyků, při cestování absolvoval dvě VŠ, a na cestách vyšel v dobrém s domorodci i s císařem (nebál se autorit, byl přiměřeně přidrzlý, a dokázal lidi „ukecat“).
    • To byla první podobná cesta, jakou jsem coby dítko z médií zaregistroval (právě když probíhala).
    • Dodnes lituji, že model „Tatra kolem světa“ 1:43 zaplatil za mé dětské hry přídavnými dálkovými světly, která se nějak sama ulomila 🙂
    • První Čech na kole úplně okolo.
    • Další dva na kole úplně okolo.
    • Občas předávám dál Michalovu historku o ruském hotelu a netekoucí vodě – snad ještě ne moc upravenou 🙂
    • Sice nebyl vysloveně cestovatel, ale jeho knihy mi v dětství pomohly vrýt pod kůži jakýsi morální kodex a kladný vztah k přírodě, což se oboje hodí jak při cestách, tak v civilizaci.
    • Díky cykloturistické části mého webu mě, stejně jako spousty dalších lidí, na podzim 2003 kontaktovala Ivča Tichá, jestli se v létě 2004 nechci zúčastnit cesty na kolech do Monaka. Jel jsem, a zalíbilo se mi to.
    • Ale ukázalo se, že 7 lidí je na větší cestování až moc, tak jsem skočil do opačného extrému a od r.2005 cestuji sám.
    • Při cestě do Monaka a zpět mě zaujaly tři různé šířky Dunaje, které jsem potkal, a tak jsem se v r. 2005 vydal podél Labe do Hamburku (s odbočkami). A pak jsem v r.2006 a 2007 dokončil čtyřlístek navazujících cest.
    • Uvedeny chronologicky, dle první návštěvy při cestách na kole natěžko:
    • ČR – Rakousko – Itálie – Švýcarsko – Francie – Monako – Německo
    • Dánsko – Polsko
    • Rusko (Kaliningradská oblast) – Litva – Lotyšsko – Bělorusko – Ukrajina – Slovensko
    • Maďarsko – Rumunsko – Bulharsko – Srbsko – Bosna a Hercegovina – Chorvatsko – Slovinsko
    • Kdysi jsem navštívil Vatikán – ale to bylo s rodiči, mastňácky Karosou s cestovkou, takže to se nepočítá.
    • To se přece neříká! Jako informatik asi nesmím přiznat pověrčivost, takže třeba…  kvůli utajení:) . Ale nějaké představy by byly.
    • Časem bych chtěl alespoň ochutnat i jiný způsob cestování než na kole, a nevylučuji ani důkladnější pobyt v jedné zemi – zatímco do teď jsem jezdil, a sbíral „zářezy na rámu“ za každou novou zemi. Prostě bych jednou chtěl přejít od kvantity ke kvalitě – ono pokud se od nás neodtrhne Morava nebo se nerozpůlí Německo, tak už se mi teď, po projetí nejbližšího okolí, stejně budou nové státy čistě v sedle kola sbírat poněkud obtížněji 🙂
    • Ulítávám na technická muzea. Jen nějaké vidím, už jsem uvnitř. V technickém muzeu v Mnichově a ve Vídni jsem strávil v každém celý den, od otevření do zavření, a stejně jsem ani jedno nestihl celé.
    • A pak někdy až moc času věnuji psaní deníku. Někdy fotím až moc na kvantitu (v naději, že z ní sama povstane kvalita:) ), ale na úroveň japonských turistů jsem se ještě nevyšplhal.
    • Digitální foťák, a pokles cen SD karet, mi umožnily také točit jakés-takés video. Aniž bych vyznával nějaké náboženství, tak se často přistihnu, jak fotím kostel (mešitu) – asi proto, že je to odkaz minulosti daného národa nebo příznak místní kultury. Občas i na cestě napíšu nějakou básničku.
    • Od r.2005 posílám, přibližně denně, na web SMSky o průběhu cesty. Při cestách v r. 2006 a 2007 jsem každou neděli po telefonu sděloval zajímavosti z cesty posluchačům Českého rozhlasu HK. Při cestě v r.2004 spolucestovatelé žasli, jak často se musím hlásit domů (SMS 2x denně) – a když jsem začal jezdit sám, tak se to ještě zhoršilo (3x denně).
    • Ač cyklista, tankuji na benzínkách – pitnou vodu. A někdy využiji i kompresor pro kamiony (kompresory pro osobní auta nevyvinou dostatečný tlak).
    • Užívám si spaní na lukách pod širákem. Není nad usínání s výhledem na hvězdy (a za zvuků potoka, krav, nebo moře). A navíc tak má člověk všechno při ruce, když spí hned vedle kola s brašnami.
    • Během studia SŠ jsem se o prázdninách 3x snažil navýšit kilometry ujeté za den (na trekovém kole se zadními brašnami, bez pořadatelů a stolečků s občerstvením). V r. 2002 jsem se dostal na 353,91 km ujetých za 23 hodin a 18 minut hrubého času. Další roky už to se mnou šlo z kopce, a přes 200 km za den jsem se znovu dostal až v r.2007, když jsem potřeboval zaskočit do Ostravy.
    • V r. 2007 jsem dokončil projekt čtyř systematicky navazujících nezávislých cest na kole na těžko po Evropě. Každá cesta byla jen na kole, z Náchoda k nějakému moři (se zajížďkou) a jinudy zpět. Max. nadmořská výška i s kolem 2862m. Stručně číselně shrnuto: 13876 km, 158 dní, kolo okolo 50 kg, 22 zemí. Čísla sama o sobě moc neřeknou, takže koukněte na www.adamek.cz/kolo .
    • Nezapomínám na kořeny, které pomohly rozvoji mé cyklistické činnosti, a tak jsem převzal vedení cykloturistického dětského tábora, na který jezdím bez přerušení od r.1995, a na kterém jsem se leccos užitečného o cykloturistice naučil.
      • Máte-li dítko ve věku 9-16 let, koukněte na www.ventilek.org
      • informace o přilbách: www.adamek.cz/kolo/prilba
      • cyklo-poradny v Českém rozhlasu Hradec Králové: www.adamek.cz/kolo/media
      • básničky: www.adamek.cz/basne
      • články ke čtení: www.adamek.cz/texty
      • přehled jinde publikovaných článků: www.adamek.cz/kolo/clanky
      • krátké, nedůležité, subjektivní články: www.adamek.blog.idnes.cz
      • vyprávění o cestách k poslechu, bez nutnosti číst: www.adamek.cz/kolo/media (rozhovory v TV a v rozhlasu, telefonické vstupy do rozhlas.vysílání přímo z cest)
      • upravené, sestříhané video: www.adamek.cz/video
      • různé video (i bez úprav, nebo cizí o mně): http://www.youtube.com/profile_videos?user=martinadamek
      • fotky z cest jsou na www.adamek.cz/kolo (např. v .pps prezentacích „PF2007″ a „PF2008″)
      • kdysi jsem programoval: www.adamek.cz/sw
      • snažím se najít čas na tvorbu a údržbu webu www.adamek.cz, trošičku se podílím i na www.ventilek.org
      • Na zpracování cestopisných prezentací z druhé a dalších cest, v kvalitě, jaká by mě uspokojila, nemám bohužel čas. Takže mám v repertoáru jen prezentaci z první cesty (Monako, 2004), kterou už, coby starou, aktivně nenabízím. Ale když se někdo sám ozve, že ji přece jen chce, tak rád promítnu a povyprávím.
      • www.adamek.cz
      • A od narození bydlím v Náchodě, na to tu nějak není kolonka 🙂
      • Když se chováte slušně, neděláte nepořádek, neničíte přírodu ani výdobytky civilizace a umíte pozdravit, tak (nejpozději po pár větách) vyjdete i s tím, kdo vás ráno nalezne ve spacáku na jeho pozemku.
      • Cestujte na kole. To je ta pravá svoboda. Dojedete kam chcete, a když si včas naberete  pitnou vodu, tak můžete přespat kdekoliv. Anebo odtamtud ještě 5 km popojet. Bez vazby na jízdní řády, řidiče aut, a další omezení.
      • Aktualizováno 03/2008