Marabut – fascinující postava západoafrické kultury a náboženství

Marabut (anglicky marabout, arabsky مُرابِط ) často bývá putujícím asketou žijícím z almužny, který se zabývá výhradně hluboce spirituální rovinou života a studiem Koránu, v subsaharské západní Africe ale mnohdy zároveň věštěním, léčitelstvím nebo výrobou ochranných amuletů kri-kri skrze tradiční africká náboženství, jejichž je nezřídka také knězem. V západoafrickém súfismu je marabut považován za mystika a duchovního průvodce věřících s mimořádným morálním kreditem. Význam pojmu marabut se v afrických regionech liší a rozpíná se od vysoce postaveného učitele Koránu na severu, přes typickou postavu  synkretismům otevřeného černého islámu (Black Islam) v Sahelu, až k věštci a kouzelníkovi v jižní části západní Afriky. Význam se také měnil v čase: od muslimských bojovníků likvidujících nemuslimy při islamizaci severozápadní Afriky na konci 1. tisíciletí, až k soudobému náboženskému vůdci, který provádí rituál nebo vede náboženský festival a často nemá s islámem mnoho, nebo také nic, společného. Francouzští okupační koloniální úředníci označovali pojmem marabut obecně imámy, muslimské učitele i lokální vůdce.

V zemích jako je Senegal nebo Mali jsou marabuti organizováni v komplexních hierarchiích: mezi Mouridy v Senegalu se nejvyšší marabut těší vážnosti podobné chalífovi; vysoké společenské postavení mají marabuti také mezi Wolofy, kde dříve zastávali roli muslimských komunitních vůdců, ale také soudců, věštců a kněží tradičního wolofského náboženství. V některých regionech Maghrebu byli marabuti nahlíženi podobně jako jsou v jiných oblastech islámského světa viděni faqíři nebo dervíšové. V Súdánu – na opačné straně saharské Afriky – ovšem stále existují afričtí dervíšové, kteří se dostávají do extatického vytržení pomocí tance a bubnování za zvuku zpívaných modliteb. Také tito černí dervíšové – v Súdánu často s jizvovým tetováním v obličeji, které označuje klanovou příslušnost – mají blízko k tradičním lokálním náboženstvím. Hudba, která na tradičních festivalech súdánských dervíšů zní, je mnohem více africká než arabská. V sahelské a jižní části západní Afriky jsou marabuti viditelnou autoritou tzv. islámského vodunu (Islamic Vodun).

Titulem marabut byli v Maghrebu rovněž označováni významní súfijští šejchové. V Senegalu, Mali, Burkině Faso nebo Nigeru marabuti obvykle oblékají jednoduchou dželábii, turban nebo čapku (podle oblastí) a dlouhý šál; v jižnějších oblastech kombinují muslimský oděv s tradičními barevnými africkými oděvy. Ve státech jako je Senegal nebo Mali měli marabuti také značný politický vliv na celostátní úrovni a dnes tam poskytují finančně velmi výnosné věštecké a léčitelské služby. – Muslimští marabuti, kteří se vedle islámu zabývají tradičním věštěním nebo léčitelstvím, se ze západní Afriky dostali v rámci migrace také do Evropy – známí marabuti propojující islámskou mystiku s tradičním africkým věštěním jsou dnes například ve Francii. V současné západní Africe, zejména v Senegalu, jsou také ženy marabutky. Některé marabutky uvádí, že esoterickou islámskou nauku získaly od duchovních učitelů, jiné ovšem – podle svých slov – načerpaly své esoterické vědění přímo od džinů. Marabutky se v Senegalu a Gambii zabývají léčitelstvím, bylinkářství a věštěním – tradiční africké umění propojují s islámskou mystikou, a jsou tak nahlíženy jako léčitelky či kouzelnice, které pomáhají svým klientům, na rozdíl od čarodějů, kteří útočí, škodí nebo přímo zabíjí. V subsaharské západní Africe marabuti připravují masově rozšířené ochranné amulety, do nichž vkládají začarované verše z Koránu. Tyto amulety kri-kri nosí viditelně na krku také někteří Tuaregové v saharských oblastech severního Mali, Nigeru a jižního Alžírska. Amulety obsahují magickou moc zvanou baraka – jde o duchovní moc pramenící v Božím žehnání, tedy moc pocházející od Boha. Marabuti učí věřící, jak kráčet směrem k Bohu, a podle víry lidí dokáží Boha přivolat.

Nejširší nabídku průvodců a map Senegalu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Zatímco někteří marabuti používají k věštění a vykládání snů především Korán, jiní používají mušle kaurí nebo byliny. Západoafričtí marabuti uvádí jako zdroj svých znalostí a schopností učení předané starším marabutem, přímé duchovní poznání zprostředkované džinem (duchem), sny a náhlé vize. Termín marabut snad pochází z arabského al-murābit, s významem mnich-voják. Tito mnišští bojovníci se angažovali v islamizaci resistentních Berberů na Sahaře nejintenzivněji v 11. a 12. století; slovo by mělo být odvozeno z portugalské výslovnosti slova marbuto. Marabut má jazykové ekvivalenty: serigne (wolofský jazyk), thierno (fulanský jazyk) nebo mooroo (mandinkský jazyk). Lidé věří, že marabut stojí na straně dobra a ostatním pomáhá, a pokud by někomu ublížil, Bůh by jej okamžitě potrestal, neboť je to člověk, který má k Bohu velmi blízko, ba dokonce je na Boha v jistém smyslu „napojen“.

Silnou marabutskou tradici má malijské Djenné s impozantní hliněnou mešitou. Marabutům z Djenné se v minulosti dokonce vyplácel zakát. Někteří (zejména bambarští) marabuti z Djenné, ačkoli jsou muslimy, jsou zároveň kněžími kultu faro, což je kult ducha řeky Niger. Sahelští marabuti jsou podle tamějšího přesvědčení schopni přivolávat džiny – nebo i jiné, často nebezpečné osobní bytosti nacházející se mezi Bohem a lidmi – a využívat jejich moci ve prospěch člověka. V maghrebském islámu jsou pojmem marabut ovšem také nazývány hrobky muslimských světců, které slouží jako poutní místa. Existovalo také vojensko-politické hnutí marabutů.

Mezi senegalskými súfisty mají marabuti značnou duchovní autoritu, obrovský vliv ve společenském životě a často i poradní roli v lokálních politických záležitostech. Venkovští marabuti žijí často v ústraní, aby si udrželi odstup a nadhled. V Maghrebu vyvinuli marabuti esoterické čtení Koránu, kdy skrze numerologické metody propojují určité verše svaté Knihy a vyvozují z nich tajnou zašifrovanou nauku.

Více v nové autorově knize Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika