Expedice Peru studentů Institutu tropů a subtropů ČZU v Praze mapovala v amazonské oblasti Pucallpy vliv tamních farmářů na biodiverzitu. Jejich projekt v březnu finančně podpořil Expediční fond. Přinášíme 2. díl o expedici Jitky Krausové a Jakuba Víchy.
Pobřeží Peru na samotném severním cípu země je balzámem na duši. Navštívili jsme město Tumbes. Navzdory poněkud „neohrabané“ betonové architektuře je tu příjemně a velice čisto. Lidé se zde chovají k turistům slušně, ale přesto nás zkouší při jakékoliv příležitosti okrást na ceně zboží. Smlouváme a prodejci jsou tím potěšeni.
Puberto Pizzaro
Ráno jsme vyrazili do města hledat kolektívo, které by nás zavezlo do Puberto Pizarro. Kolektíva jsou mikrobusky přibližně pro 10 osob. Zaplatili jsme 1,50 soles (cca 10 Kč) a čekali na další pasažéry. Kolektívo se nám již zdálo plné, ale stále přicházeli další cestující. Nakonec se autobus rozjel. Uvnitř sedělo spolu s námi 22 Peruánců, na střeše čtyři slepice, kohout, dvě kachny, koza a spousta zavazadel. Pomocník řidiče, naháněč, pro jistotu cestou ještě pokřikoval na lidi na chodníku. Co kdyby s námi chtěl ještě někdo jet…
Puberto Pizarro je údajně přístavem, kde poprvé zakotvil Francisco Pizarro. Maličký přístav je krásně upravený a posetý malými turistickými restauracemi. Ale pouhých 10 minut chůze od pobřeží stojí slum, chudinská čtvrť, kde lidé žijí v chatrčích z rákosí. Ti bohatší mají na stříšce kus rezavého vlnitého plechu. Všude se potulují nepřátelsky vyhlížející psi a lidé si každého cizince zvláštně prohlížejí.
Nejširší nabídku průvodců a map Peru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Mangrovníkové háje
Zůstáváme raději na pobřeží. Ze břehu jsou v dálce vidět „zelené ostrůvky“. Jsou to chomáče mangovníků, kterých si tu místní nesmírně váží. Oslovuje nás spousta „obchodníků“, kteří nám nabízejí výlet lodí mezi mangroves. Samozřejmě předražené (35 dolarů). Raději všechny slušně odmítáme a vymlouváme se, že jsme se přijeli jen najíst v místních restauracích.
Procházíme se po pláži a po očku se díváme po nějakém starším rybáři, kterého bychom přemluvili k výletu do mangrovů za nižší cenu. Po břehu běhají tisíce malých krabů, kteří si tu do písku hloubí jamky. Jsou velice plaší, jakmile se pohneme, bleskurychle zmizí v jamce.
Po chvilce nacházíme příjemného rybáře. Má velikou radost, že nás může na své malé bárce vézt. Loďka neměla motor a tak jsme si užívali klidnou plavbu mezi mangrovovými porosty a doufali, že při tiché jízdě spatříme i nějaké zajímavé tvory.
Setkání s obyvateli mangrovů na sebe nedalo dlouho čekat. Z pletence kořenů si nás prohlíželi obrovití pestrobarevní krabi a z bláta vykukovali lezci obojživelní. Nad hlavami nám kroužili kormoráni a v mělčích vodách lovily elegantní volavky.
Na jednom z největších mangrovových ostrůvků je obrovské hnízdiště fregatek. Samečci svými nafouknutými sytě červenými volátky a zpěvem vábí zdánlivě nedostupné samičky. Přejeme klukům hodně štěstí a vracíme se do přístavu ochutnat místní speciality z darů moře.
Expedice Peru 2007 byla podpořena finančním příspěvkem Expedičního fondu zřízeného Hedvábnou stezkou.
