„Zítra,“ mávne rukou Mexičan, vyvstane-li nějaká povinnost či problém. Co můžeš odložit na zítra, odlož na pozítří. Nespěchej. „V klidu se najezte,“ říká hostitel Ricardo čtvrt hodiny před odjezdem autobusu. „Stejně jezdí vždycky pozdě.“
Nevadí, zítra jede další. Možná, že životní styl „maňana“ se zrodil na jedné z mexických pláží. Život tichomořského Zippolite ve státě Oaxaca, život pláže, která se v šedesátých letech proslavila jako útočiště hippies, o tom svědčí. Jsme unavení, protože jsme cestovali přes noc a od autobusu jsme se nevyspalí vlekli ještě tři kilometry v úmorně horkém vzduchu. Je půl osmé ráno, pláž je liduprázdná a vzduch je tu díky oceánu snesitelnější. Těšila jsem se na hippies, ale plastikové židle před dvoupatrovými hotýlky z kraje pláže se jim asi moc nelíbí, nejspíš proto žádného vlasatce z proslaveného desetiletí nevidím. Opravdu mi není jasné, odkud vzal Tichý oceán jméno, protože vlny, které běží k pobřežnímu písku, jsou divoké a zpěněné a stále zpívající. Na nezalidněné pláži i teď hlídkuje plavčík. Až se naplní vášnivými plavci, bude se hvízdot plavčíkovy píšťalky ozývat častěji, to když se někdo nechá vlnami zanést příliš daleko od břehu. Zatím je však brzké ráno a my umíráme únavou. Už nyní vyhřátý písek láká k spočinutí, čemuž nikdo z nás nemůže odolat. Sluníčko příjemně ohřívá a hladí naše pomačkané tváře až do desáté hodiny, kdy se kolem našich těl začínají trousit první ranní ptáčata do oceánu.
Sebraly jsme s Indy sílu a jdeme hledat nějaké místo na přespání. Vzhled domků podél břehu se utěšeně mění. Snižují se, zmenšují a díky sloupovým konstrukcím se otevírají vzduchu. Plast střídá dřevo v přímé úměře k vzdálenosti začátku pláže. Objevují se bungalovy se střechami z palmového listí. Pod nimi se v přímořském vánku pohupují pestrobarevné hamaky, ze kterých bezvládně visí nohy, ruce i hlavy. Před jedním takovým červenomodrým obydlím stojí modrooký chlápek s pupíkem pnoucím se nad gumou trenýrek. Tento usměvavý prošedivělý Ital s knírkem je majitelem, ale je přístupný smlouvání, a tak zakrátko můžeme v hamace visící pod patrovou verandou spočinout i my čtyři.
Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Jorge
Před námi se otevírá malá zátoka. Kousek nad břehem, ve svahu stojí domek, který je možno vidět z vyhlídky Chrámu meditace. Pár metrů pod ním se bělomodrá mořská hladina. Je to však zvláštní pobřeží. Dvacet metrů je vody jen po kotníky a musí se jít opatrně. Kráčí se totiž po skalní desce, která je zatopená podle toho, zda je odliv nebo příliv. Teď začíná odliv. Skalní stůl končí a maličké masívky pobřežních skal se zvedají nad hladinu, vytvářejí podivuhodné, zpola zatopené město s podloubími a uličkami. Nad jednou takovou se Jorge zastaví a skočí do ní. Pablo se vydává na lov mušlí caracoles.
