Tygr Pepe. To není jméno šelmy, ale krotitele. Člověka, k němuž dávají policisté k dožití tygry a jaguáry zabavené zatčeným mafiánům. Pro narkobarony jsou znakem moci a síly. Pro Tygra Pepeho spíše domácími mazlíčky. Ochránci práv však jeho přístup kritizují.
José Juárez Gil boxuje rukama proti čenichu mohutného tygra. Šelma s těsným řetězem na krku je na laně uvázaná ke stromu a poklidně si to nechává líbit stejně jako hlazení mezi ušima nebo drbání na nose. Je jednou z těch, pro které se třiašedesátiletý Juárez Gil – po celém Cancúnu proslulý jako „Tygr Pepe“ – stal adoptivním otcem. Poté, co jejich původní páni skončili v base.
Mexičtí mafiáni se rádi obklopují nebezpečnými šelmami. „Narcos nemají respekt před ničím. Před lety jsem šla na rozhovor s jedním z bossů a na jeho zahradě jsem potkala puštěného leoparda,“ vypráví Virginia Ilescasová Velová, socioložka dlouhodobě monitorující zločineckou síť v americko-mexickém pohraničí.
Pepe, nebo smrt
Když některého z kápů galerky policie zatkne, na muže zákona připadne kromě jiného i úkol postarat se o lumpovy nebezpečné miláčky. V jihomexickém Cancúnu to mají jednoduché, tyto přerostlé kočky šoupnou k Pepemu. Jenže co když žádný Pepe není nablízku? „Jednoduše je zastřelí. Nebo prodají na černém trhu. Jasně, že jsou to chráněné šelmy, ale tady jsi v Mexiku. Na práva zvířat každý kašle,“ říká Juárez Gil.
Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Z tajného agenta se stal krotitelem šelem
Pepe je zoolog samouk. Studoval filozofii, pak pracoval pro mexickou tajnou službu. V jejích službách a s krycí identitou majitele restaurace přišel v roce 1979 do Cancúnu, který se zrovna z rozhodnutí vlády přebudovával z ospalé rybářské vesnice v obří letovisko pro movitou klientelu. „Měl jsem na starosti monitorování dění a taky hlídání důležitých návštěv,“ říká Juárez Gil a ukazuje na fotografii, na které pózuje vedle amerického exprezidenta Jimmyho Cartera.
„V roce 1981 jsem se dozvěděl, že zatkli jednoho mafiána, u kterého našli třínedělní mládě tygra a stejně starého jaguára. Vždycky jsem měl rád zvířata, tak jsem se nabídl, že se o ně přechodně postarám, aby je dřív někdo nezlikvidoval,“ vzpomíná na krotitelské začátky ve své neuvěřitelně zakramařené kanceláři.
„Jak ten narco dopadl, nevím a ani nechci vědět. Ale žádný ze zločinců po mně nikdy nechtěl, abych mu tygra vrátil. Vědí, že se u mě mají dobře,“ dodává.
Z přechodnosti se stalo doživotí. Do klecí, které vybudoval ve své restauraci a na dalším zarostlém pozemku na okraji Cancúnu, mu v rychlém sledu přibyl jaguár, další tygří mláďata, pak ještě další kočkovití predátoři. Majitelem zabavených zvířat je nadále stát, Pepe slouží v podstatě jako jejich úschovna. Nejdříve vše fungovalo na dobré slovo, nyní už má cancúnská celebrita vyřízená potřebná lejstra.
„Učil jsem se postupně zkušenostmi, sháněl jsem různé filmy o šelmách,“ tvrdí s tím, že se přes známosti v americké tajné službě dostal také na stáž do prestižní zoo ve Washingtonu. Počet zvířat, z nichž ta mladší trénoval, různě kolísal. Pro některá z nich se podařilo najít místo v zoologické zahradě, jiná věkem pošla.
Nejvíce jich měl v jednu chvíli šestadvacet. Dnes má dva jaguáry a sedm tygrů (mezi nimi je i velevzácný kousek ze Sumatry).
Pepeho mazlíčci si na sebe vydělávali třeba hraním v reklamách. Povečeřet pod dohledem jaguárů patřilo mezi vyhledávané turistické atrakce a největší odvážlivci si mohli dopřát bizarní zážitek zaplavat si v moři společně s tygrem. Krotitel tvrdí, že nikdo z jeho klientů nebyl v ohrožení a že i on si všechny šrámy odnesl jen z přátelského kočkování.
„Musíš jim číst z očí, jakou mají náladu. Já to umím, však mi taky jeden indiánský šaman řekl, že v minulém životě jsem byl jaguárem,“ říká se smíchem.
Ochránce zvířat versus ochránci zvířat
Se vším nastal konec v říjnu roku 2005. Na Cancún a na Pepeho nepojištěnou restauraci udeřil hurikán Wilma. Juárez Gil, v tu dobu už ve výslužbě, přišel na buben. Z restaurace je zašlá ruina, před kterou se válejí odpadky a rozbité sklo. Přes opakované žádosti mu s novým startem byznysu nechtějí pomoci stát ani soukromí investoři. Pepeho dlouholetý sen o zoo se změnil v utopii.
A navíc se do svérázného Pepeho, který pro peprnou nadávku nechodí daleko, paradoxně pustili ochránci práv němých tváří. Správně upozorňují na mizerné zabezpečení klecí na nehlídaném pozemku, u kterých stačí vytáhnout petlici a šelma je na svobodě. A připomínají, že z hurikánem poškozeného výběhu se jednomu z tygrů podařilo uprchnout.
„Jsou ve zbědovaném stavu, krk mají omačkaný od řetězu, žijí v zoufalých podmínkách, nedostávají pořádně najíst,“ říká o Pepeho svěřencích Maricarmen Garcíová z organizace Lidé na obranu zvířat. Juárez Gil jako protiargument otvírá mrazák plný masa: „To je tak na tři měsíce. Mám to od svých známých, kteří dodávají maso pro místní restaurace.“ Vyhladověle nevypadá ani samička černého jaguára, kterou Pepe vyvádí na řetězu z její klece, jejíž rozměry by v moderní zoo byly neakceptovatelné. Jaguár se s trochou prskání nechá vodit a pak se spokojeně pustí do hry s trsem trávy.
Nicméně mexickým a americkým ochráncům zvířat se podařilo zmobilizovat veřejné mínění na obou stranách hranice. Dokonce zajistili pro šelmy místo v prostorném safari ve státě Colorado i letecký převoz.
Mexické úřady už po internetové kampani jednou s transferem souhlasily, ale počátkem září zničehonic od plánu odstoupily. Pepe nad všemi výtkami jen mává rukou. Aktivisty má za zloděje, kteří chtějí „kočky“ ukradnout nejen jemu, ale i Mexiku. Na dálku je vyzývá: „Taky bych pro ně chtěl lepší podmínky, ale nemám na to peníze. Tak ať mi pomohou tady v Cancúnu.“ A pak že na práva zvířat v Mexiku všichni kašlou.
Článek vyšel v MF DNES.
