Maltou křížem krážem

Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, jaký bonbon vytáhneš. Tak nějak, nebo podobně pravil kdysi Forrest Gump. Naše  letošní letní putování připomínalo onu bonboniéru. V devět večer 1. července vyrážíme autem do Mnichova. Máme pár nejnutnějších věcí, pas, platební kartu, peníze a pojistku. A také několik vybraných destinací, kam bychom se rádi podívali. V sedm ráno jsme na letišti v Mnichově. Zaparkujeme auto a jde se vytáhnout bonbon.  Kupujeme letenku na Maltu a ve 12.30 odlétáme společností Air Malta k našemu prázdninovému cíli.

Proč Malta?

Jako učitel dějepisu jsem samozřejmě věděl o množství památek, které ostrov nabízí, o megalitech, kostelích spjatých s řádem maltézských rytířů, o slavném obrazu Michelangela Caravaggia Stětí Jana Křtitele, o legendární Modré laguně či o městech-pevnostech, které hrdinně odolávaly německým náletům za 2.světové války. Rozhodujícím impulsem k návštěvě ostrovního státu byla reportáž v České televizi o hlavním městě  Malty Vallettě – to byla láska na první pohled. Reportáž mě tak uchvátila, že jsme prostě město s desítkami kostelů, chrámem sv.Jana Křitele, pevností a palácem velmistra Řádu maltézských rytířů museli navštívit.

Po dvou hodinách klidného letu přistáváme na Maltě. V infocentru získáme vše potřebné k pobytu a ještě na letišti si půjčíme auto na celý plánovaný čtrnáctidenní pobyt. Jediným problémem  je jízda vlevo.  Najeli jsme celkem téměř tisíc kilometrů, což se může zdát málo, rozměry ostrova Malta jsou však na naše poměry miniaturní, z jednoho konce na druhý je kolem 40 kilometrů, druhý ostrov Gozo– kam jsme se trajektem také podívali- je ještě menší.  K Maltě patří ještě menší Comino a miniaturní Cominetto, tam ovšem auta nejezdí, na Cominu je pouze jeden hotel, celý ostrůvek jsem přešel za necelou hodinku, Cominetto  je ještě menší. Mezi těmito ostrůvky je legendární Modrá laguna, jedno z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší, koupání na Maltě.

První dojmy z ostrova

Ty byly  trochu rozpačité, měli jsme pocit, že jsme se vrátili o pár let zpět. Pak to ovšem bylo už jen lepší a lepší, nakonec jsme si Maltu zamilovali. Co nás trochu zarazilo – benzinové pumpy většinou s ruční obsluhou / benzin ale všude za stejnou cenu, za příznivou 1,19 euro/, často jsme je museli hledat, hlavní silnice v precizním stravu, vedlejší ovšem připomínající naše Pasa, mnohdy ještě horší.  Malé krámky s potravinami, často velmi malá nabídka, a hlavně poměrně draho. Takové vesnické „konzumy“. Supermarketů našeho typu na Maltě moc nenajdete, Lidl  je na předměstí Valletty / tam jsou ceny podobné jako u nás, rozdíl mezi „lidlem“ a  místním „konzumem“ byl  i několikanásobný/, další supermarket byl ve městě Bugibba, více jsme jich neobjevili.

Ubytování

Ubytovali jsme se v hotýlku v letovisku Bugibba, na severu ostrova. Bydleli jsme tady po celou dobu našeho pobytu na Maltě,  všechna zajímavá místa ostrova jsou autem dosažitelná během několika desítek minut. Cena slušnějšího  hotýlku  se snídaní, s vlastní koupelnou, záchodem a hlavně klimatizací se pohybuje pro dvě osoby mezi  50 a 60 eury. Jídlo v restauraci je dražší než u nás, ceny jsou srovnatelné se Západní Evropou, lacinější je pivo. Jednu pintu místného cisku pořídíte  i pod dvě eura.

Pláže

Ráno vyjíždíme na obhlídku pláží. Na severu mají být nejhezčí.  To je vono, kvůli tomu jsme tady. Vykřikl jsem v první vesnici, kterou projíždíme. Ve vesničce Mgarr kostel impozantních rozměrů, uvnitř mše – děti hrají a zpívají na kytaru, z boku kostela rozměrné toalety, včetně záchodu pro vozíčkáře. Vše v perfektním stavu.  Malta patří mezi nejkatoličtější státy světa,  kostel je ústředním místem každé vesnice, většina kostelů má sociální zázemí, některé dokonce i  vlastní sprchy pro věřící. Inzerované pláže na severu jsme objevili, vykoupali a poleželi si na poklidné Gwejna Bay a podvečer navštívili další očekávané místo Malty – městečko Mosta, s kostelem, který má podle turistické literatury třetí největší kupoli na světě.

Pokračování příště

HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Veškeré příjmy z inzerce věnujeme na neziskové projekty prostřednictvím Expedičního fondu. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství“ a „objeví pro sebe“ nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.