Malajsie: země, kterou Češi ještě příliš neobjevili

První dojmy z Kuala Lumpur a okolí jsou pro nás docela překvapením – na přeplněnou asijskou zemi to tu nevypadá. Doprava je klidná, auta i motorky dodržují pravidla a nikdo tu netroubí. Uf! Máme navíc výhodu, že je dnes svátek, a tak se krásně vyhneme kolonám, jež sužují asi všechny velké metropole. Na asijské poměry potkáváme jen minimum motorek.

Cestou z letiště do našeho hotelu v centru Kuala Lumpur nás náš průvodce a řidič v jedné osobě bere do vládního města Putrajaya určeného jen pro zaměstnance státu, ať už úředníky ministerstev či přímo premiéra. Samé honosné vily, nové rezidenční projekty, luxusní kancelářské budovy i zrekonstruované historické školy a obchody. Prostě vše určené pro státní zaměstnance. Zeleň kolem ulic je upravena jako v anglické zahradě a takto působí vlastně celé toto město. Na zemi nikde ani papírek, vše dokonalé. Přestože hlavním městem Malajsie je sousedící Kuala Lumpur, zde v Putrajaya se odehrává veškeré dění, které ovlivňuje chod celé této ekonomicky vyspělé země.

Druhý den nás čeká prohlídka města. Navštěvujeme hinduistický chrám Batu Caves a vyšlápneme přes 200 schodů do posvátných jeskyň. Zastavujeme hned v několika místních továrnách a také u národního památníku s výhledem na město. Procházíme se po Náměstí nezávislosti s koloniálními budovami hned vedle kriketového hřiště a moderních věžáků. V nové části se mezi luxusními hotely majestátně tyčí proslulé Petronas Twin Towers (dvojčata), které se pro svou velikost a okolní zástavbu bohužel velice těžko fotí.

Po řece v pralese Taman Negara

Z hotelu Istana nás spolu s dalšími čtyřmi lidmi veze shuttle transfer do Taman Negara. Za zhruba tři hodiny dorážíme do přístavu Labu Sentral – vstupní brány do této rozsáhlé pralesní oblasti. Zavazadla necháváme v autě, řidič je veze dál po silnici, zatímco my se naloďujeme na úzkou a dlouhou loďku a vydáváme se proti proudu řeky. Plavba trvá zhruba hodinu a půl a my nemůžeme přestat fotit a žasnout. Připadáme si jako v pořadu National Geographic: jsme zde jediní, kdo se po řece plaví, všude je klid a po obou březích se zvedá hustý prales. Sem tam potkáme u břehu zaparkovanou rybářskou loďku, která slouží místním.

Míjíme několik stád buvolů chladících se v řece, také skupinky opic dovádějících u břehů. Manžel si všímá malého vodního hada, jenž proplul kolem naší lodě. Já zase velikého ještěra na břehu. Dorážíme k rušnějšímu místu s loděmi a pár staveními, do Kuala Tahan. Náš resort Mutiara leží kousek opodál přímo v rámci Národního parku Taman Negara. Chatičky velmi příjemného resortu jsou rozmístěny v zeleni, na střechách a v korunách stromů běžně dovádí mnou tolik oblíbené opice. Do Kuala Tahan odsud lze přejet lodí, která zde pendluje za symbolický poplatek 1 MYR (necelých 6 Kč).

Jak žijí domorodí Orang Asli

Nad rámec našeho programu si přikupujeme odpolední výlet za kmenem Orang Asli, původními obyvateli pralesa. Ti dnes už přeci jen žijí životem políbeným moderním světem. Nosí oblečení, prodávají vyrobené foukací pistole a za vydělané peníze nakupují ve městě základní potřeby jako je například cukr či sůl. Jejich děti mají možnost navštěvovat místní školu. Doteď ale bydlí v prostých chatrčích kompletně bez elektřiny, jedí zejména ulovená zvířata, která muži loví v pralese pomocí foukacích pistolí, a nevěří na moderní medicínu. Vše co potřebují, najdou v džungli a žijí v neskutečném souladu s přírodou.

Je zajímavé nahlédnout do jejich pro nás netradičního způsobu života a vyzkoušet si například vystřelit z foukací pistole. Asi nejvíce za všeho nás však zaujal způsob, jakým tady pohřbívají své blízké. Zemřelou osobu donesou do džungle několik kilometrů od vesnice, kde ji vyzvednou do koruny stromu a postaví jí přístřeší z palmových listů. Tělo zde zanechají spolu s nožem a základními potřebami k přežití v džungli. Lidé Orang Asli totiž nemají žádné zdravotnické přístroje a může se stát, že prohlásí za mrtvého člověka, který ve skutečnosti jen spí. Tělo pak chodí denně kontrolovat. Zajímavostí také je, že kmenoví příslušníci začínají kouřit již od tří let věku a kouří nepřetržitě až do smrti. Důvodem je ochrana proti moskytům. Dříve si „tabák“ hledali v džungli, nyní jej moderní Orang Asli nakupují na trhu ve městě. Stále však tabák balí a kouří z bambusových lístků.

Po večeři v resortu nás čeká privátní noční procházka džunglí, která je již součástí našeho předpřipraveného programu. Průvodce je výborný, má neskutečné znalosti místních zvířat i rostlin a předává nám své nadšení pro místní prales. Setkáváme se s můrami, několika druhy pavouků – včetně toho největšího, který se živí dokonce ptáky, štírem, stonožkou, obřími mravenci, hady a s mnoha dalšími zajímavými druhy zvířat. Noční procházka předčí naše očekávání.

Nejširší nabídku průvodců a map Malajsie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Co tady stále mohou řezat?

Druhý den se stejným průvodcem vyrážíme na tříhodinový trek. Zdůrazňoval, abychom měli pevnou trekkingovou obuv, ale myslíme, že bychom trek zvládli i v klasických teniskách. Tři čtvrtiny cesty jdeme po dřevěných chodnících, které prý postavili teprve před devíti lety jako ochranu místní půdy, neboť kombinace častých dešťů a každodenního chození turistů jí nedělalo moc dobře. Vidíme veverky, několik ještěrů, opice, krásné motýly, obří mravence i kolony drobných mravenců a opět nechybí ani nějaký ten pavouk. Bohužel nemáme příliš štěstí – na zdejší zoborožce jsme zatím nenarazili.

Během cesty mi vrtá hlavou, proč stále slyším zvuky elektrické pily. V resortu jsem je připisovala tomu, že  přímo v resortu nebo ve vesnici Kuala Tahan přes řeku asi něco opravují. Ale v pralese? Tam snad nic řezat nebudou! Ptám se našeho průvodce a on se mi směje. Není to totiž vůbec žádná pila, ale kobylky. Později také narážíme na druh kobylky, jejíž cvrkání zní jako alarm u auta.

Zajímavé jsou i zdejší rostliny a půda. Průvodce nám ukazuje, jak se z listů specifického druhu keře získává přírodní desinfekce. Jak z různých nerostů smíchaných s vodou vytváří místní lidé přírodní make-up. Gel v plodech jednoho ovoce slouží jako přírodní šampon a prací prostředek, smůla ze specifického stromu zase k výrobě svíček. Dozvídáme se rovněž, že lijány opravdu mohou unést až 100 kg váhu a kromě toho se používají jako zdroj pitné vody.

Odpoledne razíme na poslední výlet – plavbu ke kaskádovitým vodopádům Lata Berkoh, kde se i vykoupeme. Opět jsme nadšeni z plavby lodí skrz prales, tentokrát je řeka ještě užší a prales po obou stranách tak máme mnohem blíže. Od místa, kde jsme zakotvili loď, je to ještě něco přes kilometr chůze skrz les podél říčky. Celou dobu jdeme sami, až teprve u vodopádů potkáváme dva lidi. Spolu s nimi bohužel i hejno divokých včel, jenž se na nás okamžitě lepí. Dobrovolně před nimi utíkáme do vody, ač jsem se původně nechtěla vůbec koupat, přeci jen ve zdejším vlhku vše hůře schne.

Relax v pohádkovém Pangkor Laut

Po aktivní části je čas vypnout a relaxovat na pobřeží. Jako první zkoušíme resort Pangkor Laut ležící na vlastním ostrůvku. Jsme naprosto okouzleni pláží Emerald Bay, na níž sice musíte dojet hotelovým shuttlem, ale je nádherná a můžete tu strávit klidně celý den. Nechybí plážový servis, venkovní restaurace s barem i toalety. Písek je jemňoučký a atmosféru dokresluje všudypřítomná tropická zeleň. Díky obřím balvanům na obou stranách pláže si připadáme skoro jako na Seychelách. A konečně se mi plní sen a spatřím zoborožce! Místní resort vynakládá na jejich ochranu nemalé úsilí a prostředky.

Méně navštěvovaný východ

Necelá hodinka letu z Kuala Lumpur a jsme na východě ve městě Kuala Terengganu. Malaysia Airlines příjemně překvapili prostorem na nohy a servisem na palubě. Na letišti nás čeká řidič a za hodinu a půl přijíždíme do Tanjong Jara. Tento sesterský resort od Pangkor Laut potvrzuje svoji kvalitu – servis i jídlo prvotřídní. Zaujala nás hlavní restaurace, kde si při večeři stavíte jídlo formou diskuze přímo s šéfkuchařem. Místní tříkilometrová nedotčená pláž je místem, kam se pravidelně vrací mnoho želv klást svá vejce. Ani se jim nedivíme, je opravdu přenádherná. Když budete mít štěstí, můžete je při kladení spatřit v rámci noční procházky. Musíme vyzdvihnout zdejší stanici na ochranu mořských želv. V sezóně zhruba duben až září při troše štěstí můžete pozorovat líhnutí malých želviček a pomoci je vypustit do moře. My to štěstí bohužel nemáme, ale alespoň se dozvídáme spoustu informací o jejich životě a ochraně. Rozhodujeme se přispět finančním darem a koupit jednu snůšku (zhruba 100–150 vajec). Želví vajíčka jsou v Malajsii bohužel žádaná pochoutka, a tak mnoho z nich končí na talířích v restauracích.

Pobyt se nám neúprosně krátí a my míříme z Tanjong Jara na poslední dvě noci na blízký ostrov Redang. Z letiště Kuala Terengganu je vzdálen asi půl hodiny jízdy autem a pak hodinu lodí. Doporučuji nejíst, může to celkem houpat. Resort Taaras má o hvězdičku méně, což je znát zejména na jídle. Jinak se tu ale strašně snaží a servis je super. Sám pro sebe má krásnou pláž s hodně mělkým mořem a písečným dnem, kde se bezpečně vykoupou i děti. Krásné šnorchlování je nalevo podél balvanů, které opět trošku připomínají Seychely. Napravo je zase místo, kde celoročně plavou želvy. Náš první výlet směřuje právě za nimi. Vidíme jich několik a velmi zblízka. Ve zdejší zátoce se zdržují permanentně, protože tu mají svou oblíbenou potravu – mořskou trávu.