Dvě velké a odvážné výpravy vedl Němec Leichhardt do vnitrození Austrálie. Jeho odvaha ale končí tragicky, když se s celou výpravou ztrácí v australské pustině.
LEICHHARDT Ludwig (* 23. 10. 1813, Trebatsch, Německo, pohřešován od 1848) – německý cestovatel po Austrálii
Tragický osud Leichhardtovy výpravy znamenal pro některé badatele podnět k dalšímu zkoumání australského vnitrozemí. Ve snaze najít zmizelou výpravu se v roce 1855 vydal se svou expedicí na cestu A. Ch. Gregory a prošel od pobřeží Arnhemské země na severu kontinentu ke Carpentarskému zálivu a dál na východ až do Queenslandu. Cestou objevil poslední tábořiště Leichhardtovy výpravy, nikdo však už nenašel stopy se svědectvím o jejím konci.
Ludwig Leichhardt se do Austrálie odstěhoval v roce 1841, když se chtěl vyhnout službě v pruské armádě. Prostředky na cestu dostal od bohatého přítele Williama Nicolsona, s nímž při veselých (a trochu dlouhých) studiích procestoval řádný kus Evropy. V kapse měl pouhých 200 liber, ale nechybělo mu odhodlání probádat vnitrozemí pátého kontinentu. S určitou posedlostí se vydával na osamělé exkurze do okolí Sydney a roku 1843 podnikl sám cestu do Brisbane.
V hlavním městě Queenslandu se dověděl o snaze britské koloniální správy organizovat výpravu k vyhledání schůdnější cesty od východního pobřeží do Port Essingtonu na severním cípu Arnhemské země. Překvapivě získal Leichhardt podporu úředních míst a v srpnu 1844 opustil s devíti muži Brisbane. Podél řeky Condamine mířil na západ, ale nedostatek jeho vůdcovských schopností výpravu ohrožoval. V listopadu začaly jeho expedici docházet zásoby – dva z Leichhardtových mužů se museli vrátit, zatímco ostatní strádali dlouhých sedm měsíců hladem.
Návrat do Sydney
Přesto výprava dokázala překročit horská pásma Expedition Range a Peak Range a v polovině ledna 1845 dorazila k vyschlému korytu řeky Mackenzie, kde geolog Leichhardt objevil ložiska uhlí. Pokračovala k vodnaté řece Burdekin a proti jejímu proudu došla až k pramenům (18. 5.). Překročila rozvodí toků směřujících ke Carpentarskému zálivu a podél řek Lynd a Mitchell se dostala až na 15° 15’ severní šířky.
Ve srážce s Austrálci zahynul jeden z členů výpravy a Leichhardt spolu se svými muži se prodírali močály na pobřeží Carpentarského zálivu až k Roperově řece v Arnhemské zemi. 17. listopadu se dostali k Jižní aligátoří řece, překročili Východní aligátoří řeku a týden před Vánocemi 1845 se dostali do Port Essingtonu. Po měsíčním odpočinku nastoupili na loď a 29. března 1846 vítaly nadšené zástupy v Sydney výpravu, o níž se téměř všichni domnívali, že zmizela ve vnitrozemských pustinách.
Tragický konec dobrodruha
Ambiciózní Leichhardt vyrazil hned v prosinci 1846 s nevelkou skupinou odvážlivců na novou cestu. Měli v plánu obejít kontinent po jeho severním okraji (až do Perthu), ale po 500 km, které urazili k řece Mackenzie, se museli vrátit. Na cestě se jim navršilo příliš mnoho překážek. Rozpory mezi členy výpravy se vyostřily a jejich vůdce je nedokázal řešit.
Německý badatel se nevzdával odvážných plánů. Počátkem dubna 1848 vyšla skupinka, kterou vedl, z farmy MacPherson na jednom z přítoků řeky Condamine. Chtěla přejít Austrálii od východu k západu, ale zmizela a o jejím dalším osudu zůstaly jen dohady.
Na památku L. Leichhardta bylo v jeho rodné obci Trebatsch v Lužici zřízeno malé muzeum.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
