Hora křížů Dnes absolvujeme dlouhý přesun z Varšavy do Rigy (760 km). Litvou proto zatím jen projíždíme a prohlídku dvou historicky nejdůležitějších měst Vilnius a Kaunas si necháváme až na zpáteční cestu. Zastavujeme se pouze v podvečer u Hory křížů, ležící přibližně 10 kilometrů severně od města Šiauliai poblíž silnice na Rigu. Hora křížů (Kryziu kalnas) je nejvýznamnějším poutním místem celé Litvy. Na dvou kopcích tady stojí ne tisíce, jak se uvádí, ale podle našeho odhadu snad milióny křížů. Kříže jsou vyrobeny z různých materiálů, některé jsou vyřezávané, bohatě zdobené, jiné jednoduché dřevěné, ty menší jsou zavěšeny spolu s růženci na těch velkých… Důvody, proč sem lidé kříže nosí jsou různé – některé jsou čistě náboženské, jiné sem byly umístěny jako vzpomínka na zemřelé. Hodně křížů připomíná památku těch, kteří byli deportováni na Sibiř.
Tradice stavění křížů započala možná už ve 14. století, kdy se na kopcích nacházelo středověké opevnění. V době sovětské éry byly kříže minimálně třikrát srovnány buldozerem se zemí, ale vždy zde vyrostly nové.
Socha Krista, stojící na ústředním místě, je darem papeže Jana Pavla II., který Horu křížů v roce 1993 osobně navštívil a posvětil odtud celou zemi.
Riga
Hlavní město Lotyšska Riga je zároveň největším městem Pobaltí. Bylo založeno při ústí řeky Daugavy do Rižského zálivu již v roce 1201 a díky své výhodné poloze se stalo brzy významnou obchodní a dopravní křižovatkou. Napoleon je dokonce nazýval „předměstím Londýna“.
Staré město se rozkládá kolem ulice Kalku iela, která jej dělí na dvě části, soustředěné kolem dvou kostelů – Rižského dómu a Kostela sv. Petra.
Rižský dóm (Rigas Doms) je největším kostelem v Pobaltí. Založen byl v roce 1211 rižským biskupem, v následujících stoletích ale prošel několika přestavbami, proto jsou zde patrné různě architektonické slohy. Nejstarší částí je křížová chodba, která spojuje katedrálu s klášterem.
Věž Dómu je vysoká 90 metrů a nahradila v roce 1776 původní věž, která měla 140 metrů a musela být stržena, protože se ve větru nebezpečně kymácela.
V uličkách staré Rigy se dochovala dosud řada starých kupeckých domů. Nejznámější z nich je skupina tří budov na ulici Mazá Pils, zvaných Tři bratři. Jedná se o domy č.17, 19 a 21. Dům č. 17 pochází z 15. století a je to nejstarší kamenná stavba v zemi. Protější úzká ulice končí u Kostela sv. Jakuba.
Rižský hrad byl postaven ve 13. století jako hlavní stan livonských rytířů. Poté, co tento řád přestal existovat, stal se rezidencí polských, švédských i ruských panovníků a dnes je sídlem lotyšského prezidenta.
Jakubské kasárny (Jékaba kazarmas) jsou nejdelší budovou v Rize. Původně těmito místy vedly městské hradby, které však byly strženy kolem roku 1800, aby nebránily rozvoji města. Zůstaly z nich pouze Švédská brána a Prašná věž.
Švédská brána byla postavena v roce 1698 v době švédské nadvlády. Prašná věž pochází ze 14. století a zbyla jako jediná z původních 18 věží, které byly umístěny v hradbách. Původně sloužila jako prachárna, později zde bylo vězení, mučírna a za sovětské éry Muzeum revoluce.
Ulice Kalku iela končí u Pomníku Svobody, kde na ni navazuje hlavní rižský bulvár Brivibas. Pomník Svobody (Brivibas pieminaklis) byl postaven na základě všeobecné sbírky v roce 1935 a je celonárodním symbolem, podobně jako u nás socha sv. Václava. Tady se také konaly manifestace za nezávislost koncem 80. let minulého století.
Na podstavci stojí 19 metrů vysoký obelisk, zakončený 9 metrů vysokou bronzovou sochou Svobody, místními nazývané „Milda“, která drží nad hlavou tři hvězdy. Celková výška monumentu je 41 metrů.
Na podstavci je nápis „Tévzemei un Brívíbai“ (Vlasti a Svobodě). Tři hvězdy nad hlavou sochy symbolizují tři kraje, z nichž vzniklo Lotyšsko. Aby mohl být památník zachován i za sovětské éry, musel být ale přijat nový výklad – socha představuje mohutnou Matku Rus a hvězdy tři její nová dítka – tři pobaltské republiky.
U Pomníku Svobody začíná Nové město, které bylo vystavěno v průběhu 19. století po stržení hradeb ve stylu eklekticismu, na nějž počátkem 20. století navázala secese. Vznikly široké bulváry a rozlehlé parky, rozkládající se kolem nově vybudovaných umělých kanálů. V parku u kanálu Pilsétas stojí také budova Národní opery. Postavena byla v roce 1863 jako první městské divadlo a původně se zde hrálo německy.
Také v druhé části Starého města procházíme mezi domy, patřícími původně příslušníkům jednotlivých cechů kupců a řemeslníků. Jedním z nejhonosnějších je Budova Černohlavců. Postavena byla v roce 1334 cechem svobodných obchodníků, tzv. Černých hlav. Protože dům byl zničen během druhé světové války a následně v době sovětské vlády zcela srovnán se zemí, musel být roku 1999 postaven kompletně znovu.
Vedle stojí Muzeum okupace Lotyšska. V době SSSR se jednalo pouze o Muzeum německé okupace a budova byla červená. Nyní je černá a zahrnuje veškerou okupaci z let 1940 až 1991.
Osud všech tří pobaltských republik byl v tomto směru velice podobný. Na základě dohody o neútočení mezi SSSR a Německem z roku 1939, známé jako pakt Ribbentrop-Molotov, spadly všechny do sféry sovětského vlivu, musely podepsat smlouvu o vzájemné pomoci a byly obsazeny Rudou armádou. V červenci, resp. srpnu 1940 pak byly připojeny ke Svazu sovětských socialistických republik a začalo období čistek – vzdělaní a bohatí byli popraveni nebo deportováni na Sibiř. V létě 1941 byl Sovětský svaz napaden Němci a represe pokračovaly, tentokrát především na Židech. Po osvobození v roce 1944 zůstalo začlenění pobaltských zemí do SSSR zachováno a pokračovalo jejich porušťování.
První větší veřejná vystoupení a snahy o vyhlášení nezávislosti se začaly objevovat kolem roku 1988. 23. srpna 1989 vytvořily 2 miliony Lotyšů, Litevců a Estonců 650 kilometrů dlouhý lidský řetězec z Tallinnu až do Vilniusu. Teprve v srpnu 1991 po nezdařeném puči konzervativních sil v Moskvě však mohly parlamenty těchto zemí definitivně vyhlásit svou samostatnost.
Kostel sv. Petra je nádhernou ukázkou gotické architektury. První zmínky o něm pochází z počátku 13. století, větší část jeho červené cihlové budovy je z počátku 15. století. Štíhlá barokní věž je vysoká 123 metrů. Byla postavena v roce 1660, v následujících letech ale musela být dvakrát stavěna znovu – po úderu blesku v roce 1743 a po zničení Němci v roce 1941.
Kostel sv. Jana prošel několika styly i účely – sloužil jako kaple, dominikánský klášter, stáje i zbrojařské dílny. Podle legendy se tady nechali v 15. století zazdít dva mniši, aby byli prohlášeni za svaté.
Odpoledne se vracíme k Pomníku Svobody, abychom pokračovali prohlídkou Nového města. Právě tato část Rigy byla totiž zapsána na listinu Světového dědictví UNESCO. Přímo na hlavním bulváru stojí ruský pravoslavný chrám, postavený v letech 1876 až 1884. Jeho vysoká kopule byla za sovětské éry používaná jako planetárium.
Nejlepší ukázky secesních budov z počátku 20. století se nachází na ulici Alberta. Řada z nich je dílem architekta Michaila Ejzenštejna, otce známého ruského režiséra. Možná, že sfingy na fasádě jednoho z domů posloužily jako inspirace pro jeho nejslavnější film Křižník Potěmkin.
Esplanáde je největším z parků Nového města. Jak je vidět, místní obyvatelé ho dodnes využívají k příjemnému posezení a pro jejich děti sem přibylo pár atrakcí.
Řada Rižanů ovšem vyjíždí na výlety pár kilometrů severně od města, kde se nachází několik rekreačních středisek přímo na pobřeží Baltského moře.
Převzato z http://www.kasp.cz
