Los Andes photo expedition: Ekvádor – Indiáni pod sopkami

Délka pobytu, volba termínu, počasí

29 dní, od poloviny června do poloviny července – v horách je suché období, a přestože je zimní období, místní tomu říkají léto. Přesto sem tam silný východní vítr přižene mraky z Amazonie, kde je období dešťů, a znemožní výhledy na zaledněné vrcholy sopek. U moře není hlavní sezona, ale koupat se dá výborně.

Highlights:

Pozorováni velryb v Puerto Lopez – v létě se připlouvají k ekvádorskému pobřeží rozmnožovat keporkaci z Antarktidy. V rámci celodenního výletu na Isla de Plata zažijete pozorování velryb na širém oceánu, mořských želv u pobřeží ostrova a modronohé tereje a fregatky na ostrově samotném. V ceně 35 dolaru je i šnorchlování u ostrova. Měli jsme na velryby opravdu štěstí, hrály si přímo u naší lodi, perfektní zážitek!

Sopky Chimborazo a Cotopaxi – z deseti ekvádorských sopek s výškou nad 5000 metru jsme si ke kratším trekům vybrali právě tyto dvě nejvyšší a nejznámější. Pokud by se výška hor měřila od středu země, pak by Chimborazo (6310m) bylo díky zploštěni země a své poloze blízko rovníku nejvyšší horou světa. Dokonalý kužel Cotopaxi (5897m) je považován za nejvyšší aktivní sopku světa. Treking v Ekvádoru je sice orientačně náročný (v podstatě neexistují žádně pořádné mapy), pokud se s tím ale dokážete vyrovnat, pravděpodobně si budete užívat okolí sopek úplně osamoceni.

Indiánské trhy – autentickou atmosféru lze zažit na sobotním zvířecím trhu v Otavalu či na pestrém čtvrtečním trhu v Saqisili – na několika náměstích se prodává vše přes dobytek, morčata, ovoce a zeleninu až po doma dělaná kladiva a kovová vrata.

Kráterová jezera Cuicocha a Quilotoa – Modrozelené perly, dokonale kráterová jezera. Obě laguny se dají během celodenního výletu obejít po okraji kráteru s výhledy na hladinu a okolní sopečnou krajinu.

Baños – ideální městečko k odpočinku. Po oblíbeném cyklovýletě k několika vodopádům se naložíte do místních termálních pramenů a tělo krásně zregeneruje.

Ceny a náklady

Ekvádor je relativně levnou zemí. Hlavně přesuny autobusy vyjdou přibližně v ceně jedna hodina jízdy / jeden americky dolar (jednoduše tak zjistíte, kolik hodin vás v buse čeká). Obědové menu (nejčastěji polévka a kuře s rýží a nějakou zeleninou) vyjde na 2 až 3 dolary. Pitelné pivo Pilsener (spojeno s českým sládkem Františkem Bolkem!) vyjde na dolar, ale zase to je 0,65 litru. A jelikož je Ekvádor banánovou velmoci, jsou i banány za babku stejně jako pohonné hmoty (litr benzinu 10 korun). Naopak ubytování není často vzhledem ke kvalitě úplně levné, počítejte s cenou od 5 do 10 dolaru za osobu za nejlevnější variantu. Ubytování na druhou stranu ale najdete v každé osadě a díky tomu jsme strávili překvapivě málo noci ve stanu (pouze 6 noci). Národní parky zrušily dřívější vstupné (10 až 20 dolaru) a jsou nyní zdarma.

Náklady na den (bez suvenýrů): 500 doradu na 29 dní, tedy cca 350 Kč / den

Nejširší nabídku průvodců a map Ekvádoru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Lidé

Původní indiáni i míšení mesticové jsou milí lidé, ale často jen do chvíle, než spatří váš foťák! Hlavně tedy indiáni se jsou velmi alergičtí na focení. „Un dolar, un dolar!“ ci „Paga, paga, paga!“ povolávají na vás neustále na tržištích. Překvapivě milí byli indiáni v regionu Otavala, kde se dalo i focení domluvit. Naopak rybáři na pobřeží se vám rádi pochlubí svým úlovkem.

Bezpečnost

Internet se bohužel hemží děsivými případy okradení či přepadení. Před odjezdem jsem kvůli diskuzím na téma „Quito danger“ téměř nespal. Nám se však Ekvádor jevil jako bezpečná, bezproblémová země. Nebo jsme měli jen štěstí. Důležité je netoulat se po nocích po městech a hlavně si dávat v autobusech pozor na věci!

Úlet země: Velmi oblíbená „pařátová“ polévka

Celkový dojem

Ekvádor je krásná pestrá andská země s pohodovým a levným cestováním. Pro nás ideální vstupní brána do Jižní Ameriky.

Historka na závěr

Co s posledním dnem v Ekvádoru? Ve Vilcabambe dostáváme výborný nápad vyrazit na výlet na koních. Původně jsme plánovali krátkou vyjížďku, nakonec se ale necháváme zlákat a kupujeme celodenní výlet do národního parku Podocarpus do přírody a na vodopád, když už, tak ať to stoji za to. Naskakujeme do sedel a průvodce se ptá, jaké máme zkušenosti s koňmi. “Párkrát jsme už na koni byli”. V tom se mi vybavují vzpomínky, jak mě kopl kůň v Nepálu, jak mě v Kyrgyzstánu můj kůň vůbec neposlouchal, až jsem se úplně oddělil od skupiny, a jak jsem v Gruzii při brození potoka z koně spadl. Zkušenosti tedy nějaké jsou. Co nás ale čeká na úpatí horského národního parku, by mě nenapadlo ani v nejhorším zlém snu. Stoupáme a klesáme po horských stezkách tak prudkých, že se člověk pořád bojí, aby z koně zase nespadl. Na některých vzdušných úsecích se dělá člověku mdlo z výšky, mne k tomu dohnalo asi špatné jídlo ze včera a je mi tak mdlo dvojnásob. Necítím nohy, necítím zadek, křečovitě držím v rukách sedlo. Tohle snad nepřežiju! Ještě mi dají koně jménem Tygr. A pak to přichází. Větev, kterou kůň bezpečně podjíždí, mě strhává ze sedla. Kůň ne a ne zastavit, zatímco já visím na větvi a následně letím na zem. Kůň jde, jakoby nic dál a nemůžu ho dohonit, abych znovu nasedl. Scénka jako z grotesky. Z představy romantického výletu v koňském sedle se nakonec stal nejextrémnější počin v Ekvádoru.