London by night

Metro v noci

Internet sebevědomě tvrdil, že v centru Londýna se dá najít nocleh za 12 liber. Kdyby na to přišlo byl jsem ochotný obětovat i o tři  libry víc. Je jasné, že nejsem ve své oblíbené Asii, abych smlouváním snížil cenu někdy až o polovinu. Nepříliš půvabná, ale o to kypřejší (což je v rámci „politické korektnosti“ jen jiný výraz pro „nezdravě obézní“) černoška zabírající v informacích jednou půlkou zadku dvě poloviny židle mě ujistila, že za takovou cenu nikde v okolí nocleh neseženu. Zoufalá tvář, prosebné oči. „Opravdu byste nic nenašla?“ Dostali jsme se na 56 liber, když jsem to vzdal. Libra za 27 korun krát 56… patnáct stovek za nocleh nedám, koneckonců cestou zpět se vyspím v buse a nebude to první prošlapaná noc bez spacáku v cizím městě. Třeba se seznámím s nějakým pasákem a rozšířím si portfolio historek.

Základ správného bezdomovce je mít lístek na metro. Nejlépe celonoční. Jelikož moje angličtina nepatří mezi nejlepší a systém jízdenek a slev v londýnském metru mezi nejpřehlednější, nakonec mi s koupí pomohli polští hostující dělníci, tedy jasně řečeno „guest worker“ alias gastarbeiter. Jako správný Ostravák nemám s polštinou žádný problém a opět se ukázalo, že kolik řečí znám (alespoň povrchně), tolikrát jsem člověkem (byť jenom povrchním). Jízdenka se coby cena – výkon se ukázala jako nejvýhodnější, ovšem metro nejezdí celou noc a turnikety člověk neoblafne. Nicméně i tak jsem projel hezkých pár desítek kilometrů londýnského podzemí, zajel na periferii a poměrně brzy přestal trpět pocitem nejistoty, když nastoupil černoch černý jako pánská bota do tanečních, Ind s turbanem nebo indonéská pomocná síla s kýblem a několika saponáty.

Londýn je opravdu velmi kosmopolitní město, takže o cizince s různou barvou kůže tady není nouze. Se vzdáleností od centra a přibývající nocí se měnilo osazenstvo vagonů, ale nic nenasvědčovalo tomu, že bych měl být opatrnější, než obvykle.  A najednou tady byla zavíračka, bylo nutné podzemí opustit a vydat se do ulic. Bez jakéhokoli konfliktu. Kdo si myslí, že složí pod rouškou tmy hlavu někde v křoví, tak má smůlu. Parky se totiž taky zavírají. Nevím kolik kilometrů jsem nakonec prochodil, hodinu po půlnoci fotil kolem Tower bridge hoďku spal na lavičce nedaleko Temže a při východu slunce se mi podařilo sluníčko fotograficky chytit do skleněné koule už zhasnutého pouličního osvětlení.

Kew je na metru

Novinářský průkaz mi umožnil vstoupit do Kew Garden zdarma, což mě potěšilo. Vzpomínka na tiskovou zprávu s názvem New Genus of Self-destructive Palm found in Madagaskar z propagačního oddělení této zahrady mě znovu, (pokolikáté už?) pobavila. Psalo se v ní, že palma po odkvětu zajde děsivou smrtí“ (macabre death). To bylo sousto pro pisálky, kteří zprávu citovali nejen v Česku, aniž jim došlo, že takových rostlin, které po odkvětu zajdou, je celá planeta. Takhle „páchají sebevraždu“ každoročně všechny jednoleté rostliny.

Očekávání byla veliká a nutno říci, že zahrada nezklamala.  Palmový skleník se dokonce v podzemí pochlubit mořskými akvárii a konečně jsem viděl na vlastní oči jak rostou kakaové boby. O orchidejích či sukulentech ani nemá smysl mluvit, bylo jich prostě… hodně a abych ukojil své tužby v dárkové prodejně, k tomu bych potřeboval bankovní úvěr. Jen za jednu z knih bych dokázal u pokladny nechat víc, než za několik noclehů. Botanická zahrada snadno dosažitelná metrem, stanice se inteligentně jmenuje Kew Garden. Stejně tak nezklamalo ani přírodovědné muzeum s Darwinovým centrem a mnou tak toužebně očekávaným Diplodocusem. Jen ta únava. Holt už teď je mi jasné, že pokud se do Londýna někdy vrátím, tak vím, kam znova zajít.

Topi Pigula absolvoval širokou škálu povolání: od kuchaře na horské boudě až k postu pedagogického pracovníka. Pracoval jako reportér Koktejlu, nyní je šéfredaktorem časopisu Travelfocus a stálým spolupracovníkem cestovatelského portálu HedvabnaStezka.cz.

Topi vede také kurzy digitální fotografie (více info na www.topi-photo.cz). Nejbližší fotokurz „Jak na kytku – základy botanické fotografie“ – proběhne 3.9.Pojďme si přiblížit pár tipů a triků v terénu – nejspíše na přírodní památce Chrašická stráň u Chrudimi. 

export_hs_gallery