Vilnius Noční přejezd ze St. Peterburgu až do Litvy, dlouhý 950 kilometrů, se nám ještě protáhl o sedm hodin čekání na ruských hranicích. Nebylo před námi sice ani deset aut, ale ruské celnice bez úplatku očividně nikam nespěchaly. Do Vilniusu jsme proto značně unaveni dorazili později, než jsme původně předpokládali.
Podle legendy založil Vilnius kníže Gediminas v roce 1320 na základě svého prorockého snu. Gediminasův hrad s vlajkovou věží je dodnes viditelným symbolem, tyčícím se nad městem.
V průběhu následujících staletí se o Vilnius neustále tahaly Polsko a Rusko, takže v době vyhlášení nezávislého litevského státu v roce 1919 leželo toto historicky hlavní město Litvy dokonce na polském území.
Před druhou světovou válkou patřilo zdejší Židovské město k nejvýznamnějším na světě. Během německé okupace však téměř všichni Židé zahynuli ve zdejším ghettu a sovětská vláda v následujících letech zlikvidovala i jejich hřbitovy a náhrobky použila k vydláždění cest.
Centrem Vilniusu je Katedrální náměstí. Katedrála byla postavena na místě původní dřevěné stavby ze 13. století, její dnešní klasicistní podoba pochází z poslední přestavby v letech 1783 až 1801. Tři bronzové sochy na jejím štítu představují sv. Helenu, sv. Stanislava a sv. Kazimíra. V době sovětské okupace byly sundány a katedrála sloužila jako obrazárna.
Kaple sv. Kazimíra, nacházející se v její boční lodi, byla postavena v barokním stylu v letech 1623 až 1636. Pod kaplí je umístěna hrobka Alexandra Jagellonského, jediného velkoknížete, pohřbeného ve Vilniusu.
Prezidentský palác býval původně rezidencí generálních gubernátorů. Roku 1812 v něm bydlel Napoleon a po jeho vyhnání si zde zřídil hlavní stan maršál Kutuzov.
Vilniuská univerzita byla založena již v roce 1579. Její areál tvoří několik budov, vzájemně propojených nádvořími. K jejich stěnám přiléhá také Kostel sv. Jana.
Staré město se rozkládá v okolí ulic Pilies a Didioji gatvé.
Kostel sv. Anny je nádhernou ukázkou litevské gotické architektury. Postaven byl v 16.století ze 33 druhů červených cihel. S kostelem sv. Anny je těsně svázán další gotický kostel a klášter mnichů řádu sv. Bernarda. Ten byl postaven také v 16. století a před tímto komplexem stojí socha Adama Mickiewicze.
Radniční náměstí bývalo dlouho hlavním městským tržištěm. Radnice zde stála již v 15. století, klasicistní podobu dostala koncem 18. století, později zde bylo divadlo a nyní je to Litevské umělecké muzeum.
Nejstarším barokním kostelem ve Vilniusu je Kostel sv. Kazimíra, který byl postaven jezuity v letech 1604 až 1615. Za cara byl přeměněn v ortodoxní kostel sv. Mikuláše a za sovětské vlády zde bylo zřízeno Muzeum ateismu.
Ruský ortodoxní chrám Ducha Svatého pochází ze 17. století, jeho vnitřní výzdoba a ikony jsou však nově zrestaurovány. Chrám je zasvěcen třem mučedníkům ze 14. století – sv. Antonovi, sv. Ivanovi a sv. Eustaciovi. Jejich těla v překvapivě zachovalém stavu můžeme uvnitř také spatřit. O Vánocích a Velikonocích je zdejší mnichové dokonce převlékají.
Hned vedle Chrámu Ducha Svatého stojí barokní Kostel sv. Terezy a ulice dále ústí do Jitřní brány (Aušros Vartu). Jitřní brána pochází ze 16. století a zachovala se jako jediná z původních devíti bran, jimiž se vcházelo do města. Bočním schodištěm lze vystoupit do kapličky, postavené přímo nad branou, v níž je umístěna ikona Panny Marie, pocházející ze 14. století. Tento obraz patří k nejposvátnějším modlám místních věřících.
Na ulici Kalinausko gatvé stojí pomník Franka Zappy. Sloup s bystou je 4,2 metrů vysoký a odhalen byl v prosinci 1995. Jedná se o jediný pomník Franka Zappy na světě. Paradox je v tom, že Litvu tento hudebník nikdy nenavštívil.
Při pohledu na panoráma města vidíme kromě Gediminasova hradu také vrchol Tří křížů. Tyto bílé kříže tady podle legendy stojí od 17. století na památku tří ze sedmi františkánských mnichů, kteří zde byly ukřižováni, zatímco zbývající čtyři byli vhozeni do řeky Vilnia. Za sovětské okupace byly kříže samozřejmě strženy a znovu obnoveny byly po roce 1989.
Trakai
Litva je zemí jezer. Nachází se jich tady přes 3000 a často jsou součástí národních parků. Jedním z nich je národní park Trakai, ležící 27 kilometrů západně od Vilniusu. Většina návštěvníků sem ovšem míří zejména kvůli hradu, nádherně položenému právě na ostrově uprostřed jednoho z místních jezer.
Vodní hrad Trakai byl vystavěn v 1. polovině 14. století na obranu proti Řádu německých rytířů. Vybudoval ho kníže Gediminas a sídlil zde také velkokníže Vytautas. Ten vedl polsko-litevská vojska v červenci roku 1410 v rozhodující bitvě proti křižákům u Grunwaldu. Historie Litvy je tak spojena i s našimi dějinami, protože se předpokládá, že právě tady přišel o své první oko Jan Žižka.
Na ostrov se lze dostat po lávce, která jej spojuje s pevninou. Uvnitř hradu se nachází expozice mincí, hodinek, erbů a dalších předmětů, na nichž je znázorněna jeho historie.
Kaunas
Kaunas je druhým největším městem Litvy a mezi světovými válkami byl dokonce městem hlavním.
Pěší zóna začíná u Kostela archanděla Michaela, patrona litevských vojenských sil. Postaven byl v roce 1893 v neobyzantském slohu a uvnitř se nachází neobvykle umělecky moderně ztvárněná křížová cesta.
Pěší zóna je dlouhá 1,7 kilometru a navazuje na ni Vilniuská ulice. Obchůdky, cukrárny a kavárničky jsou zde umístěny v zrekonstruovaných kupních domech z 15. a 16. století. Na konci ulice stojí Katedrála sv. Petra a Pavla. Postavena byla v roce 1412 a jedná se o největší gotickou stavbu v Litvě. I když později prošla barokní přestavbou, gotický tvar oken zůstal zachován.
Ukázkou světské gotiky je cihlový dům Perküno namas z přelomu 15. a 16. století, zvaný též „Ďáblův dům“. Jeho architektem byl Benedikt Ried, který také vedl vladislavskou přestavbu Pražského hradu. Přímo u řeky pak stojí Kostel sv. Vytautase, který byl postaven v roce 1402 a přestavěn v 19. století.
Radničnímu náměstí dominuje barokní radnice z konce 18. století, která bývá pro tvar své věže nazývána „Bílá labuť“. Dnes se zde především konají svatby. Jižní stranu náměstí pokrývá budova, která sloužila v letech 1666 až 1739 jako jezuitská kolej.
Budovy Kaunského církevního semináře využívala za sovětské éry KGB. Ulička za ním nás již dovede ke hradu a kostelu sv. Gertrudy.
Kaunský hrad pochází z 11. století a v roce 1362 se tady odehrála velká bitva s křižáky.
V Litvě jsme se už cítili skoro jako doma. Zjistili jsme, že lepší než komolit naše slova ve snaze, aby zněla více rusky, je, když každý mluvíme svou řečí a perfektně si rozumíme. Litevci dokonce přijali do svého písma diakritiku po vzoru češtiny.
Doma ale ještě nejsme – k tomu nám zbývá ujet posledních pár set z celkového počtu 4150 kilometrů.
Převzato z www.kasp.cz
