Lijiang je malé město v krásném údolí na samé hranici Tibetu. Nás zajímá zejména starý Lijiang, který je oddělen od nového Lví horou. Staré město bylo bohužel v r. 1996 silně postiženo zemětřesením.
Zemětřesení na druhé straně upoutalo na Lijiang pozornost světa. Následující rok byl Lijiang zařazen na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO a do jeho rekonstrukce byly investovány nemalé peníze. Méně příznivou stránkou věci je to, že se stal během posledních několika let jednou z nejoblíbenějších a nejnavštěvovanějších destinací Číny, a tak zejména v letních měsících není malé městečko schopné zajistit enormnímu množství návštěvníků pohodlnou prohlídku a služby. Místní vláda se to snaží řešit tím, že v okolí buduje repliky starého města.
Lijiang je střediskem národnostní menšiny Naxi (Na-si), k níž se hlásí necelých 300 000 potomků tibetských kočovníků, kteří se usadili v úrodných údolích provincií Yunnan (Jün-nan) a Sichuan (S’-čchuan). Někteří žijí dodnes v matriarchální společnosti, což se projevuje například i v jazyce místních obyvatel. Děti žijí v domě matky i v dospělosti, muži docházejí do domu svých vyvolených pouze na noc. Děti patří matce, stejně tak všechen majetek. Otcovství se nepřikládá zvláštní význam. S kulturou menšiny Naxi se můžeme seznámit v Muzeu kultury Naxi a na různých hudebních a divadelních představeních.
Historie města sahá do 13. století, do období nájezdů Mongolů, kteří si zde při tažení na jih zbudovali vojenské ležení. Do této doby se datuje jedinečná architektura starého města umocněná spletí křivolakých uliček a vodních kanálů proplétajících se mezi malebnými dřevěnými a kamennými domky. Nejvýstavnější stavbou starého města je palác rodiny Mu, rozsáhlý areál nádvoří a zahrad, v němž sídlil po pět set let rodinný klan vládnoucí Lijiangu. Další stavbou, která jistě zaujme mnohého turistu, je věž Wangulou, údajně nejvyšší dřevěná stavba v Číně. Nachází se v parku nad Lijiangem a poskytuje téměř letecký pohled na střechy starého města.
Okolí Lijiangu
S životem i zvyky kultury Naxi se můžeme setkat zejména v okolních vesničkách a v odlehlejších místech oblasti, i když s rozvojem moderní čínské společnosti se začínají pozvolna měnit i tradiční zvyky této národnostní menšiny. Jednou z takových vesniček nedalo města Lijiang je Baisha (Paj-ša), kde nás určitě zastaví starý lékař, doktor Ho, místní léčitel a bylinkář, jenž pomocí rostlin z okolních hor dovede údajně vyléčit i leukémii.
Cestou si můžeme prohlédnout také dva malé buddhistické kláštery, které se pomalu vzpamatovávají ze šoku kulturní revoluce. Na cestě nás, pokud počasí dovolí, bude provázet kulisa sněhové čepice Sněžné hory nefritového draka, jež se bude ve výšce 5596 m n.m. vypínat nad našimi hlavami. Tento výlet je také možné absolvovat na kole, a vychutnat si tak daleko silněji okolní krásnou krajinu.
Asi dvě hodiny cesty od města Lijiang se nachází jedna z čínských i světových přírodních zajímavostí – soutěska Tygřích skoků. Rokli si prorazila Sněžnými horami nefritového draka Dlouhá řeka, která se zde podle barvy usazujícího se písku na jejích březích nazývá Jinshajiang (Ťin-ša-ťiang) – řeka Zlatého písku. Řeka se ve třech kaskádách (skocích) proplétá v asi dvacetikilometrovém úseku mezi dvěma vrcholky zmíněných hor, které se tyčí 3900 metrů nad korytem řeky, a vytvářejí tak jednu z nejhlubších roklí na světě. Podél pravého břehu řeky vede asi tři kilometry dlouhý vyhlídkový chodník, díky němuž se turisté dostanou k tzv. „prvnímu skoku“, který nabízí velkolepou podívanou na divoce se valící vody.
Zpracováno ve spolupráci s China Tours.
