Libor Uher: Když má hora dobrou náladu

Libor Uher patří k uznávaným horolezcům. 20. července 2007 vystoupil na vrchol K2. Krásu hor poznal poprvé při vysokohorské turistice se svým švagrem. Brzy ale zjistil, že mu turistika nestačí a svou touhu zdolávat nejvyšší vrcholy zpečetil vstupem do Horolezeckého oddílu Frýdek-Místek. Vedle hor je jeho druhou vášní horské kolo, na kterém se pravidelně účastní MTB maratonů. V roce 2004 se stal mistrem ČR v extrémním závodě jednotlivců – Jesenický tvrďák.

Emoce po náročném výstupu již opadly. Vynořilo se mnoho gratulací, ale i pochybností. Jak hodnotíte svůj úspěch s odstupem času?

Pořád stejně. Byl to úspěch celé expedice, a já měl to štěstí, že jsem se dobelhal až na vrchol. Bylo to na krev!!  Měl jsem hodně štěstí a jsem rád že si mě hora nenechala u sebe a pustila mě dolů. Jsem jí za to strašně vděčný. 8 dní ve stěně při pátém pokusu a z toho 6 dní nad 7000m.!! PSYCHO s.r.o.  Myslím že jsem pochopil, proč tam tak dlouho nikdo z Čechů nebyl.

Těsně po úspěšném výstupu jste řekl, že byste do toho již znovu nešel. Změnilo se na tom něco?

Ne, nic se na tom nezměnilo!! A proč taky, když už jsem tam byl  :-))

Vrchol K2 je opravdu nesmírně těžký a to, co se o ní říká nevzniklo jen tak náhodou. I když já to nemám v podstatě s čím srovnat, nikde jinde než na K2 jsem nebyl. Na podruhé to prostě vyšlo.

Jste teprve druhým českým horolezcem, který K2 zdolal. Před Vámi se to podařilo dvakrát Josefu Rakoncajovi v letech 1983 a 1986. To je před více jak 20ti lety. Lze Váš výstup porovnat s těmi, které se podařily jemu? Myslíte si, že s dnešním moderním vybavením je to snazší?

Těžká otázka!!! Nevím, nikdy se to nedá seriozně posoudit, pokaždé jsou jiné podmínky, počasí atd. Jednou jdete po tvrdém firnu, jindy se boříte po pás ve sněhu. Někdy máte na výstup týden azuro a jindy pouze 3 dny, takže je to velice neobjektivní. Navíc my jsme lezli jinou cestou než Jožka. Ale nesporné je, že materiál je čím dál lehčí,  výbava kvalitnější, boty jsou teplejší, přibývá nejmodernější technika, GPS, satelitní telefon, přesnější předpověd počasí, takže obecně se dá říct, že čím starší datum, tím větší problém a výkon. Nechápu ty dravce, co lezli v padesátých a šedesátých letech. To byli teprve Týpci!!

Všechny vysoké hory světa se nachází pro nás v exotických destinacích. Stihnul jste při přípravě výstupu vnímat také odlišnosti kultury a krajiny Pákistánu? Je pro Vás cestování dalším rozměrem expedice nebo je to spíše nutnost?

Je to nádhera poznávat nove oblasti, národy, kulturu, zvyky, jazyk, prostě fantastické, tohle nevymyslíííšššš.  Některé věci nechápeš, jiné tě naprosto fascinují! To je možná ještě zajímavější než samotné lezení v horách! Když na to příjde, tak ty vysoké hory jsou vlastně všechny stejné.

Ve čtvrtek zemřel Sir Edmund Hillary. Legenda mezi horolezci. Měl jste možnost se s ním někdy setkat? Jak vnímáte jeho dobytí Everestu i jeho pozdější práci pro zlepšení podmínek šerpů a obyvatel Nepálu?

Ne. Nikdy jsem ho neviděl! Byl to mimořádný člověk a veliká osobnost.

Nejširší nabídku průvodců a map Pákistánu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

K2 je považovaná za nejtěžší osmitisícovku. Vybrala si už více než 50 životů. Sám jste během svého výstupu tuto smutnou stranu poznal. Neměl jste tváří v tvář hoře pocit, že jen ona nakonec rozhodne, kdo dojde na vrchol a kdo se vrátí zpět?

Asi s tím mohu jen souhlasit!! Jen bych upřesnil… Těch mrtvých je daleko více!! přes 250 lidí zahynulo na K2 při cestě k hoře nebo při pokusu o výstup ve stěně. Těch 60 mrtvých jsou jen ti, co stanuli na vrcholu a už neslezli. Takže z těch 268 lidi  co byli na vršku 60 lidí umřelo při sestupu. K2 má největší procento mrtvých na počet vylezených!! Asi tak.

Máte tedy z K2 ještě respekt, když se Vám ji podařilo „pokořit“?

Jaképak pokořit ??!!!!!!! To slovo úplně nesnáším!!! Jak můžete horu pokořit, když si Ona s váma dělá co chce. Hraje si s váma jako kočka s myší a když se umíní, tak si vás jednoduše vezme celého a nemáte šanci to jakkoli změnit. Na vršek můžete být laskavě vpuštěn se podívat na několik málo minut jen když má zrovna dobrou náladu. A jako že náladu k tomu, aby jí někdo šímral po temeni hlavy má tak jeden až dva dny v roce!!! Jsou roky, kdy nahoru nepustí vůbec nikoho a když se k ní chováte až příliš sebejistě, nedá vám ani šanci nastoupit do stěny!

Během sestupu jste prožil krušné chvíle. Máte pocit, že to bylo to nejhorší, co jste kdy prožil, úplné dno?

Ano.

Který okamžik byl pro Vás nejhorší?

Nevím, nedokážu to přesně rozlišit, bylo jich hned několik! Snad okamžik, kdy se otočil můj poslední spolulezec Radovan Marek. Měl jsem asi jen 2 minuty na rozmyšlenou. Nebo když jsme se motali v mlze s Američany v lavinézním svahu pod čtverkou pří sestupu na Abruzzi. Ale asi nejhorší bylo, když mi začal kolabovat Chris ve stanu v trojce a já na sobě cítil, že se se mnou taky něco dějě. To jsem se bál asi nejvíc, že když mi umře tak tam skončím s ním ve stanu. Nevím jestli bych trefil cestu?!

Nemyslíte si tedy, že horolezectví je dost riskantní sport?

Myslím, že Ano!!

A co si o tom myslí Vaše manželka? Nedostal jste doma zákaz podnikat podobné expedice?

🙂

Co tedy plánujete dále? Budete zatím spíše zpracovávat své dojmy a zážitky třeba do podoby knihy? Nebo už jste rozběhnul přípravy další expedice?

Obojí. Chtěl bych do léta stihnout sepsat všechno to, co jsem prožil a dokud to mám v hlavě  nějakým způsobem to dostat na papír,  ale je to těžké!!!  Život jde dál a čeká mě další práce.  🙂