Lezení v Laosu? Bacha na pavouky!

Přecházíme most nad tmavě zbarvenou řekou Nam Song a míříme pryč z centra malého laoského městečka jménem Vang Vieng. Prašná cesta vede mezi křiklavě zelenými rýžovými políčky a asi po kilometru se po pravé straně objeví dřevěná cedulka s nečitelným nápisem.

Podle instrukcí místních by se právě tudy mělo jít k lezeckému sektoru Pha Deng Mountain. Šlapeme po malinké pěšince a přelézáme ploty z bambusu, až se cesta změní ve vyschlé řečiště. Poslední úsek vede po velkých kamenech hustou džunglí. Cíl jen tušíme podle cinkajících karabin a vzdálených hlasů.

Lezení s výhledem

Nádherná převislá skála je posetá borháky a hlavně plná krápníků, na které by v Čechách lezce nenechali ani podívat. „Hello,“ zdraví nás s nadšením sympatický laoský mladík, který vede lezecký kurz pro dvě Američanky. Oči se mu rozsvítí v okamžiku, kdy podle vybavení poznává, že nejsme jen další zákazníci ale v jeho očích „profesionálové“.

Taháme si první cesty na rozlezení a obdivujeme nejen kvalitu jištění, ale i neolezenou vápencovou skálu. Všechny cesty jsou schované pod převisem, a tak i když začne pršet, je pořád co lézt. Najdou se tady jednoduché pětky, které slouží především lezecké škole, ale i pár opravdových perliček. Bavíme se hlavně u názvů. Najdete tu cestu „Tlustý Ježíš“ i „Pepřený tygří steak“.

Nejširší nabídku průvodců a map Laosu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Netopýra k svačině

Za chvíli se k nám přišourá onen lezecký instruktor. U své svačinky, plněného netopýra a lepivé rýže, nám vypráví, jak se k lezení dostal. „Kdysi jsem dělal instruktora kajakáře. Byla to nuda a malý plat. Když mi pak šéf nabídl, že můžu učit lezení, neváhal jsem, i když jsem lézt neuměl!“ usmívá se: „navíc tak lépe můžu přispívat rodičům na výchovu sourozenců.“

Další dny testujeme jiné sektory rozeseté v různých vzdálenostech od Vang Viengu. Asi desítku cest najdeme na Sleeping wall, další dvacítku v Secret Canyonu a vícedélky třeba na Tuber’s Paradise Wall. Okolí městečka je ale poseté skálami, a tak tady každý rok přibývají nové a nové lezecké sektory. Chcete-li stavět vlastní cesty, v Laosu máte příležitost. Zatím je nejúspěšnějším stavěčem Němec Thomas Wenk, autor jednoho z posledních průvodců.

Nebezpečí?

Ostré kameny rozeseté v džungli, občasní hadi a celkově neprostupný terén dá někdy lezcům zabrat ještě dříve, než se octnou na stěně. Tím to navíc nekončí. Daní za lezení v takto výjimečných místech jsou třeba rozměrní pavouci a štíři číhající v některých dutinkách na první pohled vypadajících jako luxusní chyty.

Za lezením se do Laosu vyplatí jezdit s myšlenkou prozkoumat i lezecké terény v Thajsku nebo severním Vietnamu. Lákadlem je ale i celé okolí Vang Viengu, který je jakýmsi centrem outdoorových aktivit v Laosu.  Okolní hory nabízí zajímavé cyklistické terény, hory jsou provrtané jeskyněmi, řeka Nam Song je vhodná nejen ke sjíždění na kajaku, ale i na starých traktorových duších.