Let do Austrálie a první dojmy

Na malinkém ostravském letišti s moderní vstupní halou nás přivítala příjemná slečna Lucie ze společnosti CCA, která nám předala letenky Ostrava-Vídeň-Ostrava. Odbavení proběhlo nečekaně hladce, i když jsme očekávali problémy. Naše zavazadla svou hmotností nesplňovala totiž dané limity. Odbavovací personál byl dokonce tak ochotný, že jsme mohli dodatečně ještě přemístit zapomenutý sprej na řetěz z příručních zavazadel do velkých krabic, která už byla odbavena a určena do zavazadlového prostoru. Letadlem SAAB 340 společnosti Centrál Connect Airlines jsme se během 40 min přesunuli do Vídně. Tam jsme museli asi 3 hodiny čekat na další let. Přestávku jsme strávili baštěním domácích řízečků od maminky. Mimo jiné jsme v letištní hale potkali expremiéra Paroubka – tušíte dobře, byl na rozdíl od nás ve smokingu a bez kola!

Z Vídně jsme odlétli kolem 21. hodiny s leteckou společností Korean Air.

Let do Jižní Koreji trval cca 9,5 hodiny. Více než pětihodinové čekání na obrovském luxusním letišti v Soulu si Renča krátila malováním vlastního korejského vějíře, který poté věnovala naší skvělé hostitelce v Perthu.

Ze Soulu vedla naše cesta dále do australského Sydney. Tady jsme tušili velké trápení při odbavování. Australské předpisy jsou totiž hodně přísné a téměř nic se nesmí dovážet. Hlavně ne žádné jídlo, rostliny, hlína a nic živého. Od jednoho člena celní kontroly jsme se dozvěděli, že budeme muset pravděpodobně celá kola vybalit a nechat je desinfikovat. Zděsili jsme se!

Nakonec ale vše proběhlo strašně jednoduše a celníci se spokojili s naším prohlášením, že kola jsou čistá. Osobní odbavení též proběhlo bez problémů.

Z mezinárodního letiště jsme se pak přesunuli na vnitrostátní, což znamenalo několik kilometrů autobusem. My ale nevěděli, že je placený a australské dolary jsme žádné ještě neměli. Jedna milá cestující nám ale strčila do ruky 10 AUD na jízdenky a řekla: „Present for you“. A zmizela v davu, aniž by si od nás vzala EUR, která jsme jí nabízeli. Na vnitrostátním letišti už bylo klidněji. Prozřetelně jsme všechna zavazadla označili štítky s adresou a telefonem našich perthských hostitelů. To se ukázalo jako skvělý nápad!

Nejširší nabídku průvodců a map Austrálie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Oficiální štítky australské aerolinky se totiž následně odlepily. Na základě těch našich byla pak naše hostitelka Janet kontaktována, zda zavazadla jsou určena opravdu do Perthu. Náš poslední let se společností Virgin Blue trval asi 5 hodin a i když jsme měli místo povolených 20+7 kg celkem asi 35+8, nikdo po nás naštěstí žádné peníze navíc nechtěl.

Západní Austrálie nás přivítala velmi chladným počasím (13°C) s dost nepříjemným deštěm. Kdo by to čekal? Měli jsme si snad vzít místo plavek a opalovacího krému goretexovou bundu a beranici? No uvidíme. Na letišti v Perthu už na nás čekali Janet a Don Cheesemanovi, kteří se o nás báječně starají. První dva australské dny trávíme aklimatizačním spánkem, smontováváním kol, částečnými nákupy zásob potravin a vyřizováním dalších důležitých věcí. Malinko jsme si prohlédli i samotné hlavní město západní Austrálie – Perth, kde nás zaujal především úžasný Kings park plný nádherných vzrostlých stromů všech možných druhů a místy s absolutně neporušeným biotopem australské buše.

Co nás zaujalo a překvapilo a s čím se u nás běžně nesetkáváme?1) místo vrabců tu všude létají krásní červenozelení papoušci2) jezdí se tu vlevo – no to bude ještě oříšek se tomu přizpůsobit3) jsou tu víceméně samé jednopodlažní domky4) člověk si zde připadá jak v botanické zahradě – všude kolem samé palmy a další nám nevšední dřeviny5) školáci zde mají školní uniformy – že by pozůstatek anglického školství?Zítra ráno (pátek 28.9.) vyrážíme směr Pinacles, severně nad Perthem. Pevně doufáme, že se počasí umoudří. Zatím spíše prší, což nám moc australské počasí nepřipomíná. Jsem si ale jist, že později v poušti budeme na déšť ještě rádi vzpomínat.Prozatím se s vámi loučíme a brzy se zase ozveme.