Lesk a bída albánského města Skadar

Nasedáme na autobus a připravujeme se na albánskou exotiku v podobě města Skadar. Cestou se nám naskýtají krásné výhledy na jezero a okolní hory, jakmile však překročíme hranici, ocitáme se úplně v jiném světě. Všude jsou vidět zbořené nebo napůl postavené domy, ve vesničkách pasou starší lidé, oblečení v jednoduchých tradičních krojích, krávy a ovce, obdělávají zahrádku, nebo jen tak posedávají. Připravujeme se na pořádné dobrodružství.

Zážitky na každém rohu

Po příjezdu do Skadaru čekáme, že se na nás vrhnou děti s prosbou o nějaké to euro, ale jsme na omylu. Nikde nikdo, jen pár snaživých obchodníků se nám snaží nabídnout své ubytovací služby. Pokoj za 10 euro za osobu a noc odmítáme, jak ale později zjišťujeme, levněji se zde ubytovat nedá. Volíme tedy hostel Mi Casa Es Tu Casa, který je velice nakloněn všem cestovatelům a můžeme ho vřele doporučit.

Dalším nezbytným krokem, který činíme ihned po příjezdu, je nákup zdejší měny Leky. Jelikož je pozdě večer a banky už jsou zavřené, jdeme se poptat do jedné z cestovních agentur. Slyšeli jsme totiž, že zde turistům smění každý na potkání. A taky že ano. Pán za přepážkou bez váhání vytahuje peněženku s tím, že nám bez problémů rozmění a hledá na internetu aktuální kurz.

Jelikož jsme opatrní, necháváme si směnit pouze malou částku. Druhý den však s překvapením v bance zjišťujeme, že ta nabízí mnohem méně výhodný kurz a tak se nám večerní dobrodružství vyplácí. Nákupu měny u místních se tedy určitě neobávejte, vždy si však raději zjistěte alespoň orientační kurz.

Nejširší nabídku průvodců a map Albánie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Taje a krásy města Skadar

Skadar je jedním z nejstarších evropských měst a pátým největším městem v Albánii. V roce 1979 bylo poničeno zemětřesením a dnes je z něj vzkvétající centrum obchodu a umění. V ulicích panuje čilý ruch a na každém kroku narazíte na restauraci s kompletním menu, jehož hlavními lákadly jsou ryby, různé úpravy jehněčího či telecího masa a množství salátů. Kromě kulinářských zážitků si můžete všimnout zajímavých kulturních odlišností doslova na každém kroku.

Volně pobíhající psi, kteří mnohdy tvoří smečky, mezi kterými vládne bojovná atmosféra, zde nejsou výjimkou. Lidem se však většinou straní a tak se jich nemusíte příliš obávat. Rovněž se nelekejte, když vám při procházce městem nějaký řidič automobilu nabídne odvoz do jiného města. Místní obyvatelé si takto snaží přilepšit. Raději je ale odmítněte. Autobusem nebo tak zvaným „furgonem“ (minibus) se dá většinou dopravit levněji a bezpečněji.

To, že v Albánii není zrovna nejlepší ekonomická situace, je vidět i na skupinkách postávajících lidí, kteří přímo na chodníku prodávají vše možné i nemožné a vytváří tak jakýsi malý soukromý trh. A výjimkou nejsou ani úsměvné jedno druhové prodejny, třeba pouze se samými televizními ovladači, či roztodivná vozítka, která by v našem silničním provozu neměla šanci. Všudypřítomné odpadky a občas i nějaký ten slum, jehož obyvatelé vás ale nebudou nijak obtěžovat, pak dokreslují celkový obraz současné Albánie.

Starodávná pevnost a největší jezero

Pouhých pár set metrů od centra se rozkládají pozůstatky pevnosti Rozafa. Kdysi strategický hrad ze 3. století př. n. l. leží na kopci, ze kterého si můžete vychutnat krásný výhled na celé město, Skadarské jezero i soutok řek Drin a Buna. V prostorách zříceniny se pak nachází kavárna s orientálním nádechem, kde si lze nechat připravit výbornou kávu či čaj. Od pevnosti vede cesta směrem ke Skadarskému jezeru, největší sladkovodní ploše na Balkáně.

Abyste se k němu dostali, musíte nejdřív přejít poněkud zchátralý most, na kterém rybáři čekají na své vzácné úlovky. Odměnou za to vám však bude pohled na impozantní jezero, které obývá všemožné vodí ptactvo a podél nějž se intenzivně buduje nová stezka pro pěší.

A ještě jedna dobrá rada na závěr. Pokud se budete chtít ze Skadaru dostat do Tirany, hlavního města Albánie, pak nejlepší možnou alternativou k autu je autobusová linka, jejíž jízdní řády i zastávku zjistíte nejlépe od místních. Autobusová nádraží zde neexistují, pravidelnost není zrovna silnou stránkou Albánců a autobus odjíždí většinou ve chvíli, kdy je zcela nebo téměř naplněn. Buďte připraveni i na všudypřítomné pokřikující taxikáře a řidiče furgonů, kteří takto zkouší udat volná místa ve svých vozech. Nenechte se však zlákat a zamiřte přímo ke svému autobusu. Pokud zrovna nespěcháte, je to jednoznačně nejlevnější a nejpohodlnější možnost dopravy.