Neznám krásnější místo k odpočinku na cestách než malebné městečko Leh v údolí Ladakhu. Ubytovali jsme se v zapadlém guest housu mimo centrum města. Spíme v malém, prostém, ale světlém pokojíku v přízemí. Za okny nám rostou meruňky a růže a jediným hlasem, který sem dopadá je zpěv ptáků a sem tam zahýkaní oslíka nebo zabučení krávy.
Zelenavé údolí Ladakhu se nachází skoro na konci světa, daleko za Velkým Himalájským hřebenem, mezi vrcholky Zanskarského a Karákoramského pohoří. V nejsevernějším cípu Indie, tam kde stále nejsou pevně stanovené hranice mezi Indií a Pákistánem, se rozkládá krajina, která s Indií nemá skoro nic společného. Buddhistické vyznání místních lidí, jejich tibetská tvář a zasněžené vrcholky okolních šestisícovek daly místu neoficiální název Malý Tibet. Rozkladitým údolím pak protéká řeka Indus a na jejím břehu spočíná městečko Léh.
Daleká cesta do Himalájí
Cesta po zemi je skoro nekonečná. Z Dillí nám trvala pět dní, včetně jednoho dne na odpočinek. První den vlakem do Kalky a pak s přestupem na úzkokolejku do Shimly, druhý den busem do Manali. Tam jsme nechali odpočinout našim opruzeným pozadím z dlouhé cesty. Následovala dvoudenní a velmi nepříjemná jízda místním busem bez tlumičů z Manali do Lehu s přespáním v Keylongu.
Každou chvíli jsme projížděli nějakým průsmykem, takže jízda nebyla plná jen samých zatáček, ale také stálého klesání a stoupání. Krajina byla často monotónní, jen šedivé hory opředené oblakem prachu, který vířil náš autobus. Několikrát jsme projížděli kolem šedavé řeky, která se zařezávala hluboko do himalájské skály. Nám se pak otevíral dechberoucí pohled z ptačí perspektivy dolů do údolí. Někdy nám ale nebylo do zpěvu a pevně jsme se modlili, aby náš řidič nebyl žádný závodník.
Tashi Delek – nejlepší vývařovna v Ladakhu
Po příjezdu do Lehu jsme šťastnou náhodou narazili na tibetskou restauraci Tashi Delek v modrém hábitu na Fort Road. Tady jsme si uvědomili, že indická a tibetská kuchyně je naprosto odlišná. Dalo by si snad i říci, že tibetská kuchyně je mnohem pestřejší než indická. Soused od vedlejšího stolu nám říkal, že výběr z obsáhlého jídelníčku není nikdy špatný. Skoro se tomu nechtělo věřit, ale po první dobré zkušenosti jsme zašli opět na něco nového a vždy jsme byli mile překvapeni jak dobře a levně vaří.
Vybíráme z nabídky:
Mixed Chowmein (45 rupií) – Smažené nudle s vajíčkem, zelím, hráškem, houbami a mrkví. Veg. Cheese Momo Steam (40 rupií) – deset cca 6-7 cm knedlíčků vařených v páře naplněných zeleninou a sýrem. Veg. Manchurian (45 rupií) – zeleninové křupavé koule v husté dobré omáčce. Egg Sizzler (80 rupií) – Velmi dobrá směs nudlí, rýže, brambor, květáku, křupavých zeleninových koulí, další nakrájené zeleniny a vaječné omelety je servírovaná v horké kamenné misce s dřevěným podnosem. Garlic Potato (40 rupií) – Opečené brambory s kousky česneku a další zeleniny. To byla naše nejčastější volba.
Zelená políčka
Velmi dlouhé údolí Lehu se táhne od příkrých svahů ladakhského hřebene až po koryto řeky Indus. Celé město se vine kolem životodárného potoka, který je napájen tajícími ledovci. Voda se důmyslným systémem rozvádí po širokém údolí a tak dostane se ke každému políčku a do každé domácnosti. Rodiny ani nemusí zalévat své záhonky se zeleninou. Stačí jen přehradit jedno rameno potůčku, počkat pár minut až voda zaplaví políčko a pak vodu zas nasměrovat jinam.
V době letní sezóny od června do září je nejenom celé město plné turistů, ale místní Ladačané mají jedinou možnost připravit si veškeré zásoby na dlouhou a třeskutou zimu. Ta svými teplotami dosahuje někdy až -40 st. Celsia. Proto při své návštěvě uvidíte zelená políčka s ječmenem, zeleninou, ale i krásnými okrasnými květinami. Pokud se vydáte na samý sever města, tam kam zavítá jen málo turistů, uvidíte krásná ladakhská stavení se záhonky či malými políčky obehnanými kamennými zídkami. Krásné výhledy se vám vryjí pod kůži a vy na tato místa nikdy nezapomenete.
Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Meruňkové sady dozrávají
Kudy chodíme, tam na nás číhají meruňky v různém stavu a lákají nás k ochutnání. Na konci Main Bazaru sedí na ulici řada postarších dědečků, odříkávají jednu modlitbu za druhou, mezi prsty jim prochází dřevěné buddhistické korálky a pasivně čekají až se k nim někdo nakloní a požádá o sušené meruňky. Můžete si nabrat polosušené, sušené s peckami nebo bez pecek, lepší či horší kvality (tam si většinou vylámete zuby o kamínky) a nebo vyloupaná jadérka z pecek. Vše se bude víceméně pohybovat kolem ceny 40 rupek za čtvrt kila.
Čerstvé meruňky vám prodají přímo na Main Bazaru nebo si je zdarma natrháte ze střechy svého guest housu. Svou chuť však trochu přibrzděte. Když jich je moc najednou anebo se jí na lačný žaludek, dokáží vyvolat nesnesitelnou bolest. Jako kdyby tisíce jehliček se snažilo rozpíchat váš žaludek.
Poslední variantou zpracování meruněk jsou výborné domácí džemy nebo lassi, slazené kefírové mléko s příchutí meruněk. Neskutečná dobrota, která vám upraví žaludeční flóru. Pokud se vydáte do rodinných guest housů, je velká pravděpodobnost, že během brzkého rána shlédnete otce rodiny jak v papiňáku připravuje čerstvý meruňkový džem.
Thubstan Shanfan – místní astrolog
V okolí Lehu a v celém údolí Ladakhu se nacházím mnoho zajímavých klášterů. Vždy jednou za rok se v některém koná zajímavý festival, který trvá povětšinou dva dny. Na nádvoří kláštera se sejde mnoho poutníků z okolí (a také mnoho turistů), kteří přihlížejí barvitým tancům a démonickým maskám z buddhistické mytologie. Vše je doprovázeno břinkavou muzikou pisklavých píšťal, hlasitých činelů a bubnů. Návštěva takového festivalu je velkým zážitkem.
Problém je však někdy se správným určením data konání festivalu. Jsou sice tabulky s předpokládanými daty, ale často obsahují mnoho chyb. Během naší návštěvy Ladakhu byly již tři festivaly z tabulky pasé. Data se totiž určují podle tibetského kalendáře. Nejlepší je tedy navštívit místního astrologa Thubstana Shanfana, který spolehlivě určí, který festival se bude teprve konat. Jeho obchůdek se nachází v ulici, která je za Main Bazarem a je s ním rovnoběžná. Před vámi otevře tibetský kalendář, začne v něm listovat a rád vám poradí. Je třeba si však odchytit nějakého překladatele z ladačtiny, anglicky místní astrpolog bohužel neumí. Ale bude-li tam jeho vnučka, máte po starosti.
Woman’s Alliance – snaha o udržení kultury
Nahoře nad centrem města se nachází Woman’s Alliance. Sdružení žen, které se snaží o důstojnou prezentaci ladacké kultury a o její zachování. Od roku 1974, kdy se otevřel Ladakh turistům a kdy vznikaly první asfaltové cesty, začaly se ladačané setkávat s „moderním“ světem. Konflikt těchto dvou světů nevěštil nic dobrého.
Tradiční zemědělský systém, jehož zákonitosti děti přebíraly od svých babiček a dědečků, se začal hroutit. Rodinná soudržnost a vzájemná nezištná pomoc při sklizních začala postupně upadat s příchodem indické rupie. Místní potraviny vypěstované v horských podmínkách nedokáží cenově konkurovat dovezeným potravinám z údolí. Ve srovnání s bohatými západními turisty, kteří za jediný den utratí tolik peněz, co početná ladacká rodina za celý rok, si místní lidé začali připadat chudí a nevýznamní. Bohatá ladacká kultura začala upadat.
O dalších podobných problémech nebo tématech informuje Woman’s Alliance pomocí zajímavých filmů, které promíta ve svých prostorech pro návštěvníky každý den. Tím nejzajímavějším je „Ancient Futures“, zfilmovaná podoba knihy Heleny Norberg-Hodge (byla přeložena i do českého jazyka), se kterou se můžete setkat i osobně v Lehu. Po projekci následuje diskuze s koordinátorem a členkou „Ženského sdružení“. Existuje i možnost zapojit se do činnosti jako dobrovolník.
