Leden v Antarktidě

Vždyť kolik toho běžný smrtelník ví o životě na polární stanici?

Těžko říci, já toho například věděl dost málo. Ale není na tom moc objevného. Velký rozdíl je mezi životem na okolních stanicích a naší ministanici na Nelsonu. Zatímco ostatní stanice jsou opatřeny vším komfortem, jaký si můžete představit, včetně teplých sprch, satelitní televize a biliáru, na Nelsonu je to jinak. Je to jednak dáno kapacitou stanice, ale hlavně jejím ekologickým programem. Nepoužíváme žádné čistící prostředky, včetně mýdla a zubní pasty, naše spotřeba ropných paliv je minimální. Na Nelsonu se žije velmi skromně.

Jak jsi se na Nelson dostal? Tedy, jak jsi se zařadil mezi pár vybraných šťastlivců, jimž je umožněno okusit drsné klima Antarktidy?

Na Nový rok se v Chile konalo světové skautské jamboree. Pan Pavlíček, hlava i duše českého antarktického programu, nabídl Junáku, že jednoho skauta vezme na Nelson „na zkušenou“. Je obdivuhodné, že jedinou zárukou mé připravenosti bylo to, že jsem skautem. Doufám, že jsem jeho důvěru nezklamal. Ostatní čeští polárníci samozřejmě podstupují náročné testování.

A jak jsi se tam dostal v pravém slova smyslu?

Letecky. Vojenským speciálem z Chile. To byl zážitek. Letadlo se klepalo, jeho trup není zvukově izolován, přistávací dráha končí skalním útesem a Pacifikem.

Jaké jsou v lednu na jihu teploty?

Velmi dobrá otázka. Přátelé a příbuzní čekají, že budu vyprávět story o omrzlinách a čtyřicetistupňových mrazech. Ale v lednu je na jižní polokouli léto, a hlavně není Antarktida jako Antarktida. Jižní Shetlandy, ve kterých Nelson leží, je takovým Gibraltarem Antarktidy. To znamená nejsevernější a nejteplejší část Antarktidy. Teploty v lednu se pohybují nad nulou, ale nebezpečím jsou velmi rychlé změny počasí. Teplota klesne pod nulu, ale hlavně zesílí vítr. Pěkně nepříjemné.

Nejširší nabídku průvodců a map Antarktidy (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Jaký je na stanici denní režim, čím jsi se tam vůbec zabýval?

Slovo režim zní trochu vojensky, ale je na místě u ostatních stanic. Na Nelsonu se vstává podle toho, jak byl předchozí den náročný, pracuje se podle toho, jaké je počasí, jídlo se podává, když se posádka dohodne, že má hlad. Jsou dny, kdy kvůli větru a přeháňkám nelze vůbec ven, a dny, kdy lze vyrazit daleko do okolí, protože počasí je krásné.

Většinu mých dnů jsem věnoval údržbě stanice, konstruoval jsem plavidlo ze dvou „matylďáckých buřtů“. Práce jde velmi pomalu. Často se musí improvizovat. Jednou týdně sbíráme po celém obvodu naší oázy (území bez ledovce) vyplaveniny. Vedeme záznamy o nalezených předmětech. Moře přináší na břeh hlavně dřevo, ale i neuvěřitelné předměty, jako např. nevymydlené mýdlo. Naše záznamy slouží ke studii mořských proudů a také poskytují informace o tom, kdo moře nejvíce znečišťuje.

Další „exotickou“ činností bylo rozmísťování trosečnických balíčků na okolní ostrovy. Sirky, vařič, nůž, igelitová plachta může trosečníkovi zachránit život.

Říkal jsi, že je Česká republika zařazena do mezinárodního výzkumu mořským proudů. Jak to vypadá?

Na různých místech na světě se vypouštějí do oceánu plastové karty a čeká se, kde je moře vyplaví. Někdy je vyplaví na Nelsonu.

Kolik lidí obývá stanici? Přežil by tam delší dobu člověk sám?

Já jsem měl na Nelsonu dva společníky, což je podle mě optimální počet. Jinak by se na stanici vešlo pohodlně i šest lidí. V zimě je Nelson a celá Antarktida odříznuta od zbytku světa. Přezimování je velmi náročné, hlavně psychicky. Byli tu již „borci“, kteří na stanici byli sami.

Co zajímavého z antarktické fauny jsi viděl? A existuje na tomto kontinentě nějaká flóra?

Flóra, na kterou jsme zvyklí, tedy stromy a kytičky, tu nenajdete. Ale zato lišejníky různých barev a druhů jsou úžasné. Nemluvím samozřejmě o moři. Zvířat je tu tolik a velkých, že se člověk cítí jen dalším druhem. Desítky druhů ptáku, tuleni, rypouši, lachtani, velryby, hmyz. Ale to by bylo na samostatné povídání.

Živili jste se rybami? Jak jste je chytali a jaké druhy?

Antarktické vody jsou nesmírně bohaté. Ne druhově, ale počtem. Zpestřením našeho jídelníčku byla antarktická treska. Ryba s obrovskou hubou a chutným masem. Schovává se v jeskyňkách pod kameny při pobřeží. Jednoduchý prut a trochu štěstí…