Nejprve vojenský námořník, později objevitel Afriky.
MAGYÁR László (* 1817 nebo 1818, pravděpodobně Subotica, Srbsko a Černá Hora, † 9. 11. 1864, Dombe-Grande u Benguely, Angola) – maďarský důstojník, obchodník a cestovatel
Kariéra László Magyára začala v rakouském vojenském námořnictvu. Již v mládí ale „přestoupil“ a plavil se na lodích pod argentinskou a později pod brazilskou vlajkou. Do Afriky se poprvé dostal roku 1848, když se plavil po řece Kongo, proti jejímuž toku dosáhl až hranice splavnosti (srov. ÚTuckey). Krátce poté se rozhodl ukončit armádní kariéru a věnovat se obchodování s africkým vnitrozemím.
Začátkem roku 1849 se vydal z Benguely na angolském pobřeží na náhorní plošinu Bié, kde se brzy usadil a dokonce se oženil s dcerou místního náčelníka. Díky tomu neměl vůbec žádné problémy s pohybem po jinak Evropanům nepřátelských územích. V letech 1850–51 prozkoumal pramennou oblast řek Zambezi a Kasaj, přinesl nové zprávy o říši Lundů a při zpáteční cestě dokonce navštívil prameny řeky Lulua. V dalším roce (1852) Magyár podnikl cestu k jihu k řece Cunene a dostal se až na severní okraj pouště Kalahari. Ač nemocen, pokračoval ještě v dalších výzkumech v centrální Angole.
Magyárova situace se prudce změnila, když byl roku 1855 zavražděn jeho tchán náčelník. Podařilo se mu uprchnout na pobřeží, kde se usadil nedaleko od Benguely. Jeho vyprávění byla roku 1859 vydána knižně v maďarštině a němčině, ale sám autor nebyl považován za zcela důvěryhodného. Nicméně jeho cesty v pramenné oblasti Zambezi a v angolském vnitrozemí vhodně doplnily výzkumy, které tam prakticky v téže době prováděl ÚLivingstone.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
