Láska na první pohled!

Stewart je zvláště vypečený koutek! Dlí tam malý noční pták! Běhá si navolno, je přísně chráněný a jen tak ho neuvidíte! Kiwi je ptačík takový chudobný, plachý, poloopeřený, zato ten chlap je hraňák – říká si Nový Zéland.

Nečekala jsem od něj vůbec nic. Po půlročním kočování po šíleně nádherné a zároveň nádherně šílené Asii jsem začala pociťovat to, co jsem si vždycky myslela, že neexistuje – únavu z cestování. Z nabídky programů letadlové obrazovky na transkontinentální trase Asie – Austrálie – Nový Zéland vybral můj mozek znavený všemi asijskými dojmy, pojmy a průjmy jen jeden jediný momentálně stravitelný pořad – Bananas in Pyjamas. Zatímco kolem mě střílel Tom Cruise, já se jako jediná z celého letadla zamotávala smíchy do bezpečnostního pásu nad programem pro děti, nevěříc, že existuje kvalitativní konkurence Teletabies. Kdopak to byl, co vyřkl tu bájnou větu, že vzdělání našich dětí je nejcennější investice státu? Myslím, že sám prime minister Indie Nehru. To tedy jestli ČT2 neprorazí do světa se Studiem Kamarád nebo s Krtečkem, to svět se vzděláním infantů dopadne jako Baťa se dřevákama.

A tak zatímco jeden motor vynechával nadšením nad úchvatným panoramatem novozélandských Alp, zatímco pilot se marně pokoušel o již čtvrtý uklidňující proslov, moje víka to neukočírovala (ani ty Alpy, ani ten motor) a zavřela se. Kdo by trápil oči četbou, když nám to drncá o mraky. Navíc, poprvé v historii cestování jsem vítězoslavně sabotovala studování cestovatelské „bible“ Lonely Planet, jež nám dnes již slouží víceméně jako seznam míst, kam rozhodně nejezdit. Kam jezdí všichni.

Až došlápnu na novozélandskou půdu, děj se vůle boží! Nemám plán ani mapu v hlavě. Knižní kilo navíc v batohu supluje africká válečná literatura. Je skvělé orientovat se v městě Christchurch dle ropného plánku centrálního Súdánu. Však taky tu mají věž! Tak tam to bude – centrum dění! A bylo. Pod věží je náměstí, u náměstí cedule Bohemia a za cedulí česká hospoda. 20 krajanů nás bouřlivě vítá. Dva z nich znám z vejšky, bydleli na stejných kolejích. Třetí se narodil o 5 kilometrů dál než já. Svěřuje se mi, jak se zamiloval do mé bývalé spolužačky z malotřídky, když u nás ve vísce dělal rozvody vody… Stojím na opačném konci světa a huš bando, tohle je ňáká exotika? Rozebírat své sousedy z rodné Horní Dolní? Že se nestydíte kazit mi můj „milovaný“ seznamovací rozhovor v každé cizí zemi:

„Zdravíčko!“ (V této fázi prozrazuji svůj mišmašojidní česko-australský přízvuk.)

„Jejej, odkudpak jste holčičko?“

Hrdě vypnu prsa: „Z Moravy!“ „Česká Republika!“

„Jó Czekoslovakia, Praha! Tam jsem byl – nádherné místo!“

Načež se pomiliónté povinně nadšeně usmívám na milióntého úsměva, co se ochudil o krásy české země prdolením se výhradně v Praze. Ale je příjemné, že svět o nás ví. Snad jen Američanům se podařilo tyto stereotypní uvítací fráze okořenit zaměňujíc Čechy s Čečnou, co víc, Čečnou v Africe.

A teď tohle! Naučenou frázi: „Zdravíčko!“ odpaluje dav otázkou, jaký si dám pivo? Opět hrdě vypínám prsa, že si dám veliký! Že ho potřebuji! :0) Že tu točí Staropramen? Já snad budu muset nahlédnout do svého „Průvodce“, kde to vlastně teda vůbec jsem? Jo, kapitola 14, Chartum,pohoda.

Ale nebylo to ani to zatraceně dobrý, zatraceně předražený jedno pivo, co mi pomátlo hlavu. Nebyl to začátek kapitoly 15, co mi zamotal souřadnice. Nebyl to časový posun, co ze mě udělal noční sovu vykulenější než soví druh Kalousek Ušatý. Nový Zéland mi učaroval tak, že mám strach, jestli z té lásky na první pohled někdy prohlédnu? Jestliže se v knížce píše mezi řádky, tahle země píše mezi horami NĚCO, co žádný zamilovaný nedokáže specifikovat, jen se tak stupidně červená… Ta země tepe energií! Snad z toho, že tahle půda nebyla v historii zdobena válečnými hroby, jako pocukrovaná Evropa? Že tahle půda od věků dýchá životem?

Tu fenomenální energii jezdí fenomenálně kontrolovat dokonce i návštěvníci z vesmíru! Pár týdnů zpátky by se mi sem maminka dovolala s otázkou: „A tak, co je nového?“ „Ále nic, mami, jenom tu spadnul meteorit…“ O meteoritu samozřejmě nevěděla ani NASA ani posádka Armagedonu. Škoda, být pár metrů nad zemí, možná by drobečka Bruce Willis lapnul do síťky na motýly. Malý ufonek se roztříštil těsně nad povrchem zemským nedaleko Christchurch, ale pár lidí z té zvukové kulisy sletělo ze žebříku. Oč šťastnější byla jedna paní z Aucklandu, které prosím pěkně jiný meteorit proletěl obývákem a usadil se v gauči. Byl vydražen za 10 000 zlatých. Prima návštěva, ne?

Nejširší nabídku průvodců a map Nového Zélandu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Zdá se, že nový Zéland přitahuje nadzemské jevy i české zjevy! Není divu, je tu báječně. Vždyť v trávě se tu můžete vyválet, aniž byste si museli zpívat: „Někdy příííííííííííště, ukážu ti „zadek“ a v něm klíííííííííííště, uhu, uhu. Pište si tu slast – klíšťata tu nemají! Je tu bezpečno! Když se zrovna neurve vyhlídková platforma s turisty, jako se stalo na západním pobřeží pár let zpátky, je tato země mord free. V hospodách se nekouří, lidé se nebouří, piclej jelen se vyudí, teroristé neprudí…. Jen vy prosím paní desko pacifická, kdybyste mohla laskavě nenápadně kousilínek oddriftovat z jaderného dosahu Severní Korei? Pak by nám tu bylo strašně dokonale PRIMA, strašně daleko a strašně zima!

Víte, ono je sice kalendářně jaro. Vždyť je říjen. Ale víte vy, co je to „kosa jak z nosa?“ Tak tak tu přesně je! Fouká tu buď od tučňáků nebo od hor a já zkoumavě vykukuji z pod kulichu, jak dlouho to ti divní lidi na ulici vydrží? Naboso, v kraťasech a v triku? Mají kliku! Oni se tu narodili! Mají vrozenou genetickou hranici „ukosnutí“ posunutou přirozeně směrem k živočichu medvěd lední. Kdepak Warmpeace, The North Face či Columbia? Jednou zavedu první účinnou módní sportovní značku Medvěd, s. r. o. a budu dodávat výhradně teplé spodní prádlo s chlupem dovnitř, výhradně pro Zéland!

Stavební firmy nechť se neurazí, ale domečky z papíru a dřívek patří na dětské hřiště, nikoli na 40.stupeň jižní šířky! V Evropě ještě navíc občas izolujeme nebo používáme dvojitá skla! A tak mžourám do jediného krbu v domě, jestli tu do rána nebude po mě… až to zhasne. Snad je to tím, že si teď moje zahřívací buňky dva měsíce váleli šunky v tropech a nestačí se klonovat. Snad zarostu mechem, než dorazí Medvěd s.r.o.

Vláda si říká – druhá nejméně zkorumpovaná na světě! (Škoda, číslo naší vlády tu neuvedli. To je mi statistika, pch, vždyť i cena útěchy je výsledek! Přece důležité je zůčastnit se a ne vyhrát! ) Systém funguje. Koupené auto se přepíše „raz dva“ na poště. Úraz vám „raz dva“ zaplatí stát (ACC), ale ceny, ty tu teda nakopli jako bramboru! Beze všech okolků – je tu draho! A výdělky zdaleka nesahají k těm australským či americkým. Boháč z vás na Zélandu u krbu bude tedy velmi ztuha a snad právě proto tu lidem svítí v duši duha. Ano, je to tu samej nepovedenej šťastnej poeta bez peněz. I počasí se zásadně předpovídá se Sluncem v duši a lidi se smějí, ať jim mrznou uši, mají kus nejkrásnější čisté přírody pod sluncem. Mají víc než 3 auťáky a záchodové masážní prkýnko z vodotryskem… Mají zahraniční turisty z vesmíru!