Na severovýchodě provincie Léon, nedaleko od hranic s Portugalskem, se nachází Las Médulas. Nebo také „ruina montium“ („zničení hory“) – dnes rozeklaná krajina plná strmých skalních hrotů oranžové až červené barvy, krajina tajuplná, bizarní až hrůzostrašná.
Pod chladnými pahýly se uchytila hustá zeleň, nad kterou se často táhnou husté ranní mlhy. Kdysi velká hora byla zničena Římany, kteří zde od přelomu našeho letopočtu až do 3. století těžili velké množství zlata. Podle dávných pramenů, např. podle Plinia Staršího, zde mohlo být vytěženo až jeden a půl milionů kilogramů ryzího zlata.
Minulost plná zlata
Aby se Římané dostali ke zlatu, srovnali se zemí celé kopce. Zůstaly nám jen takovéto strmé věže. Dnešní klid, rušený jen občasným přeběhnutím vyhřívajících se ještěrek, je zcela v protikladu s bouřlivou minulostí.
Las Médulas byly nejvýnosnějšími římskými doly. Oblast měla dokonce svého vlastního zmocněnce. Zahrnovala 20 km2 s doly, hrázemi a obydlími horníků, jámy se rozprostíraly na ploše 10 km2.
Jedna skupina otroků vybudovala systém mnohasetkilometrových kanálů, druhá o jeden až dva svahové stupně hlouběji síť chodeb a šachet podepřených dřevěnými trámy a ještě pod nimi hráze, příkopy a kanály. Propustěmi uvolnili průtok a proudy vody se nahrnuly do připravených koryt. Důležitý byl mírný spád, po němž se valily vodní masy a bahno s obsahem kovu. Záchytné pánve a kanály zbrzdily přítěž a odvedly ji na správnou dráhu – pak již nic nestálo v cestě hledání zlatých zrn.
Pokud se část hory zřítila celá, tak se hledalo zbytkové zlato. Kolik krychlových metrů zeminy bylo v oblasti uvedeno do pohybu, patří do oblasti spekulací – hovoří se o stovkách milionů. Stejně jako nikdo nikdy nezjistí počet zavalených otroků.
Proč byly největší římské zlaté doly zavřeny, také přesně nevíme. Těžba začala upadat již od 2. století, ve 3. století byla definitivně ukončena. Pravděpodobnou příčinou byla celková krize v římském impériu, pokles ceny zlata, uvádí se i nedostatečný přísun pracovních sil. V každém případě celá oblast po staletí chátrala a byla téměř zapomenuta. Až v roce 1985 zařadily španělské úřady Las Médulas pod památkovou péči. V roce 1997 byla celá oblast zařazena na seznam světového dědictví Unesco.
Vesničky v oblasti Las Médulas patří k nejchudším ve Španělsku. Máte pocit, že se zde zastavil čas. Některé domy chátrají, jsou opuštěné, mladí lidé odchází za prací do velkých měst. Po zařazení oblasti mezi památky Unesca začínají přicházet první turisté. Místní obyvatelé jsou velmi srdeční, turistům nabízejí svoje domácí výrobky, především víno, likéry a sýry.
Celou oblast prozkoumala v roce 2003 skupina Broumováků na velké cestě Pyrenejským poloostrovem. Na snímku je Milan Sokol, jeden z účastníků výpravy, s místní obyvatelkou při koupi ořechovky. Ořechovka patří mezi nejvíce žádané výrobky v celé oblasti Las Médulas. Je výborná, voňavá, velmi silná, když si ji dáte při průměrné červencové teplotě vysoko nad třicet stupňů, její účinky poznáte okamžitě. Výborné je i místní víno, za ochutnání stojí i vína ovocná.
