Lališ je důležitým svatým místem jezídů v Kurdistánu

Pro Evropana je tato pohostinnost velice nezvyklá a člověk často neví, zdali ji má přijmout nebo zdvořile odmítnout. Druhou možnost nám často rodina nedovolí.

Máme štěstí, dorazili jsme do městečka Lališ, poutního a nejsvatějšího města jezídů, zrovna v období každoročního festivalu. Je zde ale docela prázdno. Chrám uzavřený příkrými horami hlídají stovky vojáků. Na jediné příjezdové cestě projíždíme třemi checkpointy. Prohledávají naše zavazadla a ptají se všetečné otázky. Kurdsky neumíme a jediná anglická slova ozbrojence ověšeného kalašnikovem a zásobníky jsou: „What is this.“ Vždy ukáže na předmět v batohu. „This is GPS, this is pillow…,“ vysvětluji.

Krabička mátového tabáku koupeného v Erbilu se zdá v této svaté krajině jako problém. Kontroly jsou zvýšené a vojáci na každém kroku. Před pár dny v hlavním městě iráckého Kurdistánu proběhl teroristický útok. První výbuch po asi šesti letech na území této autonomní oblasti. Lidé mají strach. A náboženské minority oprávněně. Vždyť právě jezídové byli za minulých režimů mnohokrát terčem útoků, pronásledování a perzekucí. Právě proto je zde tak málo lidí, v tak významnou událost. Nedokážeme si představit jak se do úzkého prostoru mezi chrámy vleze 200 000 lidí, kteří zde pravidelně přijíždějí právě v období festivalu. Alespoň podle slov novináře Loqmana, který se nás hned ujal a prováděl kouzelnými uličkami a domy Lališe.

Chodí zde všichni naboso, aby měli kontakt se zemí. Proto i my ukazujeme respekt ke kultuře, a boty sundáváme. V porovnáním s jakoukoliv jinou vesničkou, kterou jsme mohli v uplynulých deseti dnech navštívit je zde překvapivě čisto. Místní ženy pravidelně ometají chodníčky a uklízí před domy. Lidé chodí v bílém, aby dali najevo své čisté srdce.

Téměř nepochopitelná pohostinnost

Je čas oběda a s člověkem který se nás ujal usedáme na na koberec. Muž, který nás hostí pracuje jako řidič. Každý rok přichází zde s celou svou rodinou na týden. Každý den zabije jednu svou kozu a pohostí kohokoliv, kdo přijde do jeho domu. Prosil Loqmana: „Nemám koho bych pohostil, přiveď nějaké hosty do mého domu.“ A tak jsme tady. Měkké výtečné maso, rýže zelenina, hojnost. A ten okamžik kdy se člověk stydí a je fascinován zároveň.

Nejširší nabídku průvodců a map Iráku (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Odpoledne se vydáváme do hlavního chrámu. Bohatě zdobený vchod se dvěma pávy a černým hadem. Právě ten černý had, který ucpal díru v noemově arše, v okamžiku, kdy narazila na pevninu. Vedle vchodu sedí starý muž a nad ním je hlínou přilepeno luční kvítí a vejce. Jezídský nový rok začíná v dubnu. Hojnost, příroda a krása. A taky příliš krásný měsíc na to se ženit (vtípek našeho jezídského kamaráda). Hlavně nešlapat na práh, ale přeskočit do další místnosti. Chvíli trvá než si oči zvyknou na přítmí a uvidíme, že veškeré sloupy v místnosti jsou ovázané barevnými šátky sedmi barev. A na každém z nich je uzel. Uzly jsou uzavřená přání. Jejich rozvázáním přání otevíráme, vyslovíme své a opět jej uzavřeme. To nyní čeká na otevření někým jiným…

Za dalším prahem přicházíme k hrobce významného jezídského představitele Şêx Adî. Střechy chrámů tvoří ostré kužele s útvarem na špici. Znázorňují paprsky světla vycházející ze Slunce, Měsíce a hvězd. A právě světlo hraje v životě Jezídů nezastupitelně důležitou roli. Proto další místonost je věnovaná právě zdroji světla. Oleji. Hektolitry oleje v plastových i tradičních hliněných nádobách.

Každý večer ještě před setměním zdejší kněz zapaluje knoty namočené právě v tomto oleji a roznáší po vesnici a přilehlých kopcích. Přes třista knotů vytváří pohádkovou atmosféru, kterou dokresluje vůně hořícího oleje. Venku už je tma, a my se rozhodli zůstat zde v Lališi. V domě hostitele dostáváme večeři. Velice milá a početná rodina se o nás stará tím nejuctivějším způsobem. Jsme zaskočeni, a cítíme se provinile, když s plnými žaludky pozorujeme, když děti usedají k poloprázdným talířům…. Měli jsme jim nechat víc? Měli jsme odmítnout? Měli jsme urazit hostitele?

Ráno vyměňujeme kontakty a odjízdíme dál vstříc tureckým hranicím….