Ladakh na kole: Přes Khardung La k Nubra Valley

Široký Shyok teče velkým obloukem od severu k západu. Jeho proud unáší jem­né částečky horniny, rozdrcené obrovským tlakem ledovců ze skupiny Rimo. Ve výšce mezi šesti a sedmi tisíci metry pokrývá led plochu sedm set čtvereč­ních kilo­metrů a jeho vrstva dosahuje místy až stometrové tloušťky. Severně od La­dakh Ran­ge Shyok River vytvořil im­pozantní, hlu­bo­ký kaňon. Na březích tu řeka ukládá stří­bři­té naplaveniny.

Ladakh Range odděluje kaňon Shyoku na severu od údolí Indu na jihu. Toto šedohnědé, suché a neúrodné žulové pohoří je pozoruhod­né. Jeho hrozivý vzhled ale­spoň v niž­ších polohách poněkud mírní malé, dřímají­cí osady, krčící se na svazích upro­střed políček ječmene. V létě se na okol­ních past­vinách, pokrytých říd­kým kober­cem trávy a květin, svorně živí černý skot, ovce a kozy. Ovšem podmínkou k úspěchu jakékoliv zemědělské činnosti je zavlažování.

Řeka Nubra, přítok Shyoku, přitéká ze severu, od ledovce Siachen. Ten je nej­větším ledovcem ležícím mimo polární oblasti. Rozkládá se západně od masivu Ri­mo. Siachen Glacier zaujímá dva tisíce čtverečních kilometrů a obsahuje dvě stě kubických kilo­metrů (!!!) ledu. Zprava k řece Nubra strmě spadá Karakoram Range.

Obě údolí mají blízko soutoku řek Shyok a Nubra pozoruhodné mikroklima. Ač­­­ko­liv nadmořská výška neklesá pod tři tisíce metrů, nacházíme zde obdělávaná po­­le, ovocné sady (převážně meruňky a jabloně), štíhlé topoly, křovité vrby a jiné dře­vi­ny. Hustota obyvatelstva je relativně vysoká. Převažuje tu buddhistická kul­tu­ra. Údolí je známé množstvím chrámů, klášterů a pevností.

Karakoram Range je proslulý svými svým divokým vzhledem a četnými ledov­ci. Najdeme tu i řadu dosud nedobytých štítů z kategorie šesti, ba i sedmitisícovek.

Leh opouštíme v dešti

Nyní se vraťme do Lehu. V pět hodin ráno prší a vypadá to na dlouho. Přesto hned po snídani v 7:05 hodin se Zdeňkem vyjíždíme. Pouštíme se vlevo pod králov­ským palácem směrem ke vsi Gangles. Naše schematická mapa nezachycuje výjezd z měs­ta zcela jasně, a tak se často přeptáváme na další cestu. Odpovědi jsou poněkud zmate­né.

Stoupání je poměrně ostré. Nad vsí Gangles, ležící v údolí, silnice ještě něja­kou dobu jde proti potoku, aby se náhle otočila o 180 stupňů a cik-cak metodou na­bra­la potřebnou výšku.

Chladné South Pullu

Každou chvíli vidíme Leh, později i údolí Indu. Po více než třech hodinách přijíždíme ke skupině baráků s vojenskou posádkou. Kromě vojáků jsou tu i sil­niční děl­níci. Jsme na 34. kilometru od Lehu a místo se jmenuje South Pullu. V okolí se pase dobytek. Mimocho­dem, pullu je místní výraz pro pasteveckou chý­ši.

K sedlu Khardung La

Přijeli Tomáš a Roman. Nechce se mi čekat a jedu dál. Silnice tvrdošíjně klič­ku­je po úbočí svahu výš a výš a nijak podstatně se nevzdaluje od Lehu. Do prů­smy­ku je to od South Pullu ještě šestnáct kilometrů. Jen díky tomu, že občas mezi mrač­­­ny přece jen prorazí ně­kolik paprsků slunce, není tak citelná zima.

V závěrečných deseti kilometrech občas slézám z kola a popocházím pěš­ky. Řid­ší vzduch je na výkonu znát. Předjeli mě asi čtyři cyklisté. Zprvu se domní­vám, že to byli naši. V husté mlze a otupen výškou jsem se spletl, byli to Francouzi na silničních kolech.

Dolů za teplem

Našli jsme dočasné přístřeší ve velkém stanu dělníků. Ti vyná­še­jí cement nad sil­ni­ci. Betonují tamzá­klady pro něja­kou stavbu. Uvnitř hoří a příjemně hře­­­je nevelký o­heň. Chlapi nám na­­bízejí čaj. Ro­man si s nimi do­ce­la rozumí. Na o­plátku jim dává­me naše müsli tyčin­ky. Jsem jak na trní a je mi zima. Pře­mlouvám kluky, a­by­chom už nečekali a pustili se dolů k Shyoku za teplem. Nakonec se zvedá Tomáš.

Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Vesnice Khardung, bohužel bez čajovny

Zatá­číme doleva. K sil­nici se připojuje za­vlažovací kanál o para­metrech tře­boňské Zlaté sto­ky. Mateř­ský potok te­če vpravo, hlu­boko pod námi. Už jen zatáčka mír­­­ně doleva „za roh“ a před námi leží ves Khardung. Ce­sta zde po vrstev­nici o­pi­suje vel­ký půlkruh po směru hodinových ruči­ček. Projíždíme ves­nicí, le­žící na po­měrně mír­ně se svažující ploše.

Představme si Khardung jako vrchol pomyslného rovnoramenného trojúhelníka. Pole, sva­žující se směrem k přeponě, kte­rou je hrana svahu nad již zmíněným potokem, jsou pečlivě obdělána. Za­vla­žovací kanálky, osamělé sku­­­pinky stro­mů a políčka ječmene tvoří doko­nale složený obrázek ze hry puzzle. Před přeponou je nad svahem, spa­dajícím k potoku, menší osada. Obdélníkový pro­stor pod osadou při levém břehu zabírají rovněž pole a pastviny. Za vodou se v několi­ka­kilometrové šíři zvedá mnoha­setmetrový svah suti. Z ní občas vyčnívají obrovské balva­ny, zvolna se sesouva­jící z vysokého skal­ního hřebenu.

Khardung má jen jeden malý obchůdek, nyní zavřený. Přespat zde by snad by­lo možné jen po dohodě s některým vesničanem. O nápadném domu uprostřed vsi je v průvodci zmínka jako o „un­used go­vern­ment resthouse“. Skutečně vypadá opuštěně. Čas běží, a tak vesnicí projíždíme. Zastavila by nás jen čajovna a ta tu bohu­žel není. Romanova GPS ukazuje výšku 4 021 metrů. Do dnešního cíle, Khalsaru, to máme ještě čtyři­advacet kilometrů. Sestoupíme o dalších sedm set metrů níže.

Sjezd do Khalsaru

Obloukem najíždíme do rozeklaných skal. Nějakou dobu dokonce mírně stou­páme. Pole napravo mizí, vystřídala je bezútěšná skalní poušť. Vody potoka se skry­ly v hlubokém zářezu. Svižným tempem sjíždíme až k ostrohu nad naším potokem a řekou Shyok. Kalná řeka má nápadně stejné zbarvení jako dno údolí a většina hor, je­­jichž vr­cho­ly se zvedají vysoko nad hranici sněhu.
Závěrečný sjezd vede po poměrně slušném asfaltu. V ostrých serpentinách ztrá­­­­­címe ještě čtyři sta výško­vých metrů. Na křižovatce cest, kde doleva odbočuje horní silnice na Diskit (dá se tam jet i spodem kolem řeky), absolvujeme nezbytnou pro­ceduru s military control. Každý, kdo projíždí okolo, musí k jejich strážnici pěkně vy­stoupat po dva­­ceti scho­dech. Šikovné opatření pro zdůraznění důležitosti a moci. Přišel jsem o svoji kopii permitu, ob­jektivně ale uznávám, že dál jsem ji již nepotřeboval.

Krátký sjezd končí v Khalsaru. Ten leží na širokém břehu Shyok River. Shora vidíme rozlehlé vojenské areály, sahající až k vodě. Vlastní obec tvoří dvě řady do­mů, rozložených na dvou stech metrech okolo silnice. Mám hlad jako vlk. Naštěstí je tu bohatý výběr stra­­vo­vacích i ubytovacích zařízení. Naše čtyřčlenná skupina dora­zila v 18:08 hodin. Volíme tibetskou dhabu. Jedli jsme již lepší vegetable chowmein, ale i tento naše vyhla­dovělé žaludky potěšil. Ba i pivo jsem sehnal.

K našemu překvapení ostat­ní přijíždějí ještě za světla. Někteří se nahoru kousek svezli, ne vši­chni jsou zdra­vot­ně zcela OK. Čeká­me až povečeří a po­té se ubytovává­me v nevelkém dvoj­po­dlažním ho­telu. Ne­­ní to špat­né, i když koupel­nou je nám blízká bystři­na s ne­zka­lenou vodou a WC su­plují křovi­ny za do­mem.

Před spaním si v mysli promítám dnešní cestu. Upřímně řečeno, nějaký pocit vítězství anebo alespoň uspo­kojení z překonání průsmyku Khardung La se u mne vůbec nedostavil. Krátce před desátou hodinou usínám. V nadmořské výšce pouhých 3 377 metrů se spí velmi dobře.