Po návštěvě přívětivého, vegetací oplývajícího Sikkimu, kdy mi nevyšel záměr alespoň letmo se dotknout Tibetu, jsem se rozhodl pro cestu do západního indického Himaláje. Tedy abych si nevymýšlel. Jirka, t.č. ředitel c.k. Penguin, součásti známé pražské cestovní agentury Adventura, přišel s nápadem uspořádat cyklistickou expedici do Ladakhu, zvaného někdy „Malý Tibet“. Tamní silnice překonávají řadu sedel, jejichž výška osciluje okolo pěti tisíc metrů.
Více i méně přesné informace
Dlouho jsem neváhal a k Novému roku jsem byl prvním přihlášeným. Dle svého osvědčeného zvyku jsem hned začal shánět informace. Průvodce Indian Himalaya z edice Lonely Planet a mapa Himalaya 1 : 1 500 000 řady Nelles Maps mi daly základní představu, internet pak přehršel více či méně nepřesných popisů tras z Manali do Lehu, Nubra Valley, k jezerům Tso Moriri a Tso Kar, Pangong Tso atd. Těch nemnoho knih nebo článků českých autorů pak přispělo spíše k poznání atmosféry krajiny než místopisu.
Na tomto místě se nemohu zdržet kritiky všech dostupných map. Často si pletou stezky se silnicemi, uvádějí dnes neexistující stanové tábory a zakreslují komunikace zcela jinak, než jsou vedeny ve skutečnosti. Že by se jejich autoři vyučili u tvůrců našich turistických map Šumavy v období Československé socialistické republiky? Tehdy však šlo o záměr. Relativně nejlepší je schematická Trekking map of Ladakh z roku 2000, jejímž autorem je Sonam Tsetan.
Na základě údajů z internetu jsem vypracoval itinerář, víceméně pro sebe, abych měl základní představu alespoň o vzdálenostech, nadmořské výšce, možnostech přenocování a zajímavých místech. Za tři týdny lze při optimálním využití času dojet na kole z Manali do Lehu, projet Nubra Valley a navštívit jezera Tso Moriri i Pangong Tso. Ovšem chce to dobrou fyzičku, doprovodné vozidlo a hlavně vůli vidět co nejvíc. Optimální je dopravit se autobusem z Delhi do Manali a pro návrat do Delhi použít letadlo z Lehu.
Vzdálené hrozby
Eskalace napětí mezi Indií a Pákistánem, terorismus v Kašmíru, to všechno podněcovalo mé známé a přátele, aby mě považovali málem za šílence, ženoucího se do jisté záhuby. Ovšem při troše podrobnějších informací stačí pohled na mapu. Pak je jasné, že střety se odehrávají v bezpečné vzdálenosti sto a více kilometrů od naší zamýšlené trasy. Expedici mohl ohrozit jen přímý vojenský konflikt, kdy by Indie pro civilisty uzavřela strategickou silnici Manali – Leh.
Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Fyzická příprava
Několik týdnů před odletem došlo ke změně vedoucího. Místo Jirky pojede Petr, který už v Ladakhu loni na kole byl. Ostatní členové expedice jsou jako obvykle sázkou do loterie. Zejména když se jejich počet díky zrušení zájezdu po Karakoram Highway v důsledku zásahu USA v Afghánistánu ustálil na dvanáctce.
Fyzicky jsem připraven důkladně, od ledna mám najeto přes 9 300 kilometrů a váha oproti lednovým 95 ukazuje 88 kilogramů. Navíc jsem začátkem srpna jedenáct dní intenzivně jezdil ve francouzské Auvergne. Tamní kopcovitá sopečná oblast spolu s chladným a deštivým počasím byla ideálním tréninkovým prostředím.
Návrat z Auvergne ve středu 14. srpna přímo do kulminujících povodní v Česku byl poněkud šokující. Ještě jsem stihl následující víkend zajet na kole na chalupu do Valu a do Českých Budějovic. Abych se tam dostal, musel jsem obloukem objet zatopené Veselí nad Lužnicí. Následující pondělí dávám kolo k doladění do servisu, mám to domluvené předem. Ve středu a ve čtvrtek balím. Z Ruzyně odlétám v pátek ráno.
Vybavení
Beru si osvědčené horské kolo Merida Matts Special Edition s odpruženou vidlicí, vyššími ráfky a vybavením Shimano XT. Obul jsem pláště Schwalbe Marathon, což se ukázalo jako šťastné řešení. Neojedou se, velmi dobře odolávají defektům a jejich jízdní vlastnosti na asfaltu i v kamení jsou relativně dobré. Na cestu jsem si sbalil lehký, ale teplý spacák, žďárák, samonafukovací karimatku a letní i zimní cyklistické vybavení.
Plánované víkendové soustředění členů expedice se nakonec nekonalo. Odjíždím s určitou obavou, jaká bude jejich výkonnost a míra touhy po poznání. Na tom závisí, zda se cesta vydaří dle mých dost maximalistických představ.
Poznámka autora:
Zeměpisné názvy zde použité vesměs ponechávám v anglické transkripci. Bohužel i ta se v jednotlivých pramenech liší. Přikláním se více k terminologii použité v indických zdrojích.
