Kyjev, matka ruských měst

Podle nejstaršího dochovaného ruského letopisu Pověsti vremenných let město založili bratři Kyj, Šček, Choriv a jejich sestra Lybeď. Název Kyjev je odvozen právě od osobního jménaKyja znamená tedy Kyjovo město.

Od svého založení získalo na velikosti. Dnes v něm včetně aglomerace žijí tři milióny obyvatel. Získalo také na kráse, v mnoha turistických průvodcích bývá často označováno jako „Zelené město“.

Kyjevské metro

Stejně jako ve většině hlavních měst je i v Kyjevě metro tou nejrychlejší a nejspolehlivější dopravou. Všechny jeho vozy jsou vyvedeny v národních ukrajinských barvách, tzn. světle až tyrkysově modré a sytě žluté. Jezdí se soupravami typu „E“, které mohu být starší vícenež 30 let.

V kontrastu se starými vozy překonaného designu jsou ve většině stanic umístěny plazmové obrazovky, kde je pouštěna hudba. Většinou během čekání můžete zhlédnout hudební stanici MTV nebo Vivu. Také v každém vagónu metra jsou na stropě umístěny tři malé obrazovky.

Metro je v provozu od roku 1960 a denně jeho barevné vagóny přepraví okolo 1,7 miliónu lidí. Na trase dlouhé celkem 58,8 km je rozmístěno 45 stanic, takže uznejte, tady se prostě nemůžete ztratit. Podobně jako v Praze tvoří síť metra tři linky uspořádané tak, že v centru města tvoří přestupní trojúhelník.

Za jednu jízdu zde zaplatíte půl hřivny (2,- Kč)a je jedno, zda přestupujete a jedete 30 stanic, anebo jen jednu. Cena je stejná. Tunely pod centrální částí města jsou hluboko založené, aby byly v případě války využitelné jako protiatomové kryty pro civilní obyvatelstvo.

Ukrajinské metro drží také několik světových prvenství. Tak například stanice Arsenalna – je pohřbena celých 107 metrů pod povrchem zemským a je tak nejhlubší stanicí světa. Stanice Universityet má zase nejdelší eskalátory na světě stoupající v délce 87 metrů. Při jízdě po nich se z reproduktoru line vážná hudba – opravdová nádhera.

Spusk plný umělců

Andrejivskyj spusk, v překladu „svah“, je klikatá ulice, která opravdu prudce klesá a všude podél ní jsou rozmístěni ukrajinští umělci. Sochaři, malíři, řezbáři atd. Koupit si zde můžete opravdu cokoliv. Nádherná mistrovská malířská díla nebo jen obyčejnou matrošku. Dřevěná díla, typické kroje nebo výrobky z polodrahokamů.

A pokud máte nakoupeno, ulice je lemovaná typickými ukrajinskými jizbami. Zde si vždy dáte výborné čebureki, pelmeně nebo boršč. Hned nad ulicí se nachází kostel sv. Andreje.

Když na spusku sprchne, tak to opravdu stojí za to. A nemusí to být průtrž mračen. Stačí desetiminutový trochu silnější déšť a ulice se okamžitě vyprázdní. Umělci si sbalí svá díla a svah se promění v řeku, kterou nelze přejít. Dole nanáměstí se vytvoří jedno velké jezero. Kanály prostě nestíhají a zdejšířidiče snad ani nenapadne, že by mohli trochu zpomalit.

Stařičká kyjevská lanovka

Určitě se také vyvezte lanovkou – ukrajinsky fanikulorem. Ta kyjevská se hodně podobá té naší na Petříně. Je však nejstarší v Evropě a za symbolické vstupné půl hřivny vás doveze na kopec, odkud je nádherný výhled na celé město.

Kousek odtud se nachází kostel sv. Michala, který opravdu stojí za to navštívit. Zhruba 400 metrů od hlavní brány se nachází další, tentokrát nejznámější památka města – katedrála sv. Sofie. Je považována za matku ruských kostelů. Za dobu své existence byl chrám několikrát poničen, zvláště pak roku 1240 mongolskými Tatary. Je to vůbec nejstarší kyjevský chrám s jedinečnými nástěnnými mozaikami(v minulosti zaujímaly plochu 640 metrů čtverečních – dnes jen 260 m) a freskami(v minulosti zaujímaly plochu 5000 metrů čtverečních – dnes pouze 2-3 m). Katedrála byla postavena v 11. století na přání Jaroslava Moudrého a dnes patří do světového dědictví UNESCO.

Klášter Pečorská lávra

Do UNESCO byla zapsána také Pečorská lávra – klášter stojící na podzemních jeskyních. V areálu jsou přístupné rozsáhlé katakomby. Na jeho návštěvusi najděte minimálně jedno celé odpoledne. Je to opravdu rozsáhlý komplex chrámů, kostelů a dalších církevních staveb.

Můžete zde vystoupat i na vršek vysoké zvonice nebo naopak sestoupit do rozsáhlého podzemí. To však nedoporučuji osobám trpícím klaustrofobií. Je tu opravdu hodně těsno, nic pro tlusťochy! Sotva se zde protáhne jedna osoba a zdejší chodby nejsou vůbec osvětlené. Svítí se malinkými svíčkami, které jsou k mání před vchodem do hlubin. Když se sem vydáte, nezapomeňte si sirky nebo zapalovač!

Chodby se rozšiřují a po jejich stranách je možno spatřit hroby s mumiemi zesnulých významných církevních hodnostářů, jinde zase chodby ústí do místností, které slouží jako podzemní modlitebny.

Kousíček od Pečorské lávry se nachází socha Rodina Mať. Jedná se vlastně o ruský ekvivalent Sochy svobody. Je to obrovská plechová konstrukce, která měla za úkol během války dohlížet na obyvatele Kyjeva a včas je varovat před blížícím se nebezpečím. Je o něco větší než Petřín.

Po cestě od lanovky směrem k Pečorské lávře nelze minout Památník obětem druhé světové války. Dodnes k tomuto obrovskému sloupu umístěnému uprostřed parku přichází většina ukrajinských novomanželských párů po obřadu položit svoji svatební kytici.

Černobylské muzeum

Černobyl se nachází necelých 100 km severně odsud. Avšak než se tam trmácet a dostat ještě dnes mnohonásobnou dávku ozáření, je lepší zůstat v Kyjevě a podívat se do černobylského Muzea havárie v Černobylu. Hodně na mě zapůsobilo. Vstup 8 hřiven. Je zde samozřejmě nepřeberné množství dochovaných předmětů. Za dalších 10 hřivenmůžete zhlédnout několik videí z té doby, autentické a pohyblivé modely elektrárny a reaktoru.

Kyjev je opravdu nádherné město se zvláštní, specifickou atmosférou. Tu nejlépe poznáte, sednete-li si do nějaké kavárny či parku, kterých je zde opravdu hodně. Kousíček od centra se za tímto účelem nachází i dvě velké botanické zahrady.