Byl jsem opravdu zvědavý, jak se budu cítit, až budu stát tváří v tvář železnému sloupu Kutub Minar. Prý ho vykovali trpaslíci. Prý je z meteoritického železa. Prý se na jeho zpracování podíleli mimozemšťané. Prý se to vlastně pořádně neví. Fakt je, že už stojí 16 století … a pořád nerezaví.
Tajemný železný sloup
O nerezavějícím železném sloupu jsem četl už před léty. Mimo jiné mě zaujaly zmínky v knihách proslulého záhadologa a tvrdošíjného zastánce teorie návštěvy mimozemských civilizací Ericha von Dänikena. Teď stojím přímo u něj a překvapivě necítím nic. Ani obdiv, ani zklamání. Jen zvědavost. Šest metrů vysoký železný sloup, nijak zvlášť krásný, ve spodní části je vidět kujné opravování, výš je opracován do hladka.
„Celý sloup byl vlastně ukován. Jeho tvůrci jej skládali ze zhruba dvacetikilových kusů rozžhaveného železa a s použitím kladiva je spojovali dohromady v jeden celistvý kus. Pokud jsou Číňané považováni za mistry porcelánu a keramiky, Indové byli vždy mistři ve zpracování kovů, zejména železa,“ vyjadřuje se historik Girijaj Singh pro Český rozhlas.
Železný sloup o výšce 7,2 m a dolním průměru 50 cm se směrem k vrcholu kuželovitě zužuje na 30 cm. Vážící více než 6 tun, což z hlediska dopravy je na tehdejší dobu tíha vskutku úctyhodná. Ovšem nejrůznější metalurgy, archeology, záhadology zajímalo, proč sloup po zhruba 1600 let nerezaví. A to je vystaven na volném prostranství všem povětrnostním vlivům.
Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
České řešení absence rzi
Klub českých skeptiků Sisyfos nabízí řešení. „Sloup vznikl před více než 1600 léty a zachoval se jako jediná část původního hinduistického chrámu. Ten dal zhotovit tehdejší vládce Chandragupta II Vikramaditya (375-415) spojováním, skováním železných desek o váze 20-30 kg. Sloup je vykován z téměř čistého 98 % železa. Že nejde o nerez železo, dokazuje to, že pod zemí uložená část sloupu je silně zrezavělá. Nadzemní část nerezaví minimálně z několika důvodů. Klima v Dillí je horké a suché, sloup má vysokou tepelnou kapacitu, takže i při nočních chladu se na jeho povrchu nesráží vlhkost, a konečně je důležité i složení železa, které je jen minimálně znečištěno sloučeninami síry, což omezuje korozi, ale které obsahuje větší množství fosforu, což katalyzuje vznik vrstvičky o síle jedné dvacetiny mm z amorfního materiálu zvaného „misawit“ (d-FeOOH).“ Jak jednoduché, milý Watsone. Tedy pokud si nepoložíme otázku, kde tenkrát vzali tak „čisté“ železo.
Kutub Minar
Minaret ze 13. století o výšce 72,5 m, červené cihly, monument, památka UNESCO. Tak by se dal v jedné větě charakterizovat jeden z historických monumentů dnešního Dillí. Dostanete se k němu snadno, metro je nedaleko. Je jasné, že v dobách své stavby byl několik kilometrů za městem, ovšem fronta u pokladen jasně naznačuje, že to nebude „jen tak nějaká“ památka.
Pomineme-li fakt, že v placeném a tedy oploceném areálu je i výše zmíněný železný sloup, tak památek je tady celá řada, včetně jednoho zikkuratu, přesto onen minaret patří nejen mezi nejvýraznější, ale i mezi nefotografovanější. Je jedním z nejstarších v Indii a mnozí jej označují za nejkrásnější. V bezprostřední blízkosti je archeologický park Mehrauli (vstup zdarma!) o velikosti 200 akrů. Prima místo na procházky a i tady uvidíte památky starověké Indie včetně hrobky Quli chána.
Navštívit tohle místo rozhodně stojí za to. A nehrajte si na japonského turistu cestujícího stylem přijít, vyfotit, a prohlídnout až doma. Tady máte šanci vidět průřez několika stoletím indické architektury. Nejsem moc velký fanda památek, ale tady jsem přes všechnu skepsi vnímal jisté genius loci. V archeologickém parku možná ještě o něco víc. Možná proto, že jsem tam byl takřka sám a měl víc času na vnímání a rozjímání.
