Kurdistán aneb jiný Irák: Dohuk, Erbil, Akre

Existuje málo cestovatelských „bílých mist“ a Irák je v dnešní době určitě jedno z nich. Médii vytvořený obraz válečné zóny říká jasné „NO-GO“, kam by jel jen sebevrah. To stále platí pro většinu území tzv. „arabského Iráku“ (na jih od linie Mosul-Kirkuk). Dokážete si představit, že Irák může být místo, kde stovky spokojených rodinek na dovolené obědvají u vodopádů; kde horské scenérie vyrážejí dech a divoká řeka láká k raftingu; kde se dá popíjet pivko v restauraci na zahrádce večer v parku… Ano, i to je Irák, ale „jiný Irák“. Jsme v „kurdském Iráku“ – autonomní oblasti  Kurdistán. Kurdistán je prosperující, bohatý region s vlastní vládou, bezpečnostní složkou, vlajkou, jazykem a dokonce vydává vlastní vstupní víza. Je to relativně bezpečná a turisticky hodně zajímavá oblast.

Obyvatelé Kurdistánu jsou na svou zemi hrdí a všude vlají vlajky jako o státním svátku. Slovo Kurdistán (na rozdíl od sousedního Turecka) se objevuje všude např. „Kurdistan taxi“ nebo „Kurdistan cement“.

O Kurdistánu se prakticky nepíše, protože se tam neděje žádná „akce“ pro média. Spíše by se ale mohlo psát jaká je to krásná a pohostinná země. Turistický průmysl je zde překvapivě rozvinutý. Hotely jsou plné „národních“ turistů. V létě, kdy panují na jihu nesnesitelná horka, se tisíce iráckých rodin (převážně z Bagdádu) vydávají ochladit (teplotně ale i bezpečnostně) na sever do Kurdistánu. Nejnavštěvovanější místa jsou vodopády Bikhal a Gali Ali Bek.

My jsme se koncem června 2009 vydali z Turecka po zemi do Severního Iráku a udělali malý průzkumný okruh západní a střední oblasti Kurdistánu. Na východní oblast s městem Sulemaniya už bohužel nezbyl čas.

Přejezd z Turecka do Iráku na přechodu Silopi – Zahko je bezproblémový. Na místě je udělováno zdarma vstupní vízum platné pouze pro oblast Kurdistánu. K tomu vás ještě pohostí čajem a popřejí šťastný pobyt. Z důvodu nedostatku času a podle hesla „za málo času co nejvíce muziky“ se celou dobu v Iráku pohybujeme v pronajatých taxících (cca 80-100 USD/den).

Nejširší nabídku průvodců a map Iráku (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Dohuk a svatyně Yezidů

První zastávka je třetí největší město Dohuk se zajímavým bazarem, kde muži chodí v tradičních širokých „sultánských“ kalhotách se širokým pásem s několika ozdobnými „uzly“. Po cestě do Erbilu navštěvujeme nejsvatější místo sekty Yezidů – chrámový komplex Lailash v úzkém zeleném údolí. Je to hodně zajímavé mystické místo, kde se prolíná hinduismus, buddhismus, zoroastriánství, islám, křesťanství a judaismus (chrámy ve tvaru pagody, věčný oheň, zvířecí motivy na reliéfech chrámů, uctívání páva, atd.).

Hlavní město Kurdistánu Erbil (kurdsky Hewler) nás překvapuje obrovskou citadelou ve středu města kandidující na zapsání do seznamu UNESCO (je s podivem že tam ještě není, zkuste se na ni podívat z výšky přes Google Earth). Je to jedno z nejstarších kontinuelně obydlených mist na světě, prý 6000 let. Zajímavý je take bazar a staré město kolem citadely.

Na ulicích vidíme směnárníky se štosy bankovek na stole před sebou. Něco takového u nás nemyslitelné. Večer na zahradě známé restaurace uprostřed zeleného parku si vychutnáváme pivko (Čech a Švýcar, jak jinak), kebab, vodní dýmku a výhled na krásně osvětlené fontány. Před námi se dlouho do noci promenádují stovky místních rodinek. Všude je klid, pohoda a bezpečí. Jsme opravdu v Iráku?

Další trasa následuje na sever do hor mohutným kaňonem řeky Great Zab s vodopády Bikhal a Gali Ali Bek.  Zpáteční cestu k tureckým hranicím bereme severem přes středověké město Akre malebně umístěné na horském svahu.

Poslední místo naší krátké výpravy je horské město Amadyia (kurdsky Amedi) ležící na osamělé stolové hoře. Večer trávíme znovu u pivka v jedné z nesčetných restaurací v údolí s vodopády. Tam je překvapivě tak chladno že na sebe navlékáme i flísky. Všechny hotely jsou obsazené výletníky z Bagdádu a tak spíme v soukromí. Na druhý den podnikáme krátký trek po středověké stezce do horského sedla, která je už odminována (na rozdíl od mist mimo cestu). Barevné značky nejsou turistické, ale minové (naštěstí modré)! Pak už taxikem na hranice do Zakho a zpátky do Turecka. V Turecku ještě navštěvujeme úžasná města Mardin a Hasankeyf. Opravdu pěkné zakončení našeho výletu do Iráku.

Severní Irák / Kurdistán po všech stránkách (až na jednu vyjímku s taxikářem, ale historky s taxikáři  patří přece k cestování ) nás pozitivně překvapil. Místní lidé jsou velmi pohostinní, mnohokrát jsme byli pozváni na čaj. Na ulicích si nás nevšímali v domění, že jsme z Libanonu nebo Sýrie. Celkem je Kurdistán blíže k Iránu (lidé, zvyky) než k Turecku. Pocit bezpečí byl o málo větší než na kurdském území Turecka, kde je více pro Kurdy ponižujících kontrol.

A nakonec k bezpečnosti. Severní Irák /Kurdistán je relativně bezpečná oblast vhodná pro zkušené cestovatele, nicméně nelze zaručit že se nic nestane nebo že se situace náhle z nějakého důvodu výrazně zhorší. Za posledních pár let se odehrálo v Kurdistánu několik drobných bombových atentátů prakticky většinou na vládní budovy a v jednom případě na nejdražší hotel ve městě Erbil. Celkem je to méně než v některých ostatních „turistických“ destinacích, kam se běžně jezdí.