Kupujeme auto

11.2.2007 Dva dny po příletu na Zéland

Vydali jsme se tam. Vzali jsme s sebou Frantu, který do Aucklandu přiletěl několik dní před námi s jasnou představou na Zélandu zůstat. Franta bydlí s námi v hostelu a jeho snem je pořídit si jeepa.

Původní představa, že půjdeme na vlak, vzala za své v okamžiku, kdy jsme zjistili, že nejbližší stanice je možná kilometry daleko a vlak odjíždí za 20 minut. Vzali jsme proto za vděk autobusem.

Informujte se o osudech vozu

Car market se koná na dostihovém závodišti. Má to jednu podstatnou výhodu a tou je závodní okruh, kde lze projet vybraná auta 🙂 Vstup je pro kupující volný, prodávající platí za vystavení 30 NZD.

Na trhu je možné nechat si za poplatek prohlídnout auto nebo navštívit stánek VIR, což je zkratka pro Vehicle Information Report. Lze u nich získat přehled dosavadních vlastníků, hlášení, zda auto nebo jeho část není kradená, nebo zda auto nebylo předmětem zástavy. Je to dobrá služba, bohužel se ale za ni platí 25 NZD, což je zhruba 375 Kč.

Jakékoli auto chcete

Nabídka je opravdu veliká. Od maličkých třídvéřových aut na nakupování, přes sedany, kombíky, vany a jeepy. Chceme něco většího, kde bychom se mohli v případě nouze i vyspat. Myslíme proto na kombíka nebo van.

Auta jsou zaparkovaná v sekcích podle typů, který reprezentují. V karavanové sekci nás nejdříve zaujal van s nízkou cenou, docela zachovalou schránkou, ale úplně vybitou baterií. Abychom se mohli projet, museli nás roztláčet. Ale jinak to auto nevypadalo tak zle.

Už bychom ho i koupili, kdybychom cestou ke stánku, kde bychom mohli získat VIR report, nepotkali nádhernou a zachovalou Toyotu Townace z roku 1993. Jeli jsme se v ní projet i mimo závodiště a zdála se nám skvělá. Její prodejce William Wong, původem z Malajsie, nám vysvětloval, že mu auto prodal jeho šéf, on ho nepotřebuje a chce tudíž obratem prodat. Nemělo proto význam žádat o přeregistraci. Nemusíme se prý ničeho bát, protože má s sebou kupní smlouvu, která podpisem prodejce stvrzuje, že oprávněným majitelem je právě pan Wong. A to přesto, že je auto stále zaregistrované na původního majitele.

Důvěřuj, ale prověřuj

Obětovali jsme 25 NZD, abychom zjistili víc. Auto skutečně není na pana Wonga registrované a navíc je na něm uvalená 3 roky stará zástava. Úředník u okénka nám vysvětluje, jak postupovat. Máme prý zavolat na společnost, která poskytla předchozímu majiteli úvěr, a ověřit, zda zástava stále platí. Mohli by tam být i v neděli. Doporučil nám, abychom trvali na tom, že se auto nejdříve přepíše na pana Wonga a potom teprve na nás.

Co teď budeme dělat? Pan Wong navrhuje následující postup: Vezme nás na náš hostel, kde si vezmeme řidičák a pojedem do místa, kde on bydlí a kde je otevřená pošta. Přeregistrujeme auto a ještě dnes bude naše. Mezitím zavoláme do společnosti, která vzala auto do zástavy.

Jak se dostat k vlastním penězům?

Tento plán nám vyhovuje. Během jeho realizace se však začínají ukazovat povážlivé trhliny. Nemůžeme vybrat peníze z mé platební karty. Jana si svou nechala na hostelu, já zase neznám PIN od své kreditky. Navrhneme, že peníze odešleme z internetu. Pan Wong tentokrát jde do rizika a převádí auto na nás i bez toho, že by od nás viděl peníze. Na poště jde jen o to vyplnit kontaktní údaje a zaplatit poplatek 9,5O NZD.

ČSOB, kde mám účet, sice umožňuje platbu na Nový Zéland, ale ne v místní měně. Navíc převod pár dní potrvá. Paní Wongová je nedůvěřivá osoba a chce, abychom zaplatili cash. Vznikne proto plán B, podle kterého za námi v pondělí přijedou do centra a proti hotovým penězům předají auto. Když jsem u Internetu, opíšu si PIN kreditní karty – co kdyby z ní šlo peníze vybrat? Moc v to nedoufám, navzdory tomu se to podaří!

Pan Wong je šťastný, že si v pondělí ušetří cestu do města. Vysvětlí mi, jak se o auto starat, a svolí se závěrečnou fotografií.

Spokojení jsme si dovezli našeho vana domů na hostel.

Převzato z http://www.mongol.homeip.net/zeland/